pátek 20. října 2017

Průsvity na okna

Dát sem fotky z léta už asi nestihnu, ale konečně jsem si stihla udělat chvilku času na hrátky s lepidlem a papírem. Jsem, co se výtvarných schopností týče, úplně nepoužitelná, takže jsem hodně opisovala od pinterestu...

Na výrobu průsvitu potřebujete: pauzák (používám ho jako podklad, na který lepím), transparentní barevné papíry (různě naskládané přes sebe dělají hezké barevné efekty), lepidlo a nůžky. Hodí se i barevné čtvrtky (na rámečky a plochy, které nemají být průsvitné) a pastelky (na dokreslování detailů), případně raznice na papír (na drobné tvary např. listy nebo vločky). Obrázky ve finále laminuju - nezničí se při zapaření okna a při odlepování a dají se pak použít i další rok. Zbytek už je jen na vaší fantazii...


Když máme každá svou představu a spojíme je dohromady...


Píďákův podzimní minimalistický průsvit. Parádní, nemyslíte?



A rovnou jsme se připravili i na zimu. Trapně nudná moje verze...


A neodolatelně vtipná verze našich dětí...


Naše starší (jarní) obrázky na okno najdete pod štítkem "Průsvit na okno".

Volby

Nakupilo se nám tu dost nepotřebných papírků... Marodíme, tak se musíme nějak zabavit. Snad nás ten humor v sobotu večer nepřejde.







Narudlou a nahnědlou kopičku už bychom měli, modrá ještě čeká na své zpracování. Neutrální a nic neříkající strany dostaly holky k pomalování...

Volili jsme tradičně Zelené.

čtvrtek 21. září 2017

O ukrytém pokladu, který nikdo nenašel

Už nevím, které z dětí tento letní úkol vymyslelo, byla to nejspíš Kuky. "Nakreslit mapu". Pěkné. Mapy mám od dětství ráda. Jenže mapu čeho? Čeho, čeho? Přece pokladu!


Celkem se to hodilo. Zrovna jsme si vyrobili náramky s kompasem z paracordu. (Návod, jak uplést náramek najdete ZDE.) Kde je sever a kde jih tedy už víme. Chodili jsme v ty dny "natáčet" (rozuměj fotit) Duplo rodinku, barbínu a kořínky na náš oblíbený kopec pro chystaný videoklip k písničce tátovy kapely, na kterém už nějaký ten pátek pracujeme a snad ho i jednou doděláme.



Někde na kopci jsme schovali poklad, i se vzkazem pro nálezce. To abychom poznali, že poklad už někdo našel, a taky aby byla sranda. Vznikla z toho hra pro náhodné kolemjdoucí. Jenže buď tam nikdo nechodí nebo už lidi ztratili chuť si hrát. Nakreslili jsme mapu a vyvěsili ji na informační tabuli nově vzniklé naučné stezky. Taky na facebook a instagram. Po pár dnech ji spláchnul déšť.


Poklad je stále na svém místě. Už jsme ho byli dvakrát zkontrolovat. A tak... kdybyste se někdy náhodou ocitli u nás ve Volyni, dejte se směle do hledání. Mapu přikládáme. Vypadá jednoduše, ale každý, kdo to v okolí Volyně jen trochu zná, určitě hned pozná, kde hledat...


Když už je řeč o mapách, zmíním ještě knížku Mapy. Píďák ji dostal k narozeninám, líbí se mu. Mě osobně trošku zklamala, čekala jsem, že bude víc "mapovitá", víc jako atlas. A ony zatím mapy tvoří jen pozadí pro množství reálií a zajímavostí z jednotlivých zemí. Knížka se určitě bude hodit, pokud chcete, aby si vaše dítě vytvořilo základní povědomí o zobrazených státech (samostatnou "mapu" má v knize asi 42 zemí), jenom ten název je trochu matoucí.



Máte tip na nějaký pěkný atlas světa pro děti?


BEN JÁ MÍNA

Oslovila mě šéfredaktorka časopisu Ben Já Mína, jestli bych nechtěla za recenzní výtisk napsat něco o tomto skautském časopisu pro předškoláky. O "Benjamíně" jsem zaslechla už v době jejího vzniku, stáhla jsem si tehdy do počítače první zkušební číslo, ale pak už jsem se k němu nedostala. V paměti zůstalo jen povědomí, že by ten časopis mohl být dobrý a chtělo by to ho blíže prozkoumat. A tak jsem s nabídkou s radostí souhlasila a tady jsou naše dojmy...


Kromě čísla o vesmíru máme k nahlédnutí ještě číslo o semínkách, které je aktuálně volně ke stažení na stránkách časopisu, plus již zmiňované první číslo o svatém Jiřím. Nejvíce mě potěšilo výtvarné zpracování. Milé, vkusné, nekýčovité ilustrace, navíc je časopis téměř úplně bez reklam. Spousta prostoru pro vybarvování a kreslení podle vlastní fantazie. Ben Já Míně nechybí nic z toho, co by měl dobrý časopis pro předškoláky obsahovat pro rozvoj zrakového i sluchového vnímání, jemné i hrubé motoriky. V každém čísle najdete tip na zajímavou knížku, pokusy (které mám chuť vyzkoušet i já sama a jsem zvědavá, jak dopadnou), inspiraci pro vlastní tvoření a vyrábění, jednoduché (a tématické!) recepty na vaření a samozřejmě spoustu zajímavých informací (svou náročností přizpůsobených tak akorát pro předškoláky), mezi které se jako by mimochodem připletly klasické úkoly, které známe ze všech takto zaměřených časopisů - barvy, tvary, počítání, písmenka, hledání rozdílů, bludiště atd. Redaktorky nezapomínají ani na různé pohybové hry, velký prostor zde dostává rozvoj řeči a fantazie v podobě vyprávění podle obrázků. Poslední stránka patří tradičně nějaké deskové hře. Potěší i takové detaily jako genderová vyváženost (např. na stránce "čím chci být" najdeme vedle popeláře a zpěvačky také pana učitele a řidičku).


