Pro toho mého minecraft šílence...

... jeden vánoční setík (triko+nákrčník+čepice) a mikina ze zbytků k tomu. Taky u vás doma frčí minecraft?

Duháček a houslistka

Měla jsem teď od podzimu hodně práce, a tak na nějaké šití nezbývalo moc času, navíc poslední dobou šiju hlavně sama na sebe a mě nemá kdo vyfotit, nemluvě o tom, že se fotim nerada... Tohle jsou dvě rychlovky, které jsem si mezi prací nemohla odpustit.

Píďka měl ve škole barevný týden. Každý den měli žáci přijít oblečeni do nějaké konkrétní barvy. V pátek to byla barva "duha". A tak jsem konečně měla důvod koupit si duhovou látku, o které jsem občas přemýšlela. Bylo to moje první šití z pruhované látky. Pruhy jsem se snažila sesadit, jak jen to šlo. Nevím, jestli je na to u raglánových triček nějaký trik, jisté je, že úplně 100 % to sesadit nejspíš nejde, ale příště bych možná mohla zkusit sesazovat odshora a ne od průramku, jako jsem to dělala. Máte-li k tomuto někdo nějakou užitečnou radu, budu za ni moc ráda... (Boty na fotce půjčené od táty.)

Kuky měla svůj úplně první houslový koncert. Pár dní před koncertem jsme zjistili, že šaty, které si chtěla vzít, už jsou jí trochu malé a navíc vůbec neladí se silonkami a s botami. Tak co dělat? Koupit nové střevíce, které jinak neunosí? Ne. Ušijeme nové šaty. Je to vlastně kopie šatů, které jsem si ušila pro sebe. Zbylo mi ještě hodně látky, tak se hodila... Na to, že je to jen prodloužené triko, ty šaty vypadaly myslím docela dobře :-) (Ještě by se hodil pásek, ale dětské pásky u nás na maloměstě bohužel nevedou.)

Ach, echino!

Byla to láska na první pohled. Rozmýšlela jsem se, jestli koupit, jelikož je ta látka trochu nad moje finanční poměry... ale nakonec jsem si udělala radost a vykoupila těch posledních asi 80 cm, co v Peony  měli. Kdo měl někdy v ruce Echino, chápe mé nadšení. Ta látka je prostě nádherná. Baví mě, když si jí na mně někdo všimne a můžu mu o ní vykládat.

Batoh nebo sukně? Sukně sice skoro vůbec nenosim, ale jen kvůli těm krásným látkám jsem si dala předsevzetí, že se je nosit naučim. Střih ze staré Burdy. Nemohla jsem si moc vyhrát se vzorem, jelikož té látky bylo opravdu málo.

Pořídila jsem si patku na skrytý zip a tohle byl můj první pokus s ní. Nahoře je sice vidět nepatrná mezírka, ale na to, že jsem to zkoušela poprvé, jsem s výsledkem moc spokojená. Jak jen jsem mohla š/žít bez skrytých zipů, říkám si teď. Ten pásek by to chtělo ještě nějak vychytat, babka s dědkem se mi tam nějak nevejdou.

Spodní lemy a i pásek jsem začala začišťovat v ruce. Piplám se s tím sice pokaždé nekonečně dlouho, ale výsledek stojí za to. A to ňuchání se s látkou je nejlepší relax, co znám.V lemu zašit i úplný okraj látky, jinak to prostě vzhledem k množství nešlo. (A ano, střih jsem pokládala naštorc než jak by měl správně být - kvůli vzoru - aby mi to slušelo.)

Blbý je, že jakmile člověk jednou zkusí šít z opravdu kvalitní designové látky, nechce se mu už vracet zpět. Na luxus se hrozně snadno zvyká.

Látkovky (pro mě)

Pokud vás toto téma pohoršuje, překlikněte prosím někam jinam.

Pratelné látkové vložky používám už spoustu let. Od narození prvního dítěte. Ale až teď nedávno (no, několik cyklů už proběhlo, než jsem se dokopala tento článek sepsat) jsem si ušila také verzi s PULem, takže už nemusím mít zábrany používat látkovky i v těch "nejdrastičtějších" dnech.

