čtvrtek 7. prosince 2017

Adventní skládačky

Letos jsem to trochu zazdila. Třetího prosince jsem se konečně vypravila na půdu pro náš adventní domeček a při té příležitosti zjistila, že jsem nejspíš v rámci své letošní horlivé debordelizace domácnosti vyhodila i náplně do kalendáře z minulých let (pohádky a úkoly)... Takže co teď? Improvizace.

V balíčku od Mikuláše našlo každé z dětí i lepidlo. To je u nás věčně nedostatkové zboží. Buď se ztratí celá tyčinka nebo jen víčko a lepidlo vyschne. K lepidlu každý svou kartičku a celý adventní čas bude každé z dětí skládat a lepit svůj obrázek...



sobota 25. listopadu 2017

Poklad objeven!

V září jsem tu psala o tom, jak jsme na našem oblíbeném místě ukryli poklad. Včera jsme se po dlouhé době konečně zase vypravili poklad zkontrolovat a s radostí zjistili, že poklad už byl objeven.

Moc děkujeme Anežce, Daně a Petrovi za pěkný vzkaz! (Nalepili jsme si jej do prázdninového deníku.) Fakt nás hrozně moc potěšilo, že se ta hra nakonec povedla...



Poklad byl schovaný pod pařezem u kapličky sv. Vojtěcha, která (jak jsem právě zjistila) vůbec není zakreslená na mapy.cz, a to jsem si myslela, že tyhle mapy jsou fakt podrobné...



--------------------------------------------------------------------------------------------
A nakonec ještě přihazuju dvě inspirace na kostýmy pro děti. U Píďáka ve škole mají (2. rokem) nového ředitele a je znát, že se snaží se svým teamem školu pozvednout. A tak teď pořádají různé projektové dny jako např. "Den televize". Ano, čtete dobře. Televize. Ale tak, když ji nemá doma, tak ať si ji užije alespoň ve škole :-) Trochu jsme zazdili přípravu (nepovinného) převleku za televizní postavu a na poslední chvíli mě napadlo jednoduché řešení: kameraman žádný speciální oděv nepotřebuje, stačí jen vyrobit ze staré krabice kameru.
Zombík z Minecraftu (ano, pořád ho to baví) byla zas maska na Halloween...



pátek 17. listopadu 2017

Ulice jsou naše

Dneska je 17. listopad. V Praze to žije, sledujem z povzdálí. Tady na malém městě slavíme potichu, maloměstsky. S křídou v ruce...

Inspirovala mě facebooková stránka Křídní boj, která se snaží upozorňovat na problém gentrifikace některých pražských čtvrtí. Nevím, kdo za tímto nápadem stojí, ale vůbec bych se nedivila, kdyby to byla nějaká matka od malých dětí. Protože... je pro nás nějaký jednodušší způsob, jak opanovat veřejný prostor, než půjčit si od dětí křídy a vyrazit?

Maloměsta (jako je to naše) trápí úplně jiné problémy než je gentrifikace. Ukázalo se to zase u voleb. Mám to tu ráda, ale po volbách se mi tu pokaždé tak nějak hůř dýchá. Jako letos. Chodím ulicemi a míjím 190 voličů Okamury. K tomu další dvacítka voličů ostatních vyloženě extrémistických stran. Pozoruju to už spoustu let. Přiostřuje, přiostřuje.

Muselo to ven.







A když už jsme brouzdali ulicemi... vyzkoušeli jsme prvně guerilla poetring. Už léta se chystám na yarn bombing, ale pořád si ne a ne najít čas na štrikování. Opsat báseň a vyvěsit ji ve městě je naštěstí mnohem jednodušší...





A jak jste dnešní svátek slavili vy?

pátek 20. října 2017

Průsvity na okna

Dát sem fotky z léta už asi nestihnu, ale konečně jsem si stihla udělat chvilku času na hrátky s lepidlem a papírem. Jsem, co se výtvarných schopností týče, úplně nepoužitelná, takže jsem hodně opisovala od pinterestu...

Na výrobu průsvitu potřebujete: pauzák (používám ho jako podklad, na který lepím), transparentní barevné papíry (různě naskládané přes sebe dělají hezké barevné efekty), lepidlo a nůžky. Hodí se i barevné čtvrtky (na rámečky a plochy, které nemají být průsvitné) a pastelky (na dokreslování detailů), případně raznice na papír (na drobné tvary např. listy nebo vločky). Obrázky ve finále laminuju - nezničí se při zapaření okna a při odlepování a dají se pak použít i další rok. Zbytek už je jen na vaší fantazii...


Když máme každá svou představu a spojíme je dohromady...


Píďákův podzimní minimalistický průsvit. Parádní, nemyslíte?



A rovnou jsme se připravili i na zimu. Trapně nudná moje verze...


A neodolatelně vtipná verze našich dětí...


Naše starší (jarní) obrázky na okno najdete pod štítkem "Průsvit na okno".

Volby

Nakupilo se nám tu dost nepotřebných papírků... Marodíme, tak se musíme nějak zabavit. Snad nás ten humor v sobotu večer nepřejde.







Narudlou a nahnědlou kopičku už bychom měli, modrá ještě čeká na své zpracování. Neutrální a nic neříkající strany dostaly holky k pomalování...

