úterý 30. prosince 2014

Týdenní rozvrh

Další vánoční dárek z mojí "dílny". Pro všechny naše děti, hlavně však pro Píďáka, aby se pořád neptal: "Co je dnes za den?" "Kdy půjdu zase na housle?" a "Za kolik dní mám výtvarku?"


Kolíček se šipkou ukazuje aktuální den, obrázky se suchým zipem přišitým na zadní straně naznačují aktivitu, která je daný den v plánu. Každé dítě má svůj sloupec. Obrázky ještě přibudou podle potřeby (snad).


Ušito opět z materiálů, co dům dal - podšito zbytkem lehátkoviny, obrázky namalovány textilními fixami na kousky bílého plátna a přišity na zbytky barevných tlustých filců.



neděle 28. prosince 2014

Korunka pro princeznu

Vánoční dárek pro Kukynu ... jelikož je děsně parádivá a furt si hraje na "piseznu", těžko říct po kom to má, jelikož já na fintění se nikdy nebyla a místo na princezny jsem si hrávala spíš na indiánky.


Ušito z věcí, co se mi povalovaly doma, takový výtvor "co dům dal". Zapínání na suchý zip, aby se korunka dala nastavit přesně podle velikosti hlavy a nepadala. Pozor - háčky na svrchní stranu korunky, tj. stranu odvrácenou od hlavy, aby se nemotaly do vlasů, smyčky přišít na tu část, která se přikládá k hlavě, tj. zevnitř. (Snad je to aspoň trochu pochopitelné.)


Ty šílené cukrové šaty, co má Kukyna na sobě na fotce níže (oblečené obráceně, na pyžamo), dostala také od Ježíška - od jedné z babiček. My s Kartouzkem máme pocit, že babička už trochu ztrácí soudnost (s druhou babičkou by si tyto Vánoce mohly podat ruce, od té dostal Píďka zase šíleně blikající a houkající požární auto). Ale musí se uznat, že Kukyna byla nadšená a doslova skákala radostí. V šatech teď chodí i spát.... Akorát Kartouzek se se studem přiznal, že je mu jeho vlastní dcera v týhle nádheře poněkud nesympatická :-)))


pátek 19. prosince 2014

Ozdoby z krabice

Jednoduché a celkem efektní vánoční tvoření pro děti - ozdoby z kartonu. My žádný pěkný pevný karton neměli, tak jsme rozstříhali papírovou krabici. Ozdobičky děti nejdřív natřely akrylátovými barvami - zvolili jsme "sváteční" odstíny - zlatou, stříbrnou, bronzovou, měděnou a modře perleťovou. Když barvy uschly, napatlaly na ně děti blyštivá lepidla a nakonec dozdobily třpytivými nalepovacími kamínky, které jsem jednou náhodně objevila za pár korun v Kiku.





 

středa 17. prosince 2014

Týden do Vánoc

Zbývá týden do Vánoc, já jsem ve stresu, že nestihnu ušít všechny vánoční dárky, které mám v plánu, protože okamžiků, kdy by spaly všechny tři děti najednou, je opravdu pomálu, Kartouzek má až do Vánoc dovolenou, tak se zrovna dnes pustil do velkého úklidu kuchyně.... děti nadšeně asistují ... a před chvilkou se pustily do výroby dalšího svícnu z jablka a rozinek podle svícínku, který včera vyrobil Píďka na výtvarce....

A do toho všeho si prozpěvujem tuhle vánoční odrhovačku:




(Pokud vás zaujal náš adventní kalendář, koukněte SEM)

úterý 16. prosince 2014

Výpal

Volynští muzejníci se konečně rozhoupali vyzkoušet repliku středověké pece na keramiku, kterou za muzeem začali stavět už vloni. V peci vypalovali repliky pozdněgotické keramiky nalezené ve Volyni ( z období kolem roku 1470).

Fotil Kartouzek...