Úplně poprvé jsem se o nich dočetla na stránkách Ekolistu. Připadalo mi to trochu ulítlé, ale zároveň ve mně tento článek vzbudil zvědavost a chuť látkovky vyzkoušet. V té době jsem ale ještě bydlela na koleji bez pračky, a tak jsem experimenty odložila na "někdy v budoucnu, možná". Když jsem byla poprvé těhotná a kupovala látkové pleny, přihodila jsem ze zvědavosti do košíku i dvě balení vložek... a jsem moc ráda, že jsem tehdy našla odvahu tento krok udělat.

Nebudu se tu dopodrobna rozepisovat o různých druzích vložek a o údržbě, na toto téma už na internetu najdete spoustu informací. Např. na stránkách www.latkove-vlozky.cz . Důvody, proč dát přednost látkovkám před jednorázovkami, jsou stejné jako u látkových plen: jsou šetrnější k přírodě i k našemu zdraví a jako bonus ušetříte i nějakou tu korunu.

Moje šití
Své látkovky jsem si ušila ze zbytků látek, z kterých jsem kdysi šila plenky (přečtěte si o tom ZDE). Přikoupila jsem jen 1 čtverec (nepromokavého) PULu. Šila jsem (přibližně) podle Caramilly, ale návodů se dá na netu najít určitě víc. Velikosti jsem si upravila podle svých potřeb, a to mi na šití vlastních vložek připadá nejlepší - můžete si je ušít přesně podle sebe a toho, jak vám to vyhovuje. Já mám radost hlavně z "nočních" (prodloužených) vložek, protože ty, co jsem si kdysi koupila společně s plínkami byly moc krátké. Šila jsem z bílých látek, protože mi krvácet na barevnou látku připadá prostě divné, ale to je jen můj osobní problém, většinou na fotkách doma šitých vložek vídám látky barevné :-)

Moje zkušenosti
Je logické, že kdyby mi používání látkových vložek bylo nepříjemné, nepsala bych tu o nich oslavné články. Zrovna tak je jasné, že kdyby bylo jejich nošení tak moc nechutné, nehygienické a prostě fuj fuj, jak píší některé facebookové diskutující, které je nikdy nezkusily, pod fotkami výtvorů v jedné nejmenované šicí fb skupině, tolik žen by si je nekupovalo nebo nezkoušelo ušít. Pravda je taková, že látkové vložky jsou oproti umělohmotných ("igelitovým") jednorázovkám velmi příjemné a prodyšné. Ze začátku byl pro mě nezvyk zvyknout si na to, že jsou tlustější než jednorázovky. Doporučuju je (z vlastní zkušenosti) hlavně ženám, které trpí na kvasinkové infekce.
Co se druhů vložek týče - na dny, kdy je krvácení silnější, doporučuju vložky s PULem, ne že by byl nějak zásadní, ale dodá vám větší pocit jistoty, že nikde nic neproteče. Jak už jsem psala, mám i "modely" bez PULu - "obal" ve tvaru vložky, zespoda rozevírací, do kterého se vkládají savé vkládačky. Občas se mi stávalo, že vkládačka trochu ujela stranou a vložka protekla, ale ke konci MS je tento druh látkovek výborný, protože si můžete ubrat vrstvu. Navíc i rychleji po vyprání schnou.
K údržbě jen toto - pokud jste tak trochu lenivé jako já, rozhodně nedoporučuju skladovat použité vložky v kyblíku s víkem "namokro" (ve studené vodě), jak se všude doporučuje. Voda se musí opravdu pravidelně vyměňovat, jinak si doma vytvoříte neskutečně smrdutě zabijáckou chemickou zbraň :-) Radím proto vložky bezprostředně po použití proprat ve studené vodě a skladovat "nasucho", např. s plenami. My už pleny nevedem, a tak hážu většinou rovnou do pračky (u nás se pere téměř každý den).
Nejčastější námitka, kterou čítám v debatách o látkových vložkách, zní nějak takto: "A to jako, když jsem celý den v práci, mám schovávat zakrvácenou vložku někde v kabelce?" Nevím. Jsem na rodičáku, do práce zatím nechodím. Přiznám se, že jedeme-li na větší výlet mimo domov nebo pokud se vypravím třeba na nějaký koncert mezi lidi, kde se potřebuju cítit sebejistě, sáhnu raději po jednorázovce. Noste látkovky třeba jen doma nebo je zkombinujte s menstruačním kalíškem. Každá nevyhozená jednorázovka, která neskončí na smeťáku nebo ve spalovně, dobrá.

