neděle 1. července 2018

Máme plán

Léto je v plném proudu a na našem blogu ještě vládne ledová královna. Už jsem to tu chtěla ukončit, potřeba sdílet se kamsi odpařila, ale když začínají ty prázdniny, dám tomuto prostoru ještě šanci...

Náš letošní prázdninový plán. Synáček by rád vyrazil na čundr. To jsem zvědavá, jestli tento úkol dokážeme splnit. Holky toho přecejenom ještě moc neujdou....


Já sama pro sebe jsem si dala za úkol nechat se více vést dětmi, alespoň občas "to" trochu "pustit", míň buzerovat a stresovat se kvůli úklidu, víc se uvolnit a užívat si kouzlo daného okamžiku. Nejsem moc spontánní typ, tak to nebude lehké.

sobota 3. března 2018

Ledové království

V létě 2015 jsme začali "točit" (rozuměj "fotit") film s pracovním názvem Duplo rodinka na cestě kolem světa. Pak se na to nějak zapomnělo, minulé léto jsme projekt oprášili a, pokud video někdy doděláme, bude z toho nejspíš videoklip k jedné z písní Kartouzkovy kapely.

Letos jsme si zimu moc neužili. Už od podzimu si děti pořád dokola předávají nějaké bacily, únor byl vyloženě extrém, ten jsme promarodili na střídačku snad celý, takže jsme se téměř vůbec nedostali ven. Ještě že máme alespoň balkón, kam se dá vyběhnout jenom na chvilku. Právě uplynulé mrazy nešlo nezneužít.... ledovou stavebnici jsme zkoušeli už vloni. Letos jsme vynechali barvy a ze vzniklých cihel postavili hrad pro ledovou královnu, kterou jsme poté naanimovali. Máme denní i noční variantu. Uvidíme, kterou z nich použijeme a jestli video vůbec někdy doděláme.





Formičky na muffiny jsme využili i k jejich původnímu účelu. Všechny děti měly teď během posledního měsíce svátek a muffiny se zřejmě, jak to tak vypadá, staly nově tradičním pečivem na jejich oslavu. Nejsem žádná zapálená pekařka a výsledek podle toho obvykle vypadá. Fotku sem dávám kvůli těm vlaječkám, které si pro bráchu vymyslela Kuky. Dost mě tím dojala. Asi je viděla někde na internetu, netuším, ale přála si je vyrobit. Jasně není to žádná vytuněná a vystajlovaná verze, ale pokud zrovna potřebujete zabavit předškoláka, je tohle ta pravá volba. Jednoduché a efektní.


A když už byla řeč o ledovém království, tak ještě jeden čerstvý zážitek z dneška. Poprvé jsme si zkusili projít se po zamrzlé Volyňce...


Duháček a houslistka

Měla jsem teď od podzimu hodně práce, a tak na nějaké šití nezbývalo moc času, navíc poslední dobou šiju hlavně sama na sebe a mě nemá kdo vyfotit, nemluvě o tom, že se fotim nerada... Tohle jsou dvě rychlovky, které jsem si mezi prací nemohla odpustit.

Píďka měl ve škole barevný týden. Každý den měli žáci přijít oblečeni do nějaké konkrétní barvy. V pátek to byla barva "duha". A tak jsem konečně měla důvod koupit si duhovou látku, o které jsem občas přemýšlela. Bylo to moje první šití z pruhované látky. Pruhy jsem se snažila sesadit, jak jen to šlo. Nevím, jestli je na to u raglánových triček nějaký trik, jisté je, že úplně 100 % to sesadit nejspíš nejde, ale příště bych možná mohla zkusit sesazovat odshora a ne od průramku, jako jsem to dělala. Máte-li k tomuto někdo nějakou užitečnou radu, budu za ni moc ráda... (Boty na fotce půjčené od táty.)


