sobota 17. června 2017

Látkovky (pro mě)

Pokud vás toto téma pohoršuje, překlikněte prosím někam jinam.

Pratelné látkové vložky používám už spoustu let. Od narození prvního dítěte. Ale až teď nedávno (no, několik cyklů už proběhlo, než jsem se dokopala tento článek sepsat) jsem si ušila také verzi s PULem, takže už nemusím mít zábrany používat látkovky i v těch "nejdrastičtějších" dnech.


Úplně poprvé jsem se o nich dočetla na stránkách Ekolistu. Připadalo mi to trochu ulítlé, ale zároveň ve mně tento článek vzbudil zvědavost a chuť látkovky vyzkoušet. V té době jsem ale ještě bydlela na koleji bez pračky, a tak jsem experimenty odložila na "někdy v budoucnu, možná". Když jsem byla poprvé těhotná a kupovala látkové pleny, přihodila jsem ze zvědavosti do košíku i dvě balení vložek... a jsem moc ráda, že jsem tehdy našla odvahu tento krok udělat.

Nebudu se tu dopodrobna rozepisovat o různých druzích vložek a o údržbě, na toto téma už na internetu najdete spoustu informací. Např. na stránkách www.latkove-vlozky.cz . Důvody, proč dát přednost látkovkám před jednorázovkami, jsou stejné jako u látkových plen: jsou šetrnější k přírodě i k našemu zdraví a jako bonus ušetříte i nějakou tu korunu.

Moje šití
Své látkovky jsem si ušila ze zbytků látek, z kterých jsem kdysi šila plenky (přečtěte si o tom ZDE). Přikoupila jsem jen 1 čtverec (nepromokavého) PULu. Šila jsem (přibližně) podle Caramilly, ale návodů se dá na netu najít určitě víc. Velikosti jsem si upravila podle svých potřeb, a to mi na šití vlastních vložek připadá nejlepší - můžete si je ušít přesně podle sebe a toho, jak vám to vyhovuje. Já mám radost hlavně z "nočních" (prodloužených) vložek, protože ty, co jsem si kdysi koupila společně s plínkami byly moc krátké. Šila jsem z bílých látek, protože mi krvácet na barevnou látku připadá prostě divné, ale to je jen můj osobní problém, většinou na fotkách doma šitých vložek vídám látky barevné :-)

Moje zkušenosti
Je logické, že kdyby mi používání látkových vložek bylo nepříjemné, nepsala bych tu o nich oslavné články. Zrovna tak je jasné, že kdyby bylo jejich nošení tak moc nechutné, nehygienické a prostě fuj fuj, jak píší některé facebookové diskutující, které je nikdy nezkusily, pod fotkami výtvorů v jedné nejmenované šicí fb skupině, tolik žen by si je nekupovalo nebo nezkoušelo ušít. Pravda je taková, že látkové vložky jsou oproti umělohmotných ("igelitovým") jednorázovkám velmi příjemné a prodyšné. Ze začátku byl pro mě nezvyk zvyknout si na to, že jsou tlustější než jednorázovky. Doporučuju je (z vlastní zkušenosti) hlavně ženám, které trpí na kvasinkové infekce.
Co se druhů vložek týče - na dny, kdy je krvácení silnější, doporučuju vložky s PULem, ne že by byl nějak zásadní, ale dodá vám větší pocit jistoty, že nikde nic neproteče. Jak už jsem psala, mám i "modely" bez PULu - "obal" ve tvaru vložky, zespoda rozevírací, do kterého se vkládají savé vkládačky. Občas se mi stávalo, že vkládačka trochu ujela stranou a vložka protekla, ale ke konci MS je tento druh látkovek výborný, protože si můžete ubrat vrstvu. Navíc i rychleji po vyprání schnou.
K údržbě jen toto - pokud jste tak trochu lenivé jako já, rozhodně nedoporučuju skladovat použité vložky v kyblíku s víkem "namokro" (ve studené vodě), jak se všude doporučuje. Voda se musí opravdu pravidelně vyměňovat, jinak si doma vytvoříte neskutečně smrdutě zabijáckou chemickou zbraň :-) Radím proto vložky bezprostředně po použití proprat ve studené vodě a skladovat "nasucho", např. s plenami. My už pleny nevedem, a tak hážu většinou rovnou do pračky (u nás se pere téměř každý den).
Nejčastější námitka, kterou čítám v debatách o látkových vložkách, zní nějak takto: "A to jako, když jsem celý den v práci, mám schovávat zakrvácenou vložku někde v kabelce?" Nevím. Jsem na rodičáku, do práce zatím nechodím. Přiznám se, že jedeme-li na větší výlet mimo domov nebo pokud se vypravím třeba na nějaký koncert mezi lidi, kde se potřebuju cítit sebejistě, sáhnu raději po jednorázovce. Noste látkovky třeba jen doma nebo je zkombinujte s menstruačním kalíškem. Každá nevyhozená jednorázovka, která neskončí na smeťáku nebo ve spalovně, dobrá.