Cyklická žena, STM
Když už je řeč o menstruaci, nemůžu se nezmínit... Pojem cyklická žena jste už nejspíš slyšeli nebo o něm četli. Je to teď módní téma, kterého je všude hodně. Knížky jsem nečetla. Nechtěla jsem se nechat ovlivnit. Začala jsem se jen důkladněji pozorovat v průběhu cyklu a nestačila se divit. Proč nám o tom dřív nikdo neřekl? U mě, která vždy měla menstruaci velmi nepravidelnou (zpoždění klidně i o měsíc), se jenom tím, že jsem své tělo začala víc vnímat, téměř úplně zpravidelnil cyklus (odchylka max. 2 dny, což u mě bylo dřív něco naprosto nevídaného). Nemám už takové bolesti jako dřív. Chápu proměny svých nálad, učím se s nimi pracovat.
Myslím, že poznám, kdy mám ovulaci. Odtud už je jen krůček k STM - symptotermální metodě antikoncepce. Umělých hormonů už netřeba. Přiznám se, že brožurku od CENAPu a kvalitní teploměr mám doma už snad 2 roky, ale ještě jsem se nedokopala začít se opravdu pravidelně měřit. Tak třeba teď, když to vypadá, že po osmi letech přestávám kojit, konečně začnu.
(ZDE odkaz na fb skupinu "Přirozená antikoncepce")

Princezna (pořád pořád)

Kuky vyrostla ze své staré princeznovské korunky (zapínání na suchý zip nebylo moc důmyslné) a přála si k narozeninám korunku novou, zlatou....

Zjistila jsem, že jsem vlastně nevědomky okopčila korunky, které dělá Nicenka. To nebyl záměr, ale asi se mi její provedení líbilo, a tak jsem si ho uložila do paměti a po čase vytáhla jako jasné řešení, aniž bych si pamatovala, kde jsem tuto verzi viděla poprvé (a že už jsem jí vůbec někde viděla). Stává se vám to také? :-) Pokud se vám korunka líbí, ale neumíte šít, nakoukněte k Nicence do fler-obchůdku. Určitě si vyberete.

Vzadu je gumička, aby koruna dobře seděla na hlavě. Zlatou látku hledejte pod názvem "lamé". Vnitřní bavlnu jsem vyztužila tlustější výztuhou.

A málem bych zapomněla na fotku Kukyny princeznovského dortu... Jak už jsem psala minule - krásné ty naše dorty nejsou... jsou prostě takové.... "naše".

Nová šicí předsevzetí?

Ne.

Nějak bylo v tom uplynulém roce míň času na šití než bych potřebovala. Ne, že bych se vůbec nikam neposunula a nic nového se nenaučila, ale odškrtnout všechny položky na mém naplánovaném seznamu šicích úkolů si rozhodně nemohu.

Letos to vypadá, že mě čeká opět dost romistické práce, a tak šití půjde zase trochu stranou.... takže mám (opět) v plánu:

- ušít quiet book pro Kuky a Píďáka (aspoň pro tu Kuky)
- šít na sebe (nakoupila jsem si totiž překrásné látky, ale než do nich střihnu, bude to chtít pár zkušebních modelů)

Poslední dobou se sžívám s overlockem, a tak sekám tepláky, pyžama, legínky. Zpracovávám látky z mé rozsáhlé syslírny. Trochu provětrat už dlouho potřebovala.

Šípková Růženka

Po hrozně moc dlouhatánánánánské době pokračuju v šití princeznovské knížky pro Kuky. Doufám, že letos už ji dodělám, protože Kuky pomalu začíná vyrůstat z naplánovaných QB aktivit...

