Do mlhy... do lesa

Uplynulý týden jsem byla doma na děti sama - Kartouzek se totiž účastnil výtvarného sympozia LINO 2015 na Klenové.  Celý týden si tak trochu užíval malou dovolenou (z mého pohledu :-) ) a ryl a tiskl linoryt. A my s dětmi se včera vypravili za ním...

Na Klenové jsme před 11 lety měli svatbu. Bylo to pro nás trochu z ruky, ale nechtěli jsme, aby nás oddal někdo z tehdejšího vedení radnice našeho města. Na Klenové je nejen hezký hrad a zámek, ale moc se nám líbila i tamní galerie zaměřená na současné umění... A tak jsem chtěla využít příležitosti a po letech se opět vrátit na místo činu... A taky jsem si přála vidět výstavu Z lesa do lesa.

Píďák, který ve středu přišel ze školy s horečkou, se stihl zázračně uzdravit. Neodradil nás ani teploměr, který ráno ukazoval celých 0 stupňů, ani dvě výluky, které nás na cestě za tatínkem čekali. Víc jak tří hodinová cesta alespoň díky 4 přestupům nebyla nudná. Naštěstí jsme vždy stihli přestoupit do správného vozu... jeden zmeškaný spoj by totiž znamenal, že se na Klenovou už nedostaneme. To samé při cestě zpět.... kdyby nám něco ujelo, už bychom se nedostali domů. Největší opruz na tom všem bylo neustálé svlékání a oblékání. (Už trochu chápu, že náš původní plán - jet na svatbu vlakem - připadal příbuzenstvu šílený :-) )

Na návštěvu hradu jsme měli něco málo přes tři hodiny (včetně 2-km cesty tam a zase zpět). Kukyna hned po výstupu z autobusu hlásila, že už chce domů. Doufali jsme, že ji navnadí pohled na hrad (protože co když tam bydlí nějaká princezna?!), ale mlha, která byla všude kolem, houstla a houstla. Takže hrad nebyl vidět, i když jsme byli na krok od něj. Loučila jsem se s výhledy do okolí....

Když jsme konečně vstoupili na nádvoří hradu, bylo znát, že je Kukyna ohromena. Nicméně jí došlo, že přijela v softshellkách.... že jí prostě (jako správné princezně) chybí šaty. A tak už jsme pak celé odpoledne poslouchali jen: "Já chci šatičky s koníkamáááá!" ("Dojedeme pro ně domů a zase se vrátíme, jó maminko?") Píďák byl ve svém živlu, lítal po hradbách nebo hledal, kde ještě se ukrývá nějaký sklep či tajná chodba. Zámek jsme projít nestihli, takže přímo sál, kde jsme si před lety řekli "ano", jsme nenavštívili, ale výstavu Z lesa do lesa naštěstí jo. Měli jsme ji dokonce i s komentářem jednoho z jejích kurátorů - Pavla Piekara.

A pak už jen vyzvednout Kartouzkovy věci ve vile Paula, kde se sympozium konalo, a hurá domů. Mlha se zrovna rozplynula, tak nám na cestu zasvítilo sluníčko. Domů jsme dorazili až večer za tmy a já, jelikož jsem ještě nebyla dostatečně unavená, se vypravila na koncert zatančit si. (Můj první koncert po porodu?! No rozhodně jsem si ho po tom týdnu zasloužila ;-) )


PS: Dnes ráno mě budila Kukyna: "Maminko, vstávej! Vezmu si šatičky a pojedeme zase na ten zámek!"

Píďák a mlha a Róna

Venkovní výstava Vladimíra Kovaříka

Vila Paula

Dračí doupě

Moje quiet bookové snažení pokračuje.... Tentokrát jsem dodělala dvojstránku na výzvové téma "tvary a knoflíky". Výzva proběhla už dávno, ale já se s touhle dvojstránkou trtala nekonečně dlouho. Poslední dva týdny už jsem čekala jen na dodělání dvou posledních hub, ale už nějak nebyla síla a chuť ... tak tedy dnes KONEČNĚ hotovo. Jestli budu dělat každou stránku takhle dlouho, tak ty tři knížky, co mám v plánu (pro každé z dětí jednu) snad nikdy nedodělám. Těmi "tvary" se myslely buď různé geometrické tvary nebo puzzle nebo "tetris". Téma se mi hodilo do knížky pro Kuky, která bude princeznovská, takže místo, abych pracovala na knížce pro Kynkažu, která bude mít za měsíc narozeniny, rozdělala jsem už druhou knížku.