Cyklická žena, STM
Když už je řeč o menstruaci, nemůžu se nezmínit... Pojem cyklická žena jste už nejspíš slyšeli nebo o něm četli. Je to teď módní téma, kterého je všude hodně. Knížky jsem nečetla. Nechtěla jsem se nechat ovlivnit. Začala jsem se jen důkladněji pozorovat v průběhu cyklu a nestačila se divit. Proč nám o tom dřív nikdo neřekl? U mě, která vždy měla menstruaci velmi nepravidelnou (zpoždění klidně i o měsíc), se jenom tím, že jsem své tělo začala víc vnímat, téměř úplně zpravidelnil cyklus (odchylka max. 2 dny, což u mě bylo dřív něco naprosto nevídaného). Nemám už takové bolesti jako dřív. Chápu proměny svých nálad, učím se s nimi pracovat.
Myslím, že poznám, kdy mám ovulaci. Odtud už je jen krůček k STM - symptotermální metodě antikoncepce. Umělých hormonů už netřeba. Přiznám se, že brožurku od CENAPu a kvalitní teploměr mám doma už snad 2 roky, ale ještě jsem se nedokopala začít se opravdu pravidelně měřit. Tak třeba teď, když to vypadá, že po osmi letech přestávám kojit, konečně začnu.
(ZDE odkaz na fb skupinu "Přirozená antikoncepce")



pátek 19. května 2017

Princezna (pořád pořád)

Kuky vyrostla ze své staré princeznovské korunky (zapínání na suchý zip nebylo moc důmyslné) a přála si k narozeninám korunku novou, zlatou....


Zjistila jsem, že jsem vlastně nevědomky okopčila korunky, které dělá Nicenka. To nebyl záměr, ale asi se mi její provedení líbilo, a tak jsem si ho uložila do paměti a po čase vytáhla jako jasné řešení, aniž bych si pamatovala, kde jsem tuto verzi viděla poprvé (a že už jsem jí vůbec někde viděla). Stává se vám to také? :-) Pokud se vám korunka líbí, ale neumíte šít, nakoukněte k Nicence do fler-obchůdku. Určitě si vyberete.

Vzadu je gumička, aby koruna dobře seděla na hlavě. Zlatou látku hledejte pod názvem "lamé". Vnitřní bavlnu jsem vyztužila tlustější výztuhou.





A málem bych zapomněla na fotku Kukyny princeznovského dortu... Jak už jsem psala minule - krásné ty naše dorty nejsou... jsou prostě takové.... "naše".


pondělí 8. května 2017

Minecrafťáci

Máme doma minecraftového šílence. Nakazil se ve škole a nejsem z toho vůbec nadšená, protože na tuhle počítačovou hru myslí ve dne v noci... Když nemůže hrát, tak sleduje videa na YT (jo, taky jsem dřív nevěřila, že někoho baví sledovat, jak někdo jiný hraje) nebo si minecraft alespoň maluje nebo nám o něm pořád dokola vypráví. I na procházce v lese. To ho pak prosíme, aby se přepnul z reality virtuální do té skutečné... Doufám, že je to jen nějaké období, které brzo skončí. Tak jako pokemonní karty.

A jelikož rozhodně nemá dovoleno dřepět u počítače celý den (jak by si teď nejspíš přál), vznikne z toho občas i něco zajímavého... jako třeba minecrafťák (netušim, jestli mají ty postavy nějaký oficiální název) ze dřeva. Sám řezal, sám natíral. A Kuky chtěla samozřejmě taky. Tak už máme dva.





Dneska jsme slavili narozeniny. Kuky chtěla na dort princeznu z marcipánu, tak co udělat Píďákovi? Ano, hádate správně - minecrafťáka!! O našich dortech se rozhodně nedá říct, že by byly krásné. Originalita a vtip jim ale vskutku nechybí :-)))


PS: Kukyny dort příště - v princeznovském článku ;-)

úterý 2. května 2017

Květen

Květen je rozhodně nejkrásnější měsíc! ... a nejen proto, že mám narozeniny :-)

(Prostě si sem tuhle nádheru musím hodit.)

Kuky se nedávno naučila jezdit na kole. Šlo jí to samo a snadno, pravděpodobně díky tomu, že před tím jezdila na odrážedle, na kterém se perfektně naučila držet balanc.





Jen je mi líto, že si tohle roční období nemůžu kvůli zánětu okostice užít i při běhání. O běh se pokouším od konce září a určitě o tom někdy něco napíšu, jen teď to nejde, protože noha furt bolí a já mám pocit, že už snad nikdy nevyběhnu...

úterý 4. dubna 2017

Šnečí dostihy

Náš blog už nějaký ten pátek skomírá. Asi mám nějakou tvůrčí krizi nebo spíš procházím obdobím intenzivnější transformace - aktuálně jsem posedlá zbavováním se nepotřebných krámů, a tak se samozřejmě snažím nepouštět do našeho životního prostoru nové zbytnosti. Možná tu o tom někdy napíšu. Předpokládám, že mě teď mnohem víc bude bavit vymýšlet věci, které mají trvalejší hodnotu, aby stálo za to je uchovávat doma v nějakém tom šuplíku, nebo naopak hry, které jsou prostorově a materiálově naprosto nenáročné a které, když přestanou bavit, není problém zrecyklovat. Přesně taková je i následující hra!