Labyrint. Když už do princeznovské knížky, tak jsem chtěla, aby byl tematický. Co lepšího bych tam mohla dát než prince hledajícího spící Růženku... Myslela jsem, že tuhle stránku zvládnu udělat rychle, vždyť je tak jednoduchá, ale mordovala jsem se s ní několik večerů.

Knoflíky prince a princeznu jsem sehnala U Žížalky. Růžičky jsou z Ali.

Máš bráchu?

Musím se pochlubit, co mi dnes udělalo radost, i když jsem si vědoma, že po mém pé-ef-kovém výlevu to bude znít trochu absurdně...

Mám tři mladší ségry a teď už i bráchu. Týdny odříkání a práce po nocích stály za to - koupila jsem si overlock Brother a věřim, že nebude jen tak stát v koutě. Snad se nezamotám do všech těch nití, podaří se mi ho správně seštelovat a naučím se na něm šít. Než se do toho pustím, musím ještě dodělat nějaké loňské resty, a tak si alespoň zpívám největší hitovku jedné z Kartouzkových kapel MÚMK. Zazpívejte si se mnou: "Máš bráchu? ukajda ukajda" (Pozor je to "hudba" jen pro otrlé fajnšmekry!)

Pure black

Po celý srpen jsem se nedotkla stroje, tak už jsem měla trochu absťák... konečně došlo i na softshellový kabát(ek) pro mě, který jsem měla v plánu už v zimě. Střih z Ottobre 2/2015. Fotila Kuky.

Všímavější z vás asi postřehli, že mi tam jaksi něco chybí. Byl to můj první pokus o "skrytou" kapsu, stroj stávkoval, nervy tekly.... a tak jsem si řekla, že si vystačim jen s jednou kapsou :-) ... na tu druhou už jsem fakt neměla trpělivost. Jinak jsem si dala hodně záležet na tom, abych i vevnitř měla všechny švy pěkně začištěné...

Ze zbytku softu ještě kalhoty pro Kynkažu. Zkusila jsem jiný střih než podle kterého obyčejně šiju (také z Ottobre). A stalo se mi něco nemilého - v pase povolila guma, kterou vždy ještě pro jistotu dávám do nápletu. I přesto, že jsem ji před použitím natahovala. Stalo se mi to za poslední 2 měsíce už potřetí u různých druhů gum, tak už mě to štve. Nevím, co dělám špatně nebo co dělat, aby se mi to nestalo. Doufejme, že kalhoty nebudou padat.

Cyklobrašna na dětské kolo

To byste nevěřili, jak je dnes těžké sehnat nosič na dětské (máme myslim 20´´) kolo. Nakonec se nám to podařilo díky moc hodné pani z cyklobazaru, který najdete v Protivíně na hlavní ulici vedoucí z nádraží na náměstí. Kdybych našla jejich www stránky, tak jim tu ráda udělám reklamu. Když jsme po půl roce (jezdíme do Protivína k zubařce) vešli do krámku, pani nás hned poznala, odběhla si a přinesla dva nosiče z nichž jeden opravdu seděl na velikost kola, které jsme potřebovali. Nosič jsme tedy měli (ještě by bylo pěkné ho nastříkat na černo), zbývalo ušít brašny.

Cyklobrašnu jsem šila už před naší cyklodovolenou. Na poslední chvíli, jako vždy, takže jsem ji nestihla vyfotit v nepoužitém stavu, ale aspoň můžu poreferovat, jak se osvědčila.

Šila jsem z tkaniny RINS, která má tu výhodu, že dobře drží tvar, takže nebylo nutné brašny nějak vyztužit. Navíc je také voděodpudivá, což se hodí. Jak jsme vyzkoušeli hned první den dovolené, není úplně nepromokavá, ale i přes šílený slejvák bylo oblečení v brašnách jen zvrchu trochu navlhlé, což považuju za uspokojivý stav.

Přesný návod šití nafocený nemám, ale pokusím se vám alespoň stručně popsat, jak jsem postupovala.

