pondělí 25. května 2015

Nabitá sobota

Předevčerejší den byl trochu výjimečný v tom, že se v našem širším okolí konalo nezvykle moc akcí. Tak jsme se rozdělili a zkusili jich pár podpořit svojí přítomností....

Dopoledne jsme s dětmi vyrazili na Šperkařský workshop u nás ve Volyni. Nevím vůbec pokolikáté už se tu koná, ale pokaždé tu najdete kolem 30 různých dílen, kde si můžete vyzkoušet nejrůznější techniky výroby šperků od těch nejjednoduších až po ty zapeklité, na které si asi nikdy netroufnu. Vzhledem k tomu, že jsem vždy ověšena dětmi, vybírám si dílničky pokud možno co nejjednodušší, kde nemusím strávit půl dne. Letos si děti zkusily vyzdobit motýlky pomocí speciálních barev Pébéo Prisme - barvy se nanesou na lůžko a tím, jak se do sebe vpíjí a zasychají, vytváří zajímavé efekty. A taky je uchvátily létající balónky - na workshopu jste si k nim mohli uplést síťku (pro vzdušný balón s košíkem), my si ale vystačili jen s pomalováním....



Po obědě jsem s dětmi vyrazila do Strakonic, kde "husité" dobívali v rámci "husitské muzejní noci" hrad. Z historického hlediska je to sice blbost, ale říkala jsem si, že, když už do Strakonic stejně jedem, mohly by děti zaujmout historické kostýmy, husitské ležení i samotná bitka... Zaujala je hlavně možnost vžít se do role práčat a vyzkoušet staré praky. Moc nám to vrhání "kamenů" nešlo.





Potom jsme se stavili u nedávno instalovaného piána na ulici.... Ještě stojí, ještě hraje.


Nakonec jsme se šli podívat na romské odpoledne v rámci projektu "Poznej svého souseda aneb K sobě blíž, spolu dál....". Stihli jsme už jenom jednu kapelu z Písku, která hrála známé romské písničky. Nevím, jestli tyto akce mohou něco změnit na vztahu majority k menšinám, které tu žijí s námi (nebo spíš vedle nás?). K tomu jsou nutné asi osobní dobré zkušenosti, které se těžko získávají, když moc nemáme možnost pravidelně se potkávat s romskými spolužáky ve školách, romskými sousedy v domech, kde bydlíme, romskými spolupracovníky, úředníky, lékaři.... Nevím, kolik gádžů se přišlo podívat v průběhu celého odpoledne - když jsme na místo dorazili my, už jich tam moc nebylo. Ale snahy pořadatelů si (jakožto vystudovaná romistka) vážím. Bohužel jsme prošvihli tanečníky z Volar, ale potkali jsme se s nimi ve vlaku cestou domů, tak jsme si aspoň popovídali...



Akce, kterých se včera zúčastnil Kartouzek, byly více intošské :-) Nejdřív vyrazil na volyňský hřbitov, kde se zvenčí galerie Na shledanou malovala vyhynulá zvířata ("Tryzna za vakovlka"). Chci to tam jít s dětmi omrknout, tak o tom možná ještě něco napíšu. Potom se přesunul do Prachatic na akci Vivat vila na podporu funkcionalistické vily Johanna Nepomuka Krale, které hrozí zbourání kvůli plánované silniční přeložce... Na obou místech Kartouzek hrál a mně je líto, že jsem tam také nemohla být... ale rozkrájet se zatím nedokážu.