Je to hra na dostihové sázkaře. Potřebujete jen papír, tužku a hrací kostku. Počet hráčů není nijak omezen (je dobré, když jsou alespoň dva). Věk hráčů - je lepší, když už umí počítat, ale není to podmínkou.

Nejlepší je použít linkovaný papír. Nakreslete na něj šest sloupců, nadepište čísly 1-6. Každé číslo představuje jednoho šneka /chrta / koně .... prostě sázet můžete na cokoli. Čím je váš papír větší, tím bude hra delší a závod pomalejší.

Každý hráč má přidělený stejný počet "peněz", např. 5. Použít můžete třeba knoflíky, víčka od piva, lentilky, kamínky, cokoli co je po ruce. Stačí ale také představovat si peníze v duchu a sázky zapsat na papír. U nás hráli dva hráči, a tak jsme využili hrací kameny z Dámy - každý měl svou barvu.

Na začátku hry si každý hráč vsadí - rozdělí své peníze mezi závodící zvířata. Je lepší vsadit menší částky na větší počet zvířat nebo velkou částku na jednoho favorita? To si musí každý rozhodnout sám... Tím aktivní role hráčů končí. Dál budou jen fandit.


Začne se házet kostkou. Může házet dospělák, který nemá vsazeno, nebo se hráči můžou u házení střídat. Hozená hodnota na kostce ukazuje, který kůň se posunul vpřed - označte to do tabulky a házejte dál. Pořád dokola, dokud první závodník nedoběhne do cíle. Kdo si vsadil na vítěze, vyhrává trojnásobek vsazené částky. A pokračujeme dál, dokud do cíle nedoběhne druhý závodník. Ten sázkařům vyhrává dvojnásobek vsazené částky. Třetí závodník v cíli jednonásobek. Kdo si vsadil na závodníka, který neobsadil 1.-3. místo, má smůlu - své peníze prohrál. Na konci si hráči spočtou své peníze a vyhrává ten, kdo jich má (nej)víc. (A můžete si dát i víc kol...)

Podívejte se, jak probíhal šnečí závod u nás:

Šnek č.2, který mimochodem ze startu vyrazil jako poslední, se dostal do vedení...

 ...a prvenství si udržel - do cíle doběhl jako první (tj. nejvíc nám na kostce padala dvojka).

Kdo skončí na druhém místě? Je to napínavé...

 ...šnek číslo 6 nakonec předběhl jedničku i trojku.

 Jako třetí se do cíle doplazil šnek č. 3 a vyhrál Kukyně i Píďákovi po jednom penízku. Proškrtáno a sečteno... vítězem se stal Píďák, který se nebál riskovat a vsadil 3 penízky na jednoho z vítězných šneků.

pondělí 3. dubna 2017

Na smrtnou neděli...

... jsme jako každý rok vynášeli Smrt neboli Moranu. Letos nám vyšlo nádherné letní počasí a sešla se nás velká parta - 6 dospělých a 10 dětí. Pod splavem jsme objevili dvě uvízlé Morany, které vypustily jiné skupinky dětí o pár dní dříve... ta naše se naštěstí nikde nezasekla, a tak si můžeme oddychnout: byla zima mezi náma, ale už je za horama.

Výrobu Smrti jsme letos skvěle vychytali. Našla jsem doma dva slaměné věnce, kterých jsem se potřebovala zbavit (jsem teď posedlá debordelizací). Velký (tělo) a malý (hlava). Ty stačilo napíchnout na proutek a základní kostra byla hotová. Pak už stačil kus staré látky, korále ze šnečích ulit (které jsem kdysi nasbírala na nějaké tvoření a už je tu dál nechci skladovat), namalovat obličej, do věnce zapíchnout klacíky jako ruce... a je hotovo!










neděle 5. března 2017

Nová šicí předsevzetí?

Ne.

Nějak bylo v tom uplynulém roce míň času na šití než bych potřebovala. Ne, že bych se vůbec nikam neposunula a nic nového se nenaučila, ale odškrtnout všechny položky na mém naplánovaném seznamu šicích úkolů si rozhodně nemohu.

Letos to vypadá, že mě čeká opět dost romistické práce, a tak šití půjde zase trochu stranou.... takže mám (opět) v plánu:

- ušít quiet book pro Kuky a Píďáka (aspoň pro tu Kuky)
- šít na sebe (nakoupila jsem si totiž překrásné látky, ale než do nich střihnu, bude to chtít pár zkušebních modelů)



Poslední dobou se sžívám s overlockem, a tak sekám tepláky, pyžama, legínky. Zpracovávám látky z mé rozsáhlé syslírny. Trochu provětrat už dlouho potřebovala.