Člověk by brečel...

O Deníku do divočiny jsem tu už psala. V březnu dostaly děti za úkol najít si svůj strom, v dubnu své místo a oboje pravidelně pozorovat a svá pozorování a dojmy zapisovat do deníku. Dlouho jsme se nemohli rozhodnout, který strom bude ten náš. Nakonec jsme si zvolili smrk, pod kterým děti stavěly domeček pro skřítky. Naším místem se stal logicky plácek okolo....

Včera jsme se tam po delší době (po nemoci) vypravili. Čekala jsem, že skřítčí příbytek bude třeba nějak pobořený.... ale takovou spoušť, která se nám ukázala před očima teda ne. Netuším, zda je to následek nedávného slejváku, který v okolí s přispěním krup napáchal spoustu škod, nebo zda stromy "padly" z jiného důvodu. Nějakou dobu nám trvalo, než jsme podle tvaru pařezu dohledali pod hromadou větví náš smrk. Museli jsme trochu hrabat, ale skřítky jsme nakonec našli. Schovali je do batohu a postavíme jim nové obydlí někde jinde. Našim stromem se teď nejspíš stane lípa u řeky, kterou jsem dětem navrhovala já. Anebo taky ne.

Píďák se i přes mé námitky rozhodl, že půjde domů bos. A Kuky se samozřejmě musela opičit. Je cimprlína, tak jsem předpokládala, že po pár krocích se bude chtít zase obout, ale ona ne. Když jí kousnul obří lesní mravenec, hrozně ječela, ale boty si nenazula. Oba došli bosí až domů.

Hřbitov odpadků....

.... si nejspíš chtělo udělat nějaké pako (to je nejeufemističtější výraz, co jsem pro toho prasáka dokázala vymyslet) z louky nad naší chatou. Někdo tam ke konci zimy vyvezl hromadu odpadků, které vítr roznesl po celé louce a přilehlém lesíku... Představte si krásnou zelenou plochu, na které se 2x do roka pasou krávy, posetou polorozloženými odličovacími tampony, vložkami, jednorázovými plenami a pytlíky od vysavače, či co to bylo..... prostě hnus. Příroda by si s tím dřív nebo později poradila, ale kdo kolem toho má chodit... tak jsme si včera udělali rodinnou brigádu a ten bordel vysbírali. Shodou okolností jsme si vybrali den, kdy se díky akci "Ukliďme svět, ukliďme Česko" uklízelo na mnoha místech republiky. Příští rok už asi uspořádáme uklízecí brigádu oficiálně - turistická trasa, po které na chatu chodíme, by taky potřebovala pořádně vyčistit.

Na chatě jsme potom na úklid tématicky navázali plněním jednoho z dubnových úkolů  do našeho Deníku do divočiny. Na prkno jsme přibili různé druhy odpadků a celé to poté zakopali do země. Na podzim odpadky zase vyhrabeme a jsme zvědaví, v jaké fázi rozkladu je nalezneme.... Takové pokusy se nám líbí! Shodou okolností měl v pátek Píďka ve škole nějakou vzdělávací akci zaměřenou na třídění odpadu. Všechno to do sebe pěkně zapadalo :-)

Deník do divočiny doporučujeme! K jeho odběru (každý měsíc chodí do mailové schránky) se můžete přihlásit ZDE.

Dalším z dubnových úkolů z deníku bylo postavit si hnízdo....