Muzikant

Chtěla jsem před Vánocemi přidělat nějaké figurky do betléma, alespoň muzikanta, říkala jsem si, kdybych stihla ... nestihla jsem. A tak jsem ho dodělala až teď. Do příštích Vánoc si dávám předsevzetí udělat ještě alespoň velblouda :-)

A takhle dopadl náš vánoční stromek. Na Silvestra jsme ho vyndali na balkón, aby nepřekážel při promítání, a pak už tam zůstal. Nějak se nám tam zalíbil. Sundali jsme z něj ozdoby a máme v plánu navěsit na něj krmítka pro ptáky. V noci ho ozdobila paní Zima :-)

Lama nebo žirafa?

Super jednoduché a rychlé tvoření pro znuděná dítka. Měla to být lama, ale podle Píďky je to prý žirafa.

Inspirovali jsme se zde: http://mermagblog.com/2013/08/07/diy-lama-craft/#more-5988

Jak se píše moje jméno? - zimní nápověda

Píďka se mě pořád ptá, jak se píše jeho jméno. Nebo jméno Kukyny. A mě už nebaví diktovat mu to pořád dokola. Tak jsem jim vyrobila malou nápovědu, sloužící zároveň i jako zimní dekorace :-)

Inspirovala jsem se na Pinterestu u papírových sněhuláků - skvělé tvoření pro děti, které své jméno už napsat umí. Např. zde: http://marcheseclowns.blogspot.cz/search/label/Counting

Opustit rodinný pelech...

Včera byl velký den. Konečně nám přivezli dlouho očekávanou postel, Píďka opustil rodinný pelech a prvně spal sám ve své posteli. Nejdřív se trochu bál, ale rozsvítili jsme mu v pokojíčku lampičku, a tak nakonec usnul a spal až do rána. Připomělo mi to starý článek o tom, že by děti měly spát v posteli se svými rodiči do pěti let. Tak jsme to skoro splnili, Píďkovi jsou 4 roky a 3/4.

Dnes je to přesně rok, co jsem začala psát tento blog. A druhý rok začínám stylově 101. příspěvkem. Původně jsem myslela, že sem budu dávat hlavně různé návody na výrobu didaktických her a hraček, ale nějak se nám to zvrtlo spíš v rodinnou kroniku. Jsem ráda, že budeme mít tohle pěkné období, kdy jsem doma s dětmi, hezky zdokumentované...

První výstava :-)

Už to bude rok, co Píďka začal chodit na "výtvarku". Baví ho kreslit a chtěli jsme, aby měl příležitost dostat se mezi děti, jelikož nechodí do školky. Jsem moc ráda, že jejich "pani učitelka" Markéta B. dětem nevnucuje svoje vidění světa, ale naopak jim nechává dost velkou volnost k sebevyjádření. Nebo tak na mě alespoň působí výtvory jejích svěřenců. Co kus, to originál, i když jsou třeba zadání a technika pro celou skupinku dětí stejné. Oceňuji to, protože mám s čím srovnávat. V klubíku, kam chodí Píďka na dramaťák, bývají vystavena dílka podobně starých dětí z výtvarného kroužku a, i když jsou také moc roztomilá, jako většina dětských výtvorů, jsou všechna jak přes kopírák. Nesnesla bych, kdyby mé děti někdo poučoval, že tráva se má namalovat zelená a nebe modré :-)

A právě Markéta a "její děti" mají zrovna teď výstavu ve volyňskym muzeu...

Píďka před svými výtvory, vlevo naše rodina a popelnice na tříděný odpad, vpravo prý Rákosníček, i když já myslim, že zrovna tohle měl být vodník.

Tady z těch 4 obrázků je Píďkovo ten vpravo dole. Měl by tam být pes, létající kůň, hříbě a kráva :-)))

Na kopec!

Včerejší procházka, sluníčko ještě pěkně hřálo. Dnes už je pošmourno. Píďka chtěl na kopec, tak jsme šli. Kukynka mi cestou usnula v náručí, nosítko s sebou už nějakou dobu nenosíme, tak jsem se nahoru škrábala se zátěží a fotila potom jednou, rozklepanou rukou.

Na tomto kopci se v zimě obvykle sáňkuje. Letos zatím nic. Na podzim se tu pouští draci a taky tu rostou šípky. Chodím sem ráda, ten výhled za to stojí.