Více fotek ze stavění pece i samotného výpalu na facebooku volyňského muzea: https://www.facebook.com/MestskeMuzeumVolyne/timeline

Více info třeba zde: http://strakonicky.denik.cz/zpravy_region/video-a-galerie-ve-volyni-zkouseli-pec-z-15-stoleti-20141212.html













sobota 6. prosince 2014

Jmenovky na dárkové balíčky

Každé z dětí má svůj dárkový pytlík, který používáme na Mikuláše, Vánoce i narozeniny jako eko variantu balení dárků.... a teď jsem k pytlíkům přidělala i jmenovky.


Jmenovky jsem vyrobila takto: ze středně pevného filcu (2 mm) jsem vystřihla 2 kolečka, na jedno z nich jsem vyšila jméno a našila korálky pro ozdobu, do druhého kolečka jsem vyřízla 2 dírky pro provlečení stuhy. Nakonec jsem kolečka ozdobným stehem sešila perlovkou k sobě. Vázací stuha se dá vyměňovat podle příležitosti, v rámci které daný dárek zrovna darujete.



úterý 2. prosince 2014

Apolenka

Měla jsem tady rozepsaný příspěvek o čekání a o strachu z vyvolávaného porodu. Nakonec naštěstí na vyvolávání nedošlo a Apolenka už je na světě. (Přezdívka se ještě neustálila....) Měla krásných 3 650 g, což je v rámci naší rodiny vysoký nadprůměr - takového obříka jsme nečekali ani my, ani mé doktorky...

Kolem porodu se odehrála spousta hrozně vtipných historek (no, některé jsou vtipné až teď zpětně, když už víme, že to dobře dopadlo)... Tak například: ještě odpoledne jsme se s mojí těhotnou kamarádkou domlouvaly, že se v porodnici sejdeme v pondělí ... v noci po této korespondenci mi praskla voda a zhruba čtvrt hodiny po mém příjezdu do porodnice se tam zjevila i ona kamarádka.... akorát ona stihla porodit hned ráno, mně to trvalo ještě celý den. Pak jsme spolu ležely na pokoji a měly tam dost divoké návštěvy, protože naše děti, jak jsou spolu, hrozně divočí. Domů jsme odcházeli také ve stejný den.



sobota 8. listopadu 2014

Kapsa na nošení dětí

Kapsu už mám ušitou asi týden, jen se mi ji nedaří nějak normálně vyfotit ... takže: má tmavě modrou barvu!


Pro ty, kdo neznají: kapsa slouží jako výborný doplněk při nošení dětí v šátku nebo nosítku v zimě. Dítě do šátku obléknete tak, jak byste jej oblékli pod bundu, a přes šátek nebo nosítko upnete tuto zateplenou kapsu. Je to dobrá levná varianta pro všechny, kdo nemají v plánu investovat do nosící bundy. Výborně se hodí zvláště pokud často cestujete v přetopených dopravních prostředcích (např. ve vlaku) - nemusíte dítě budit, vyndavat ze šátku a svlékat ze zimní kombinézy .... prostě si jen sundáte kapsu.

Kdysi už jsem dvě kapsy ušila - jednu pro sebe a jednu pro kamarádku, z flísu, uvnitř s vatelínem, podle střihu a návodu z Nosenideti.cz . Pro sebe jsem si ji šila ještě na Píďku - ze zbytků látek, co jsem dostala od tchýně. Osvědčila se dobře, ale teď už je trochu jetá ... a tak jsem pro nové miminko zatoužila po nové, vytuněnější variantě... Hodně moc jsem se inspirovala u Jitky.


Střih jsem opět udělala podle návodu z nošenídětí.cz , jelikož se mi osvědčil. Zvažovala jsem kapsu pro ruce na přední stranu, ale vzhledem k tomu, že kromě miminka budu za sebou vláčet ještě další dvě děti, v každé ruce jedno, nevim, jestli bych ji vůbec využila :-) A hlavně - dá se vždy přišít až dodatečně - přesně do výšky, kam budu instinktivně ruce pokládat. Nejsem si jistá, jestli bych to teď tipla dobře. Podobně jsem uvažovala i o kapucce - připadá mi praktická až pro děti, které drží hlavičku. Já budu rodit na zimu, ty největší mrazy si tedy ještě odbudem s hlavičkou zafixovanou v šátku, kapucku tedy můžem došít později - nacvakávací na límec kapsy.