Volili jsme tradičně Zelené.

čtvrtek 21. září 2017

O ukrytém pokladu, který nikdo nenašel

Už nevím, které z dětí tento letní úkol vymyslelo, byla to nejspíš Kuky. "Nakreslit mapu". Pěkné. Mapy mám od dětství ráda. Jenže mapu čeho? Čeho, čeho? Přece pokladu!


Celkem se to hodilo. Zrovna jsme si vyrobili náramky s kompasem z paracordu. (Návod, jak uplést náramek najdete ZDE.) Kde je sever a kde jih tedy už víme. Chodili jsme v ty dny "natáčet" (rozuměj fotit) Duplo rodinku, barbínu a kořínky na náš oblíbený kopec pro chystaný videoklip k písničce tátovy kapely, na kterém už nějaký ten pátek pracujeme a snad ho i jednou doděláme.



Někde na kopci jsme schovali poklad, i se vzkazem pro nálezce. To abychom poznali, že poklad už někdo našel, a taky aby byla sranda. Vznikla z toho hra pro náhodné kolemjdoucí. Jenže buď tam nikdo nechodí nebo už lidi ztratili chuť si hrát. Nakreslili jsme mapu a vyvěsili ji na informační tabuli nově vzniklé naučné stezky. Taky na facebook a instagram. Po pár dnech ji spláchnul déšť.


Poklad je stále na svém místě. Už jsme ho byli dvakrát zkontrolovat. A tak... kdybyste se někdy náhodou ocitli u nás ve Volyni, dejte se směle do hledání. Mapu přikládáme. Vypadá jednoduše, ale každý, kdo to v okolí Volyně jen trochu zná, určitě hned pozná, kde hledat...


Když už je řeč o mapách, zmíním ještě knížku Mapy. Píďák ji dostal k narozeninám, líbí se mu. Mě osobně trošku zklamala, čekala jsem, že bude víc "mapovitá", víc jako atlas. A ony zatím mapy tvoří jen pozadí pro množství reálií a zajímavostí z jednotlivých zemí. Knížka se určitě bude hodit, pokud chcete, aby si vaše dítě vytvořilo základní povědomí o zobrazených státech (samostatnou "mapu" má v knize asi 42 zemí), jenom ten název je trochu matoucí.



Máte tip na nějaký pěkný atlas světa pro děti?


BEN JÁ MÍNA

Oslovila mě šéfredaktorka časopisu Ben Já Mína, jestli bych nechtěla za recenzní výtisk napsat něco o tomto skautském časopisu pro předškoláky. O "Benjamíně" jsem zaslechla už v době jejího vzniku, stáhla jsem si tehdy do počítače první zkušební číslo, ale pak už jsem se k němu nedostala. V paměti zůstalo jen povědomí, že by ten časopis mohl být dobrý a chtělo by to ho blíže prozkoumat. A tak jsem s nabídkou s radostí souhlasila a tady jsou naše dojmy...


Kromě čísla o vesmíru máme k nahlédnutí ještě číslo o semínkách, které je aktuálně volně ke stažení na stránkách časopisu, plus již zmiňované první číslo o svatém Jiřím. Nejvíce mě potěšilo výtvarné zpracování. Milé, vkusné, nekýčovité ilustrace, navíc je časopis téměř úplně bez reklam. Spousta prostoru pro vybarvování a kreslení podle vlastní fantazie. Ben Já Míně nechybí nic z toho, co by měl dobrý časopis pro předškoláky obsahovat pro rozvoj zrakového i sluchového vnímání, jemné i hrubé motoriky. V každém čísle najdete tip na zajímavou knížku, pokusy (které mám chuť vyzkoušet i já sama a jsem zvědavá, jak dopadnou), inspiraci pro vlastní tvoření a vyrábění, jednoduché (a tématické!) recepty na vaření a samozřejmě spoustu zajímavých informací (svou náročností přizpůsobených tak akorát pro předškoláky), mezi které se jako by mimochodem připletly klasické úkoly, které známe ze všech takto zaměřených časopisů - barvy, tvary, počítání, písmenka, hledání rozdílů, bludiště atd. Redaktorky nezapomínají ani na různé pohybové hry, velký prostor zde dostává rozvoj řeči a fantazie v podobě vyprávění podle obrázků. Poslední stránka patří tradičně nějaké deskové hře. Potěší i takové detaily jako genderová vyváženost (např. na stránce "čím chci být" najdeme vedle popeláře a zpěvačky také pana učitele a řidičku).


Ke každému vydání redakce vytvořila také metodický materiál pro rodiče, učitele nebo skautské vedoucí. Metodiky najdete na stránkách časopisu.

Chtěla jsem najít i nějaké mínusy, prostě něco, co mi na tom časopisu nesedí... Nevymyslela jsem nic ;-)


Stránky časopisu ZDE
Facebooková skupina ZDE
Facebooková stránka ZDE
-------------------------------------
A když už píšu o jednom skautském časopisu, musím se alespoň větou zmínit i o dalším. Píďák začal vloni chodit na skauta, a tak pravidelně do schránky dostává časopis Světýlko. Vždycky ho hned celý přelouská a nás rodiče také příjemně překvapil.

POZOR! Všechny skautské časopisy si můžete prohlédnout ZDE.