čtvrtek 30. dubna 2015

Ptačí triko

Aby se neřeklo, že šiju jenom pro holky, tak jedno ptačí triko pro Píďáka...


Na každém nově ušitém kousku se zkouším naučit něco nového.... na tomto triku jsem se učila, jak zpevnit lem výstřihu pomocí proužku ze slabého úpletu... je to celkem jednoduché.

Fotonávod, jak na to, najdete u Zuzky:
http://zuzkasim.blogspot.cz/2014/07/fotonavod-na-zacisteni-lemovani-za-krkem.html

nebo u Caramilly:
http://ekozahrada.blog.cz/1212/lemovani-tricka-z-rubu-fotonavod


Myslím, že z rubu se mi to celkem povedlo, z lícu to vypadá trochu hůř, ale to se ještě vychytá.... Co se ale nepovedlo, je závěrečné obšití celého výstřihu.... zkusila jsem pružný rovnosteh a stalo se přesně to, čeho jsem se obávala - celé se mi to trochu zvlnilo. Takže tudy pro příště cesta asi nevede. A navíc se mi nelíbí ani ta černá nit... působí "podříznutým" dojmem....


 Úplety jsou z Unuodesignu a z Batani.

pondělí 27. dubna 2015

Šatky s ňuníkama

Tuniko-šatičky s koníky... jak říká naše Kukyna - s ňuníkama.


Prvně jsem zkoušela kapsy a prvně jsem lemovala výstřih a rukávy fineribem. A přiznám se - jsem nepoučitelná ... zase jsem (ve snaze ušetřit látku) střihla blbě - na rukávech mi koníci padali hlavou dolů. Naštěstí jsem měla dost látky, abych rukávy střihla znovu, ale toho zbytečně rozstřihaného kusu je mi líto. Šaty ještě nejsou úplně podle mých představ, ale s výsledkem jsem celkem spokojená. Akorát spodní lem jsem si představovala víc stáhnutý. Lemovací gumičku jsem se sice pokoušela natahovat, jak jen to šlo, po přišití ale moc nestahuje. Tak nevím, jestli jsem natahovala málo nebo naopak moc... nebo jsem měla použít jiný steh? Poradíte? Vystřih jsem ještě chtěla z lícu obšít dvojjehlou, ta ale stávkovala, nedařilo se mi tah nití naštelovat tak, aby steh vypadal tak, jak má, a byl funkční. Tak jsem to radši nechala být :-)

Střih je z Ottobre 4/2014, úplet od Mráze.


čtvrtek 23. dubna 2015

Výlet do Krumlova

Máme za sebou celkem akční víkend: v pátek jsme vyrazili do Strakonic na vernisáž naší kamarádky Světlušky (uslzený Píďák při úvodní kytarové skladbě: "Mami, to je tak krásná hudba, až jsem se z toho rozbrečel."), v sobotu náročný výlet do Krumlova, v neděli jsme se vypravili na chatu a v pondělí do Protivína k zubařce, což je pro nás vždy výlet na půl dne.... Objevili jsme tam rodný dům Jiřího Koláře. Pokaždé si říkáme, že příště s sebou musíme vzít foťák, tak příště už ho snad opravdu vezmem. Mám tyhle akční dny ráda, i když jsou náročné a potřebuju pak obvykle zase naopak pár dní klidu, kdy se nic neděje, abych stihla všechny zážitky zpracovat.

Dostat se do Českého Krumlova nebylo snadné. Nemáme auto, takže jsme cestovali vlakem a autobusy (byla výluka) - 3 přestupy při cestě tam a to samé i při cestě zpět. Podle předpovědi mělo svítit sluníčko, ale padaly kroupy, pršelo a byla hnusná zima. A k tomu všemu ještě Kukyny frackovité výstupy.... :-))) Ale ustáli jsme to a stálo to za to.


Naším hlavním cílem v Krumlově byla galerie Egon Schiele Art Centrum, v které právě probíhá pět výstav pod jedním zastřešujícím názvem Mysterium Šumava. Navnadila nás hlavně rozsáhlá retrospektiva Josefa Váchala, fotky z ateliéru Seidel a výstava Ondřeje Malečka, kterého jsme si oblíbili už, když u nás ve Volyni vymaloval hřbitovní galerii Nashledanou. Více o výstavě třeba zde: http://www.kultura21.cz/vytvarne-umeni/11830-egon-schiele-art-centrum-pet-vystav-mysterium-sumava-tz
Překvapilo nás, jak je galerie obrovská. Snažili jsme se sice projít všechny výstavy, ale takové množství vystavených děl není vůbec možné během jedné návštěvy vstřebat....