Kuky měla svůj úplně první houslový koncert. Pár dní před koncertem jsme zjistili, že šaty, které si chtěla vzít, už jsou jí trochu malé a navíc vůbec neladí se silonkami a s botami. Tak co dělat? Koupit nové střevíce, které jinak neunosí? Ne. Ušijeme nové šaty. Je to vlastně kopie šatů, které jsem si ušila pro sebe. Zbylo mi ještě hodně látky, tak se hodila... Na to, že je to jen prodloužené triko, ty šaty vypadaly myslím docela dobře :-) (Ještě by se hodil pásek, ale dětské pásky u nás na maloměstě bohužel nevedou.)





čtvrtek 7. prosince 2017

Adventní skládačky

Letos jsem to trochu zazdila. Třetího prosince jsem se konečně vypravila na půdu pro náš adventní domeček a při té příležitosti zjistila, že jsem nejspíš v rámci své letošní horlivé debordelizace domácnosti vyhodila i náplně do kalendáře z minulých let (pohádky a úkoly)... Takže co teď? Improvizace.

V balíčku od Mikuláše našlo každé z dětí i lepidlo. To je u nás věčně nedostatkové zboží. Buď se ztratí celá tyčinka nebo jen víčko a lepidlo vyschne. K lepidlu každý svou kartičku a celý adventní čas bude každé z dětí skládat a lepit svůj obrázek...



sobota 25. listopadu 2017

Poklad objeven!

V září jsem tu psala o tom, jak jsme na našem oblíbeném místě ukryli poklad. Včera jsme se po dlouhé době konečně zase vypravili poklad zkontrolovat a s radostí zjistili, že poklad už byl objeven.

Moc děkujeme Anežce, Daně a Petrovi za pěkný vzkaz! (Nalepili jsme si jej do prázdninového deníku.) Fakt nás hrozně moc potěšilo, že se ta hra nakonec povedla...



Poklad byl schovaný pod pařezem u kapličky sv. Vojtěcha, která (jak jsem právě zjistila) vůbec není zakreslená na mapy.cz, a to jsem si myslela, že tyhle mapy jsou fakt podrobné...



--------------------------------------------------------------------------------------------
A nakonec ještě přihazuju dvě inspirace na kostýmy pro děti. U Píďáka ve škole mají (2. rokem) nového ředitele a je znát, že se snaží se svým teamem školu pozvednout. A tak teď pořádají různé projektové dny jako např. "Den televize". Ano, čtete dobře. Televize. Ale tak, když ji nemá doma, tak ať si ji užije alespoň ve škole :-) Trochu jsme zazdili přípravu (nepovinného) převleku za televizní postavu a na poslední chvíli mě napadlo jednoduché řešení: kameraman žádný speciální oděv nepotřebuje, stačí jen vyrobit ze staré krabice kameru.
Zombík z Minecraftu (ano, pořád ho to baví) byla zas maska na Halloween...



pátek 17. listopadu 2017

Ulice jsou naše

Dneska je 17. listopad. V Praze to žije, sledujem z povzdálí. Tady na malém městě slavíme potichu, maloměstsky. S křídou v ruce...

Inspirovala mě facebooková stránka Křídní boj, která se snaží upozorňovat na problém gentrifikace některých pražských čtvrtí. Nevím, kdo za tímto nápadem stojí, ale vůbec bych se nedivila, kdyby to byla nějaká matka od malých dětí. Protože... je pro nás nějaký jednodušší způsob, jak opanovat veřejný prostor, než půjčit si od dětí křídy a vyrazit?

Maloměsta (jako je to naše) trápí úplně jiné problémy než je gentrifikace. Ukázalo se to zase u voleb. Mám to tu ráda, ale po volbách se mi tu pokaždé tak nějak hůř dýchá. Jako letos. Chodím ulicemi a míjím 190 voličů Okamury. K tomu další dvacítka voličů ostatních vyloženě extrémistických stran. Pozoruju to už spoustu let. Přiostřuje, přiostřuje.

Muselo to ven.







A když už jsme brouzdali ulicemi... vyzkoušeli jsme prvně guerilla poetring. Už léta se chystám na yarn bombing, ale pořád si ne a ne najít čas na štrikování. Opsat báseň a vyvěsit ji ve městě je naštěstí mnohem jednodušší...





A jak jste dnešní svátek slavili vy?