pátek 14. července 2017

Výletujeme

Doma se s nima nedá vydržet.

A tak mám i letos v plánu podnikat drobné výpravy po okolí. Kromě pobytu na chatě a návštěvy koupaliště jsme zatím stihli výlety dva a zítra se chystáme na další.

Boubín
Po delší době zase vlakem na Šumavu na Boubín. Trasa jako vždy z Kubovky přes Boubín, boubínské jezírko a Idinu Pilu do Zátoně. Vyrazit tam ve státní svátek nebyl nejlepší nápad, chvílemi si člověk připadal jako na Václaváku. Výhledy z úplného vrcholu boubínské rozhledny jsme si neužili - zrovna se tam rojil nějaký hmyz, a tak se nahoře nedalo vydržet. Jinak to ale bylo moc fajn a splnili jsme si hned čtyři úkoly z našeho prázdninového seznamu...










Dobrá voda (u Milejovic)
Výletu předcházel stav zoufalosti a pocit, že další den doma se všemi těmi hádkami, kdo komu co vzal nebo zbořil, nebo dojmem, že se náš byt proměnil ve výběh zdivočelých opic, už prostě nezvládnu. Vymyslela jsem výlet hned na další den, zmínila se o něm na fb v naší "lesní skupině" a, protože celou noc vytrvale lilo, vůbec jsem nečekala, že se k nám někdo přidá. Nakonec nás byla celá banda - 4 matky a 8 dětí. Na tomto místě jsme byli i vloni, ale s kamarády to bylo zas o trochu jiné než minule. Pochutnali jsme si nejenom na vodě ze studánky, ale i na malinách.













A nakonec ještě jedna sranda z dneška. Inspirovali jsme se u nevyléčitelné optimistky. Ten trik s barvením vlasů pomocí krepáku jsem neznala. Vlasy jsem si nikdy nebarvila a ani to nemám v plánu, ale tohle mi připadá vtipné. Perfektně se to hodí k těm tetovačkám z Bravíčka, které si holky každý den patlají na ruce... To je tak, když někdo doma objeví velkou zásobu "pokladů" z dětství a rané puberty. Kdybyste někdo toužil po nažehlovačce Dylana z Beverly Hills, přihlašte se. Myslím, že ji nikde neuplatním :-)))




úterý 4. července 2017

Prázdniny

Náš prázdninový plán už visí na dveřích. Zatím jsme stihli navštívit všechny babičky, výstavu lega na strakonickém hradě, ochutnali jsme maliny a lesní jahody. Pokračujeme v psaní prázdninového deníku.






pátek 30. června 2017

Ach, echino!

Byla to láska na první pohled. Rozmýšlela jsem se, jestli koupit, jelikož je ta látka trochu nad moje finanční poměry... ale nakonec jsem si udělala radost a vykoupila těch posledních asi 80 cm, co v Peony  měli. Kdo měl někdy v ruce Echino, chápe mé nadšení. Ta látka je prostě nádherná. Baví mě, když si jí na mně někdo všimne a můžu mu o ní vykládat.


Batoh nebo sukně? Sukně sice skoro vůbec nenosim, ale jen kvůli těm krásným látkám jsem si dala předsevzetí, že se je nosit naučim. Střih ze staré Burdy. Nemohla jsem si moc vyhrát se vzorem, jelikož té látky bylo opravdu málo.


Pořídila jsem si patku na skrytý zip a tohle byl můj první pokus s ní. Nahoře je sice vidět nepatrná mezírka, ale na to, že jsem to zkoušela poprvé, jsem s výsledkem moc spokojená. Jak jen jsem mohla š/žít bez skrytých zipů, říkám si teď. Ten pásek by to chtělo ještě nějak vychytat, babka s dědkem se mi tam nějak nevejdou.


Spodní lemy a i pásek jsem začala začišťovat v ruce. Piplám se s tím sice pokaždé nekonečně dlouho, ale výsledek stojí za to. A to ňuchání se s látkou je nejlepší relax, co znám.V lemu zašit i úplný okraj látky, jinak to prostě vzhledem k množství nešlo. (A ano, střih jsem pokládala naštorc než jak by měl správně být - kvůli vzoru - aby mi to slušelo.)


Blbý je, že jakmile člověk jednou zkusí šít z opravdu kvalitní designové látky, nechce se mu už vracet zpět. Na luxus se hrozně snadno zvyká.


čtvrtek 29. června 2017

Kořínci

Tak trochu doháním před prázdninami resty a Kořínci by na tomto blogu rozhodně neměli chybět... i když jsou fotky už z května. Červen jsme totiž proleželi postupně všichni členové rodiny v posteli. Tedy vlastně ne, udržet děti v posteli je nadlidský výkon, ale na šplhání na vysoký kopec to prostě nebylo.

Pokud jste Kořínky nikdy neviděli, mrkněte SEM na web Svobodné hry, kde jsme se inspirovali. Líbili se mi víc než naše špunty, pro které jsme stavěli skřítčí domečky vloni.






  A já měla konečně chvilku času na štrikování nebo knížku....

Na Andělíčku, kam si chodíme skřítčí domečky stavět, nás ale jednoho dne čekala nemilá změna v podobě vyštěrkované cesty. Vůbec se to tam nehodí, to místo pro mě ztratilo mnoho ze svého dřívějšího kouzla. Prý to bude naučná stezka, ale cedule jsou zatím prázdné, protože nikdo neví, o čem má stezka poučit. Kamarád (vedoucí místního muzea) dostal od radních za úkol sepsat na tabule nějaký text, nikdo ale nemá konkrétní představu, o čem má vlastně psát. Hlavně, že cedule a nové lavičky už stojí. Nemůžu se ubránit dojmu, že přebytek peněz není vždy k užitku. Pro ilustraci přikládám pár srovnávacích fotek toho, jak to tam vypadalo dřív a jak teď. Názor si udělejte sami.






Cedule by byly, ale co na ně napsat?! (Chce to nějakou guerillovou tvorbu, řiká Kartouzek.)


pondělí 26. června 2017

Loutky v parku

Nějak teď nemám moc čas a ani chuť psát... a tak s víc jak 14-denním zpožděním přidávám pár fotek z akce "Loutky v parku", která se konala v rámci Víkendu otevřených zahrad ve strakonických Rennerových sadech. Pro nás jeden z několika dnů bez nemoci mezi obdobími s kašlem a horečkou.... Momentálně začínáme už 4. týden s nemocí, což je nekonečný opruz. Píďák bral ve svých 8 letech prvně v životě antibiotika a, když se konečně uzdravil, chytly jsme to my, všechny holky z rodiny. Snad se stihnem vymarodit, než začnou prázdniny...

Divadlo ToTeM - O Nirdhanatovi




DDS Tlaminy - Místo pro mě

Zatímco Píďák tvořil animovaný film v animační dílně...

...holky vyráběly loutku princezny...

A nakonec jedna lidožroutská velryba...