Pokud se do galerie vypravíte s dětmi, doporučujeme navštívit rodinnou kavárnu, která je hned vedle. Mají tam pěkný dětský koutek a domácí limonády....

A pak už jsme se vypravili hledat medvědy (viděli jsme jednoho), Kukyna princeznu (našla jí na jednom obraze od Váchala) a prohlédnout si zámek. Nejpohodovějším výletníkem ze všech byla nejmladší Pigeta. Byl to její první velký výlet. Tak snad jí ta pohodovost vydrží....









K výstavám Váchala a ateliéru Seidel se dají koupit povedené katalogy za podle nás celkem lidovou cenu...







čtvrtek 16. dubna 2015

Legínky

Jak známo, nejvíc se toho člověk naučí ze svých vlastních chyb. A tak jsem si udělila další lekci týkající se šití....  Když jsem kupovala tuto látku, vybírala jsem ji jako doplňkovou k jiné látce, takže jsem koukala hlavně na barvu....co je to za materiál, jsem tak nějak přehlédla. Až když jsem měla látku doma, zjistila jsem, že se nejedná o bavlnu, ale o viskózu.... což mě trochu zaskočilo, protože jsem se někde dočetla, že prý viskóza není pro začátečníky, kteří se teprve učí šít z úpletů, úplně vhodná, protože víc klouže...

Tak jsem se ji rozhodla zkusit na úplně jednoduchých legínkách..... a myslím, že dobrý. Šilo se z ní celkem dobře. Materiál je mi příjemný, i když mám radši bavlnu, umím si z něj představit triko pro sebe.

Kukyně jsem udělala legíny k již ušitému triku a Pigetě kaťata s vyšším pasem a delšími nohavicemi - ideální pro nošení v šátku. Střih mám z Ottobre.

Co se oné zmiňované barvy, podle které jsem vybírala, týče ... měla to podle prodejce být petrolejová.... ehm ehm, pod petrolejovou si představuju něco trochu jiného, ale tyrkysovou mám taky ráda :-) Hlavní je, že poučení se dostavilo... teď už pečlivě sleduji nejen složení látek, ale i gramáž...



neděle 12. dubna 2015

Lovci jara

Ještě v pondělí jsme se prodírali chumelenicí a v pátek už jsme lítali venku jenom v mikině... Tak dlouho jsme se rozhodovali, kam půjdem, jestli s kolem nebo bez, s kočárkem nebo bez.... až to vypadalo, že se nerozhoupem a vůbec nikam nepůjdem...Nakonec jsem ze zoufalosti z naší nerozhodnosti vymyslela hru - vzali jsme s sebou foťák, vydali se směrem Andělíček a ... hledali jsme jaro! Děti měly za úkol hlásit všechny známky toho, že jaro už je tu a jako správní průzkumníci jsme vše dokumentovali foťákem. Našimi úlovky tedy neměli být natrhané kytky nebo nějaké jiné hmatatelné důkazy (i když fialky jsme ochutnali), ale obrázky s jarní tématikou.... Moc fotek s úlovky vám ale neukážu, náš foťák si s těmi pidi výjevy neumí moc poradit...

Při procházce se naplno projevila nátura našich dětí - Píďák pořád v pohybu, Kukyna se všeho bojí .... i mravenců (nedávno spustila histerák na celý autobus kvůli malé mušce). Jestli se s věkem trochu neotrká, tak to bude mít, chudák, v naší rodině, která miluje les a dobrodružné dovolené, asi těžké. Pigeta to celé prospala.



Jeřabinka je, Kukynko, pěkná, ale ta tu leží už od podzimu, stejně jako ten suchý list, co si chceš odnést domů...






V jednu nestreženou chvíli nám Píďák utekl a na cestu namaloval šipky, abychom věděli, kudy jít :-)



sobota 11. dubna 2015

Malí fyzici

To jsem takhle včera dopoledne kojila v pokoji Pigetu, potom vejdu do kuchyně, a tam zrovna bez mého vědomí probíhá fyzikální experiment - děti někde vyštrachaly flašky od piva, napustily je vodou a zkouší do nich foukat....


