Poklad objeven!

V září jsem tu psala o tom, jak jsme na našem oblíbeném místě ukryli poklad. Včera jsme se po dlouhé době konečně zase vypravili poklad zkontrolovat a s radostí zjistili, že poklad už byl objeven.

Moc děkujeme Anežce, Daně a Petrovi za pěkný vzkaz! (Nalepili jsme si jej do prázdninového deníku.) Fakt nás hrozně moc potěšilo, že se ta hra nakonec povedla...

Poklad byl schovaný pod pařezem u kapličky sv. Vojtěcha, která (jak jsem právě zjistila) vůbec není zakreslená na mapy.cz, a to jsem si myslela, že tyhle mapy jsou fakt podrobné...

--------------------------------------------------------------------------------------------
A nakonec ještě přihazuju dvě inspirace na kostýmy pro děti. U Píďáka ve škole mají (2. rokem) nového ředitele a je znát, že se snaží se svým teamem školu pozvednout. A tak teď pořádají různé projektové dny jako např. "Den televize". Ano, čtete dobře. Televize. Ale tak, když ji nemá doma, tak ať si ji užije alespoň ve škole :-) Trochu jsme zazdili přípravu (nepovinného) převleku za televizní postavu a na poslední chvíli mě napadlo jednoduché řešení: kameraman žádný speciální oděv nepotřebuje, stačí jen vyrobit ze staré krabice kameru.
Zombík z Minecraftu (ano, pořád ho to baví) byla zas maska na Halloween...

Ulice jsou naše

Dneska je 17. listopad. V Praze to žije, sledujem z povzdálí. Tady na malém městě slavíme potichu, maloměstsky. S křídou v ruce...

Inspirovala mě facebooková stránka Křídní boj, která se snaží upozorňovat na problém gentrifikace některých pražských čtvrtí. Nevím, kdo za tímto nápadem stojí, ale vůbec bych se nedivila, kdyby to byla nějaká matka od malých dětí. Protože... je pro nás nějaký jednodušší způsob, jak opanovat veřejný prostor, než půjčit si od dětí křídy a vyrazit?

Maloměsta (jako je to naše) trápí úplně jiné problémy než je gentrifikace. Ukázalo se to zase u voleb. Mám to tu ráda, ale po volbách se mi tu pokaždé tak nějak hůř dýchá. Jako letos. Chodím ulicemi a míjím 190 voličů Okamury. K tomu další dvacítka voličů ostatních vyloženě extrémistických stran. Pozoruju to už spoustu let. Přiostřuje, přiostřuje.

Muselo to ven.

A když už jsme brouzdali ulicemi... vyzkoušeli jsme prvně guerilla poetring. Už léta se chystám na yarn bombing, ale pořád si ne a ne najít čas na štrikování. Opsat báseň a vyvěsit ji ve městě je naštěstí mnohem jednodušší...

A jak jste dnešní svátek slavili vy?