Ke každému vydání redakce vytvořila také metodický materiál pro rodiče, učitele nebo skautské vedoucí. Metodiky najdete na stránkách časopisu.

Chtěla jsem najít i nějaké mínusy, prostě něco, co mi na tom časopisu nesedí... Nevymyslela jsem nic ;-)


Stránky časopisu ZDE
Facebooková skupina ZDE
Facebooková stránka ZDE
-------------------------------------
A když už píšu o jednom skautském časopisu, musím se alespoň větou zmínit i o dalším. Píďák začal vloni chodit na skauta, a tak pravidelně do schránky dostává časopis Světýlko. Vždycky ho hned celý přelouská a nás rodiče také příjemně překvapil.

POZOR! Všechny skautské časopisy si můžete prohlédnout ZDE.



pátek 14. července 2017

Výletujeme

Doma se s nima nedá vydržet.

A tak mám i letos v plánu podnikat drobné výpravy po okolí. Kromě pobytu na chatě a návštěvy koupaliště jsme zatím stihli výlety dva a zítra se chystáme na další.

Boubín
Po delší době zase vlakem na Šumavu na Boubín. Trasa jako vždy z Kubovky přes Boubín, boubínské jezírko a Idinu Pilu do Zátoně. Vyrazit tam ve státní svátek nebyl nejlepší nápad, chvílemi si člověk připadal jako na Václaváku. Výhledy z úplného vrcholu boubínské rozhledny jsme si neužili - zrovna se tam rojil nějaký hmyz, a tak se nahoře nedalo vydržet. Jinak to ale bylo moc fajn a splnili jsme si hned čtyři úkoly z našeho prázdninového seznamu...










Dobrá voda (u Milejovic)
Výletu předcházel stav zoufalosti a pocit, že další den doma se všemi těmi hádkami, kdo komu co vzal nebo zbořil, nebo dojmem, že se náš byt proměnil ve výběh zdivočelých opic, už prostě nezvládnu. Vymyslela jsem výlet hned na další den, zmínila se o něm na fb v naší "lesní skupině" a, protože celou noc vytrvale lilo, vůbec jsem nečekala, že se k nám někdo přidá. Nakonec nás byla celá banda - 4 matky a 8 dětí. Na tomto místě jsme byli i vloni, ale s kamarády to bylo zas o trochu jiné než minule. Pochutnali jsme si nejenom na vodě ze studánky, ale i na malinách.













A nakonec ještě jedna sranda z dneška. Inspirovali jsme se u nevyléčitelné optimistky. Ten trik s barvením vlasů pomocí krepáku jsem neznala. Vlasy jsem si nikdy nebarvila a ani to nemám v plánu, ale tohle mi připadá vtipné. Perfektně se to hodí k těm tetovačkám z Bravíčka, které si holky každý den patlají na ruce... To je tak, když někdo doma objeví velkou zásobu "pokladů" z dětství a rané puberty. Kdybyste někdo toužil po nažehlovačce Dylana z Beverly Hills, přihlašte se. Myslím, že ji nikde neuplatním :-)))




úterý 4. července 2017

Prázdniny

Náš prázdninový plán už visí na dveřích. Zatím jsme stihli navštívit všechny babičky, výstavu lega na strakonickém hradě, ochutnali jsme maliny a lesní jahody. Pokračujeme v psaní prázdninového deníku.






pátek 30. června 2017

Ach, echino!

Byla to láska na první pohled. Rozmýšlela jsem se, jestli koupit, jelikož je ta látka trochu nad moje finanční poměry... ale nakonec jsem si udělala radost a vykoupila těch posledních asi 80 cm, co v Peony  měli. Kdo měl někdy v ruce Echino, chápe mé nadšení. Ta látka je prostě nádherná. Baví mě, když si jí na mně někdo všimne a můžu mu o ní vykládat.


Batoh nebo sukně? Sukně sice skoro vůbec nenosim, ale jen kvůli těm krásným látkám jsem si dala předsevzetí, že se je nosit naučim. Střih ze staré Burdy. Nemohla jsem si moc vyhrát se vzorem, jelikož té látky bylo opravdu málo.


Pořídila jsem si patku na skrytý zip a tohle byl můj první pokus s ní. Nahoře je sice vidět nepatrná mezírka, ale na to, že jsem to zkoušela poprvé, jsem s výsledkem moc spokojená. Jak jen jsem mohla š/žít bez skrytých zipů, říkám si teď. Ten pásek by to chtělo ještě nějak vychytat, babka s dědkem se mi tam nějak nevejdou.


Spodní lemy a i pásek jsem začala začišťovat v ruce. Piplám se s tím sice pokaždé nekonečně dlouho, ale výsledek stojí za to. A to ňuchání se s látkou je nejlepší relax, co znám.V lemu zašit i úplný okraj látky, jinak to prostě vzhledem k množství nešlo. (A ano, střih jsem pokládala naštorc než jak by měl správně být - kvůli vzoru - aby mi to slušelo.)


Blbý je, že jakmile člověk jednou zkusí šít z opravdu kvalitní designové látky, nechce se mu už vracet zpět. Na luxus se hrozně snadno zvyká.