Tak jsem hned aktivně začala vysvětlovat, jak je to s tím množstvím vody a výškou tónu a že je to vlastně stejné jako na kytaře, houslích nebo flétně... můj výklad je moc nebral, přelévání vody do lahví a roztodivné zvuky, které se jim podařilo z flašek vyloudit jo.


Pak jsem se zase na moment vzdálila a, když jsem se vrátila, židle přisunutá ke skříni a malí všetečkové vyndavají skleničky na víno.... na ty nám šlo hrát už trochu hůře.


A nebo dneska ráno.... když jsem se konečně probrala z mrákot, děti už měly z kelímků a šňůry vyrobený telefon....

Může za to jedna knížka. Před Vánocemi jsem se rozhodovala, jestli Píďákovi koupit sešit s úkoly pro předškoláky nebo knížku s jednoduchými "vědeckými" pokusy. Vyhrály experimenty (ano přiznávám, knížku jsem si koupila tak trochu i pro sebe, jelikož se cítim v této oblasti z dětství nedostatečně nasycena) a zdá se, že jsem se trefila. Podobných knížek se dá v knihkupectvích sehnat už celkem dost. V televizi běží pořady, které mají zábavnou formou dětem přiblížit různé fyzikální a chemické jevy. Pinterest je podobných nápadů plný. Tak je mi tak nějak líto, že tohle nebylo už za nás.....



 

středa 8. dubna 2015

Velikonoce

Letos jsem ty Velikonoce nějak nezvládla.... dokončuju svoji brigádu - přepis pamětí Františka Teplého, a tak jde vše stranou, protože už to chci mít konečně hotové...

Na Velký pátek jsme se po dlouhé době rodění a marodění sešli s naší "lesní partou" a stejně jako vloni se vydali hledat poklad. Už je nás 5 matek a jedenáct dětí.... slušná školka! Jinak jsme připravy na Velikonoce dost zazdili... ještě teď máme na lednici krabičku plnou bílých vyfouklých, ale nepomalovaných vajec. Asi je schovám na příští rok.

Zachránil to Kartouzek: v sobotu zkusil poprvé upéct bochánek a v noci z neděle na pondělí upekl beránka. Stejně jako předchozí roky se povedl zase bez uší.... Strašili jsme v kuchyni do 2 do rána... zatímco se pekl beránek, Kartouzek pletl pomlázky a já vařila vejce a polepovala je nálepkami, abychom měli alespoň pár vajíček pro koledníky...


Tady je jedna "jarní" momentka z naší pondělní tour - naše velikonoční obchůzka dědy a babiček čítala 5 zastávek... když k tomu připočtu přesuny busem do/ze Strakonic a přechody uprostřed největší chumelenice, tak nechápu, jak jsme to se třemi dětmi zvládli a ustáli... Byl to dost náročný, ale pěkný den...



PS: přepis dnes už snad dodělám a bude na nové látky!!! (jupí)


neděle 5. dubna 2015

Prvně na chatě

Vyrazili jsme prvně po zimě na chatu, Pigetu jsme sem vzali úplně poprvé. Jaru se zatím moc nechce přijít... sice už kvetou první kytky, les a okolí chaty ale působí ještě trochu šedivě. Za pár dní se tu všechno zazelená, křoviska zhoustnou a naše chata nebude od luk vidět.



Čekalo nás nemilé překvapení. Někdo vykácel velkou část křoví, které dělilo les od louky nad naší chatou a odkryl tak starou cestu, o které jsme neměli tušení, že tam je (chatu máme 4 roky). Bojíme se, aby z lesa těsně sousedícího s naším nezbyla jenom holina (jako na pozemku kousek odtud). A taky nás štve, že už naše chata nebude tak schovaná a nedostupná ... občas bylo sice složité se k ní dostat (když se na loukách pásly krávy), ale mělo to své kouzlo....


Cestou jsme na silnici potkali krtka (nepřejetého - živého!). To jsou chvíle, kdy si člověk potvrzuje, jak je dobré chodit pěšky.... kdybychom jeli autem, jak by to na našem místě udělala většina lidí, krtka bychom si vůbec nevšimli a nejspíš bychom ho přejeli...