V lesíku na protějšim kopci je vidět "rýha" a nahoře malá bílá tečka - to je kaplička Andělíček, o které jsem psala minule.

Nalevo vrch Malsička s vykukující věžičkou kostela, za stromy je schovaný hřbitov i s hřbitovní galerií, o které jsem tu už také dříve psala.

Všimněte si té oblohy - nad námi blankytně modrá, v dáli za Hošticemi a směrem na Strakonice ten tmavý pruh...

Cestou domů jsme objevili romantickou uličku (pouze pro pěší), kudy jsem nikdy nešla. (Akorát jsem jí zapomněla vyfotit, jak jsem byla okouzlena, tak třeba příště.)

Jaro?

Museli jsme využít teplého počasí, a tak jsme se včera odpoledne vypravili na procházku na vysoký kopec tyčící se nad našim městečkem ke kapličce zvané Andělíček. Vyškrábat se tam je docela fuška, ale ty výhledy za to stojí. Překvapilo mě, jak je město pod námi zahalené mlhou. Člověk ji, když je dole, vůbec nevnímá. Kousek dál za Andělíčkem jsou ještě další dvě kapličky, odkud je krásný výhled  zase jiným směrem. Objevili jsme ozdobený vánoční stromeček pro zvířátka. Zahlédli jsme strakapouda.

Dnes jsme také nelenili - vyrazili jsme zkontrolovat naší chatu. Kartouzek si tam před Vánoci zapomněl venku u ohniště bundu s mobilem. Ještěže je naše chata tak zastrčená, že ji nikdo nenajde, jinak by tam mobil už beztak dávno nebyl :-)

Motýlí otisky nohou

Dneska jsem na facebooku narazila na další využití prstových barev, tak jsme to hned vyzkoušeli - otiskli jsme dětem nohy do tvaru motýla. K obrázkum jsme připsali datum, aby si jednou mohli porovnat, jak měly kdysi malé nohy. Tělíčko jsme domalovali fixou, Píďka si ho u svého obrázku maloval sám :-)

A Kukynka si dnes vymyslela hru na přelévání vody z jedné nádoby do druhé za pomoci houbičky na nádobí. Pani Montessori by měla radost!

Zkoušíme prstové barvy

Děti dostaly k Vánocum prstové barvy, tak jsme je dnes prvně vyzkoušeli. Tady jsou jejich výtvory.

Nejdřív Píďkovo:

housenka

sněhulák v chumelenici

strom a sluníčko

A tohle vytvořila Kukynka:

červeno-bílá abstrakce :-)

ruce

sluníčko (s tim jsem jí trochu pomohla)

To matlání si barev na ruce děti moc bavilo, akorát já musela být ve střehu, abychom pak barvy neměli úplně všude...

Silvestrovský dokumentární maraton

Měla jsem takový ztřeštěný nápad ... vymyslela jsem, že si půjčíme domů dokumenty z Jednoho světa a uděláme si silvestrovské promítání. Chtěla jsem na Silvestra zůstat doma kvůli naší fence, která má hrůzu z rachejtlí, a taky už mě nebaví akce, kde se všichni kamarádi vesele baví a popíjí, zatímco já se snažím marně uspat děti... A tak jsem objednala 7 filmů a pozvala přátele. Svou účast potvrdili ti "dětní" a já se pomalu začala děsit, jestli to v našem 2+1 nebude trochu divočina a hlavně, jak to zvládnou malé děti, které jsou zvyklé chodit spát třeba už v 7.

Nakonec to bylo moc fajn. Sešlo se nás 7 dospělých a 5 dětí (+ jedna rodinka, která přijela jen na 1 konkrétní film). Děti řádily tak nějak přiměřeně. Měly k dispozici celý pokojík. Myslim, že pro ně bylo trochu vzrůšo, že můžou spát vedle sebe ve spacáku na zemi. Odpadaly postupně v průběhu noci. Všichni zúčastnění jsme se shodli, že se nám ten večer líbil a budem si to muset někdy zopakovat.

Proč o tom ale píšu? Protože promítání můžete uspořádat i vy! Stačí si na stránkách filmového festivalu Jeden svět vybrat filmy, objednat si je a pozvat přátele. Promítat můžete kdekoli vás napadne, třeba u vás v obýváku jako jsme to udělali my. A zadarmo. Výčet dokumentů, které si lze objednat, je pestrý, tak hurá do toho!

 Film Punkový syndrom zaujal i děti, pěkně si před půlnocí zatancovaly :-)