Vernisáž na strakonické Artwall a koncert v Jedárně už jsme nezvládli. Na designovém trhu a festivalu Trhni si! v Písku workshopovala za naší rodinu moje ségra :-)


neděle 17. května 2015

Krajinotvorná výprava do jihočeské tajgy na horu Betaň

Rozhodně nejvtipnější botanický výlet, který jsem kdy absolvovala. Naším průvodcem byl totiž Jiří Sádlo. Celá rodina jsme se moc těšili, ale Kukyna v noci dostala horečku, a tak se Kartouzek obětoval a zůstal s ní doma (Kubo, dík!). Já vyrazila s batohem na zádech, Pigetou na břiše, a Píďákem po boku. Trasa měla být mírná a nenáročná. Mysleli jsme, že půjdem po cestě vedoucí kolem naší chaty, a tak jsme měli připravené nouzové řešení pro případ, že by to děti nedávaly nebo jsme díky nim nestačili tempu celé skupiny - trhnout se a jít na chatu. Ale jak už to tak na našich muzejních výletech bývá.... cesta vůbec nevedla po cestě a rozhodně nebyla ani mírná, ani krátká, ani nenáročná. Betaň jsme zdolali z opačné strany než stojí naše chata, takže pro nás nebylo úniku, přesto z celkem velké, cca 35-členné party postupně odpadali jednotlivci i celé rodiny, většinou jsem ani nezpozorovala, kdy a kde se odtrhli, a vážně by mě zajímalo, jak se dostali domů. Do cíle - do Malenic, odkud nám domů jel vlak, nás dorazila jen hrstka nejodolnějších.

Tělo zhuntované, mysl povznesena do závratných manických výšin.

Fotky jsou přesvícené a není na nich nic moc vidět, ale chtěla jsem si jich sem pár hodit pro připomínku onoho pěkného dne. Kytky jsem radši vůbec nefotila, protože mi bylo jasné, že by to ta moje "placička" nezvládla...








středa 13. května 2015

Češi, do toho!

Kartouzek kouká na hokej. Přestože se před svatbou tvářil, že ho sport absolutně nezajímá.....

To jsme takhle jednou šli s dětmi kolem místní skautské klubovny a Píďák si vzpomněl, že tam při dnu otevřených dveří viděl "fotbálek".... já si zase vzpomněla, že jsem kdysi někde na netu (nejspíš na pinterestu) zahlédla fotbálek podomácku vyrobený... a tak jsme nashromáždili materiál (bedýnku od zeleniny, kolíčky na prádlo a dřevěné tyčky - v železářství měli zrovna výprodej, tak už měli poslední kusy - každou tyčku o jiné tloušťce) a pak se zasekli .... prostě jsme nebyli schopní udělat si na výrobu čas.

Až teď, když se hraje ten hokej, jsme si řekli, že přišla nejvhodnější doba.... a tak už máme fotbálek (míček je polystyrenová kulička) .... a máme i hokej (puk je víčko od PETky) - stačí na zelené fotbalové podloží položit bílý hokejový papír...





pondělí 11. května 2015

Férová snídaně

Letos hodně komorní... ráno nám tu pršelo, tak jsme se rozhodli prostřít stoly pod střechou - v muzeu...

V sobotu prý po celé republice snídalo 5200 lidí na 137 místech. Více o této akci na podporu fair trade zde: http://www.ferovasnidane.cz/



sobota 9. května 2015

Do Plzně na Trnku

Včerejší sváteční a narozeninový výlet. Vyrazili jsme do Plzně na dvě výstavy. Nejdřív do Galerie města Plzně na výstavu Jíří Trnka - Ateliér, poté do Západočeského muzea na Trnkovu Zahradu 2. Ateliér v neděli končí, takže pokud se budete zítra nacházet někde poblíž a ještě jste tam nebyli, doporučujeme zajít se mrknout, protože to rozhodně stojí za to. Od interaktivní Zahrady 2, inspirované stejnojmennou knihou, jsme čekali o malinko víc.... jsme asi zmlsaní píseckou Sladovnou anebo jsme si ji nedokázali pořádně užít, protože nás zrovna doběhla nejvíc krizová chvilka onoho dne... každopádně trpaslík nás dostal!










Nejpohodovější výletnicí byla zase Pigeta...