Nejdřív jsem si na papír obkreslila tvar nosiče a podle tohoto střihu ušila z dvojité vrstvy látky "nosnou část". (Na fotce je to ten díl, co je navrch)

V místech, kde se brašna pokládá na nosič, jsem nechala tunel. Tímto tunelem provlékáme takovou tu "upevňovací" část nosiče (jak je na pérko). Teď už se to moc nedělá, bývalo to na starých nosičích...

Na tuto nosnou část jsem našila očka pro provlečení gumičky + ucha (na pohodlné přenášení) a potom z boku zadní část brašen. Dále přišly na řadu suché zipy a poutka (s druhou částí suchého zipu), kterými brašny ještě upevňujeme ke konstrukci nosiče a kola (na jedné straně jsem bohužel vyměnila délku poutek a všimla si toho až ve chvíli, kdy to nešlo dobře opravit). Suché zipy ale moc nedoporučuju - když při jízdě Píďka do brašny nechtěně kopnul, zipy se rozepínaly... Lepší by byly např. kovové druky.

Pak teprve jsem sešila boční švy brašen (aby vznikl vak). Nakonec jsem vršek tašek olemovala popruhy s přezkou, čímž vzniklo pohodlné zapínání na rolovací brašnu. (Samozřejmě aplikace a odrazky našijte úplně na začátku.)

Není to dokonalé, ale slouží dobře a to je hlavní. Píďák byl spokojený, i když ho trochu zklamalo, že se mu tam nevejde jeho spacák :-)

Tak sportu zdar!

Funkční plátno Micropeach

Na začátku léta jsem si objednala hromadu funkčních látek s ideou, že, než pojedeme na dovolenou, obalim do nich celou rodinu. Bohužel (nebo spíš "díky za to") jsme měli léto tak nabité, že jsem stihla jen kalhoty pro sebe a Kuky. Zbytek látek snad zvládnu zpracovat do příštího léta, ale o funkčním plátně z Unuodesign vám chci napsat už teď.

Když jsem objednávala první várku, měli buď všechny normální  barvy (tj. ty které jsem zvyklá nosit :-) ) vyprodané nebo jsem zrovna v tu chvíli musela trpět chvilkovým pomatením smyslů. Objednala jsem "tlumenou malinu", "mentolovou" a pro chlapy "béžovou". Když jsem otevřela došlý balíček, byla jsem, přiznávám, docela zklamaná. Tlumená malina je ve skutečnosti hnusně sladká růžová. Jo, zkusila jsem si z ní ty kalhoty ušít, ale vypadala jsem v nich jak v pyžamu, takže jsem je zase hned rozstřihala... na malých holkách se ta barva snese. Mentolová a béžová jsou zase hrozně světlé, tj. na kalhoty, na kterých nemá být vidět každá špína nevhodné. I když....

Barvy mě nenadchly, ale plátno jinak vypadalo hodně slibně. Z lícu na omak jako broskev, z rubu chladivě hladké. Nedalo mi to a rozhodla jsem se zkusit štěstí ještě jednou. Pro sebe jsem vybrala černobílý vzorek a konečně naskladnili i tmavě šedou. Vzala jsem i kousek černé, z které bych chtěla zkusit nějakou letní halenku. Tentokrát mě barvy nezklamaly, vypadají tak, jak jsem si je představovala.

Šije se z toho bez větších problémů.

A teď to nejhlavnější - zkušenosti uživatele. Kalhoty jsem si ušila na začátku prázdnin a prochodila v nich celé léto. Je to ideální materiál na letní kalhoty, látka příjemně chladí, člověk se v nich nezpotí. Téměř vůbec se na plátno nechytá špína. Jako fakt! Když prší jen zlehounka, nepromokne. Když prší opravdu hodně (a zažila jsem v kalhotách i jedno extrémně mokré odpoledne) promokne, ale ne tak, že by měl člověk pocit, že na něm visí nacucaná houba nebo studený hadr. Vlastně si toho, že máte mokré kalhoty pocitově skoro ani nevšimnete. Možná i pro to, že látka hrozně rychle schne. Prostě ideál na ty trochu extrémní dovolené, na které máme ve zvyku jezdit. Večer přeperete, ráno je oblečení suché.

