Vázičky

Skleničky od jogurtu a hořčice + barvy na keramiku + dětské ruce. Měla to být zábava pro Píďku než se vzbudí Kuky, ale probrala se ještě před doděláním a tak to musela také zkusit (ta menší váza je její). Na fotkách to tak nevynikne, ale vázičky maj parádní barvu. Kytky z včerejšího venčení fenky a z dnešní procházky.

Minulý týden jsme měli jahodové hody, tento týden se cpeme pro změnu třešněmi, respektive bublaninou. Dnes jsem jí pekla už potřetí a v lednici jsou třešně ještě na jednu várku. Jestli teda ještě do zítřka vydrží...

Besídka

Píďák alias babička z pohádky Hrnečku vař :-)

Workshop animace

V sobotu se ve Strakonicích konala akce Sochy pro park. Jelikož tam Kartouzek také měl své dílo, jeli jsme se podívat. Moje kamarádka Světluška tam vedla workshop animace pro děti a přiložené video je jeho výsledkem. Píďka tam má také svůj kousek - vytvořil část nazvanou "Výstup na Boubín". Jak je vidět výlet na Boubín v něm zanechal hluboký dojem. Fotky z akce bohužel žádné nemám, neboť jsme zapomněli foťák doma, ale pro zvědavce přikládám alespoň facebookový odkaz na album uskupení Jsme Strakonice, které akci pořádalo... https://www.facebook.com/media/set/?set=a.652803021477844.1073741845.188694017888749&type=1

jaHODY

Dnes máme doma prostě jahodové hody...   Jahody kam se podíváš!

Místa v kraji - Boubín

Volyňské muzeum pořádá už několik let pod názvem Místa v kraji historicko-vlastivědné pěší výlety po okolí Volyně, někdy účastníci popojedou vlakem nebo autobusem i trochu dál. V sobotu se šlo z Vimperka na Boubín, průvodci měli být fotograf Jan Tláskal a básník a pozorovatel počasí na meteorologické stanici na Churáňově Roman Szpuk, jehož knihu Chraplavé chorály rozhodně doporučuji všem přečíst než se na Boubín také vypraví...

Maxmilián Boháč, Šumava s Boubínem, olej na plátně

Trasa i pozvaní průvodci nás hodně navnadili. Ale báli jsme se, že by tu štreku Píďák neušel nebo bychom celou skupinu jenom trapně brzdili... A tak jsme zvolili alternativní, kratší, "klasickou" trasu z Kubovi Huti po modré a říkali si, že se na vrcholku třeba s muzejní partou potkáme. Nepotkali jsme se. K rozhledně jsme dorazili o dost dříve, a tak jsme se rozhodli, že na ně nebudem čekat. Děti jsme navnadili na další cíl - Boubínské jezírko. Domů jsme jeli vlakem ze Zátoně. Musíme Píďku pochválit. Ne každý pětileťák by zvládl ujít těch skoro 14 km jako my v sobotu. Fňukal jenom, když jsme šli po asfaltce. Naštěstí delší část cesty vedla přes kameny a kořínky a to děti náramně bavilo. Kukyna se střídavě nesla v nosítku nebo cupitala po svých. (Většinou v nejvíc náročném terénu chce chodit sama). Prostě rodinný výlet jak má být :-)

Koník na tyči

Také máte doma hromadu lichých ponožek? Vyrobte dětem koníka!

Já jsem pro výrobu použila tento materiál:

2 staré ponožky (měly by být zhruba stejně velké!)
drcený molitan na vycpání
klacek
2 knoflíky na oči
rolničky na dozdobení
pletací příze na uši a hřívu
perlovku a vlasec na šití a stahování

Použila jsem radši 2 ponožky, protože molitan je celkem jemný. Bála jsem se, že kdybych použila jen jednu ponožku, která by se hodně natáhla, mohl by z ní molitan povolenými oky vylézat. Při použití dvou ponožek víte, že když se koník někde prodře nebo protrhne, hned se vám nerozpadne.... Tak tedy, vnitřní (ošklivější) ponožku jsem nejprve nacpala molitanem. Lepší by určitě bylo ovčí rouno, ale já ho mám zrovna doma dost málo, molitanu naopak přebytek. Když jsem měla ponožku celou nacpanou molitanem, vsunula jsem do ní klacek, který si děti na jaře přinesli z venčí a trochu jsme ho pomalovali - jakože poutnická hůl. Hůl ale zacláněla v koutě, takže našla nové využití. Použít se dá uritě i nějaká zkrácená a zabroušená násada (třeba na hrábě nebo na koště). Kolem tyče jsem ponožku ještě pořádně dovycpala, na okraji sestehovala a stáhla, tak aby molitan nemohl vypadávat.

Na svrchní ponožku jsem našila oči, říkala jsem si, že to takhle půjde snáz. Ale nebyl to moc dobrý nápad. Ač jsem se snažila, abych oči našila na obou stranách na stejném místě, po natažení ponožky na vycpanou hlavu mi oči vyšly trochu šejdrem. Příště tedy našívat oči až na ponožku navlečenou...

Svrchní ponožku jsem pod krkem také  dvakrát stáhla, aby nevykukovala ponožka svrchní. Na ozdobu jsem vlascem přišila rolničky - vlascem proto, protože předpokládam, že za ně budou děti hodně tahat, tak ať se nám to hned nepřetrhne.

Uši jsem uháčkovala, přišlo mi to jednodušší než vymýšlet střih na uši z látky. Se hřívou jsem to trochu přehnala ... koník má háro jak z 80. let, ale což příště se to třeba povede líp...

-----------------------------------------------------------------------------

A ještě pohled na naší zelenou zahrádku ... aneb i na vybetonovaném pidi-dvorečku se toho dá opravdu hóódně vypěstovat!! Kartouzek je prostě talent. Vpravo naše nové pískoviště. Ani jsem nečekala, jak mi bude vyhovovat - děti se zabaví a já si můžu aspoň chvilku číst :-)