Šila jsem ze softshellu (toho teplejšího). Na rozdíl od návodu ze šijemdětem jen z jedné vrstvy - tunýlek na stahování mi tedy nevznikl dvojitým prošitím dvou vrstev látky, ale prostým ohnutím okraje. Druhou vrstvu softshellu jsem použila jen na límec - abych jej trochu zpevnila, čímž jsem vyřešila i tunýlek na stahování u krku a "lištu" na připínání flísové zateplovací vložky. Tu jsem ušila z jedné vrstvy flísu. Uvažovala jsem o dvou vrstvách, ale bála jsem se, aby pak nebyla kapsa až příliš teplá. Uvidíme, jak se jedna vrstva v zimě osvědčí. Zateplovací flísovou vrstvu jsem chtěla původně připínat kovovými druky - víc by se mi líbily umělohmotné, ale nemám na ně kleště ... ty kovové se mi zase ne vždy povedou správně nacvaknout, aby nikde nevylézaly ostré zoubky a musela bych také řešit vyztužení, aby se z látek nevytrhávaly. Pak jsem si dělala pořádek v šití a objevila obří patentky, které se mi jevily jako nejjednodušší varianta - snad budou dobře držet. Jsem také zvědavá, jak mi bude vyhovovat zapínání na přezky - starou kapsu jsem zavazovala na dlouhé tkaničky a občas ve vlaku, když jsem se potřebovala rychle obléknout, to byl trochu opruz.



 A abych názorně ilustrovala, co všechno se dá díky kapse na nošení absolvovat, tak mi to nedalo a vyhrabošila jsem jednu starou fotku s 8-měsíčním Píďkou a naší starou kapsou (i když na fotce teda není téměř vůbec vidět). Fotka byla pořízena 2. ledna, venku sníh a celkem dost velká zima ... a my vyrazili na Šumavu na Boubín. Díky hodně teplé kapse jsme to v pohodě dali. Akorát já se trochu klepala, když jsem v tom mrazu Píďku pod rozhlednou kojila :-)



pondělí 3. listopadu 2014

Dušičky

Z naší těsně podušičkové návštěvy místního hřbitova....

Včera už jsme po nezvykle aktivně stráveném dni neměli k večeru sílu, a tak jsme vyrazili až dnes, což mělo tu výhodu, že už nikde nebyla ani noha ... jen ticho, šumění stromů, mlha ... světýlek asi míň než včera ... trochu stezka odvahy, ale mula jsme naštěstí žádného nepotkali.

Po pravdě řečeno, na fotkách to vypadá ještě líp než ve skutečnosti.

A připomnělo mi to, že jsme s Kartouzkem měli naše první rande na hřbitově...






Dušičky znovu-otevřeli v dětské hlavince téma "smrt". Dobrou inspirací, jak s dětmi o smrti hovořit, může být třeba sborník Věneček 2011 - jarní číslo. K sehnání býval zde: http://www.waldorfskaskolka.cz/clanky/sborniky-pro-rodice---venecky.html

ÜBERRAUM

Nová výstava ve volyňské hřbitovní Galerii Na shledanou ...Norbert Schmidt: ÜBERRAUM

Více info zde: http://ctu-uk.cz/norbert-schmidt-uberraum

Fotil Kartouzek.







Prostorová skica ÜBERRAUM obrací Galerii Na shledanou ve Volyni naruby. Vnitřek se stává venkem. Architektonická intervence zcela proměňuje celkové vyznění atmosféry této bývalé smuteční síně, kde jsme si již zvykli setkávat se s předními českými umělci a jejich příspěvky k existenciálnímu tématu konečnosti pozemského života. Prostor galerie se nyní otevírá a uzavírá současně. Radikálním zaplněním vnitřku budovy vysokými stěnami se paradoxně otevírá prostor prázdna, ticha a koncentrace. Prostor vytržení z běžného vizuálního i akustického hluku, prostor rozepjatý mezi světlem a tmou. Prostor jako obraz, okno, práh, šifra, odkaz k prostorům zcela jiným.

ÜBERRAUM tematizuje mlčení jako začátek otázky a prázdno jako její základ.