Zkusila jsem najít nějaké fotky, kde by na nás byly kalhoty pěkně vidět, ale nenašla jsem. Přikládám alespoň Kukyny tlumenou malinu, moje kalhoty mám na sobě snad na všech našich letních fotkách, kde se mihnu :-)

Ještě mám v zásobě funkční tričkovinu. Na tu jsem taky hodně zvědavá, vypadá dost podobně jako materiál, z kterého mám jedno triko z Lidlu, které je mým nejoblíbenějším letním trikem už několik let... Snad mě tričkovina svými vlastnostmi potěší stejně jako funkční plátno. (S barvami je to asi podobné, objednala jsem modrou, přišla mi černá :-) )

Světluškové...

Další látkou, kterou jsem ve flex-texu koupila za super skvělou cenu, je plátno od Michaela Millera (kolekce Wee Wander). Bohužel neměli tu modrou variantu, která se mi líbí víc, ale holky jsou na růžovou, tak jsou spokojené.

Střih na šaty žádný - sešila jsem obdelníky, na hrudníku nažabičkovala a přišila ramínka. Jak na "žabičkování" se dočtete např. TADY.

Kus látky mi ještě zbyl... Kuky chce kabelku a sukni.... tak uvidíme, co z něj nakonec bude.

Jarní korunka

Udělaná stejně jako TATO podzimní, ale z jarního "materiálu" :-)

Ušila jsem holkám šaty podle oblíbeného střihu (na tuniku) "China girl"  z Ottobre 4/2014. Z biobavlněného úpletu JNY, který jsem koupila za naprosto supráckou cenu ve Flex-texu. Doteď nechápu v čem je ten háček, že tam mají tyto úplety (a nejen je) tak levné, jako padělek látka nevypadá. Tento obchod jsem doteď pořád tak trochu přehlížela, ale asi tam budu muset občas nakouknout.... Jeden metr látky vystačil na dvoje šaty s krátkým rukávem (vel. 86 a 104) a jarní nákrčník. Zbyly jen kousíčky na aplikace nebo oblečky na panenky.

Nepřehlédnutelná (bunda ze zbytků)

Bundička ze zbytků softshellu, šitá narychlo, poskládaná z materiálu "co dům dal" (protože galanterii u nás už dávno zrušili a na cestu do většího města nebyl čas). Kdybych si mohla vybrat, tak by zip a lemovací gumička měli úplně jinou barvu, ale nevypadá to úplně špatně, že ne? A když bunda ze zbytků, tak musí být zbytkové i odrazky - použila jsem odstřižené okraje z kupovaných odrazkových obrázků. Nikdy je nevyhazuju a teď se konečně hodily. Střih je opět ten ze souborů z fb skupiny Šijeme s Ottobre.

Jedeme dál!

Pokračuju v šití quiet booků. Ale moje tempo je nejpomaleji pomalé. Jednak proto, že mám i spoustu jiných šicích plánů, ale hlavně proto, že mám zrovna teď "brigádu". Práce v oboru - ta se neodmítá. A tak už skoro dva měsíce místo na pedál od šicího stroje šlapu na pedál pro přepisování nahrávek... Každému z dětí chci ušít alespoň jednu knížku. Doufám, že to stihnu dřív, než budou maturovat.

Dvoustránka do princeznovské knížky pro Kuky - "česací hlava". Nakonec zabrala mnohem víc času než jsem předpokládala, protože jsem poctivě přišívala vlásek po vlásku, každý zvlášť, aby se při česání nevytrhaly. Obsah šperkovnice snad ještě víc doplním. Kromě česání a zdobení princezny se Kuky na dvoustránce naučí zaplétat copánky a zapínat a rozepínat různé druhy zapínání. Na šperky jsem použila krásné skleněné (české!) knoflíky. A konečně jsem někam mohla propašovat tu stuhu s Elzou a Annou, jinak moc nevím, kde ji ještě použít :-)