Změnila jsem formát - z 20 x 20 cm jsem ho zvětšila na 30 x 30. A změnila jsem i výztuhu, kterou stránky podžehluji. Knížka pro menší Kynkažu bude hezky měkká, více aktivit v knížce pro Kuky už si ale žádá pevnější stránky, takže jsem místo obyč vlizelínu vyzkoušela Ronar fix lux a jsem spokojená.

To, co vidíte, není iglú :-), ale dračí jeskyně. Neumim kreslit a je to dost znát. Celá jeskyně je rozkládací puzzle, přidělává se k pozadí suchým zipem. Jednotlivé látkové kusy jsou zpevněné ronofixem (2 vrstvy). Tedy myslím, už si to přesně nepamatuju, jeskyní jsem začínala. Přemýšlela jsem, jak to udělat, aby se dalo do jeskyně vstoupit, a vyřešila to černými stužkami. Uvnitř jeskyně se skrývá netopýr, který se dá odepnout. Za drnem trávy se schovává žába.

Celou princeznovskou knihou bude procházet princezna Anežka. Tu už také mám, i když zatím jen ve spodním prádle. Oblečení je samozřejmě také v plánu, stejně jako oblékací princ, který bude mít ve výbavě i brnění s mečem, aby se mohl vypravit na pětihlavého draka. Víc hlav už se mi tam nevešlo. Stránka s drakem slouží k učení zapínání knoflíků, barev, počítání do pěti. Nohy jsou na patentky, takže jsou hýbací, případně i odepínací. Všechny houby i zvířátka jsou také na patentky, takže se mohou libovolně prohazovat a děti si budou cvičit jemnou motoriku. Už se těšíme, až bude princ sekat hlavy. Ty jsou oboustranné, drak se může dívat doleva i doprava. Princezna bude mít ve své komnatě i košík a na různých místech v knížce bude moct sbírat houby. Poznáte, které jsou jedlé a které se nesbírají?

Na této dvoustránce jsem si vyzkoušela spoustu nových věcí. Hlavně jsem si ověřila, že se opravdu vyplácí podžehlovat si aplikace výztuhou. Jednou jsem to kvůli lenosti neudělala a hned to bylo poznat. Osahala jsem si pro mě do té doby nepoznané výztuhy: kromě klasického vlizelínu také ronofix a ronar fix (lux), dále také oboustranně nažehlovací Vliesofix Bondaweb (koupen u Mráze, už ho nemají). Pokud se jako donedávna já neorientujete v různých druzích výztuh a chcete na tom něco změnit nebo si je osahat, doporučuji si objednat vzorník od Polytexu. Zašlou vám ho zdarma do schránky a je vskutku výborný.

Největší strach jsem měla z knoflíkových dírek a věděla jsem proč. Dopadly příšerně. Kdybych je obšila normálně ručně, tak nejspíš vypadají líp.... Chce to ještě hodně cviku.

Softshellky "co dům dal"

Trochu jsem si uklízela útroby mojí syslírny a našla kus softshellu, tak akorát na kalhoty pro Kukynu. Zrovna se to hodilo, protože Kuky nám začla konečně pořádně růst, takže staré softshellky už jsou jí krátké. Šila jsem jen z toho, co jsem našla doma, takže růžová lemovka se úplně nehodí k jinak růžovému úpletu na kapsách, nápletu v pase by možná také slušela nějaká výraznější barva a nažehlovací odrazkový pták mohl být kůň.... ale je to asi fuk! Hlavně, že jsou kalhoty funkční....

Šila jsem podle střihu od Caramilly. Ještě to není úplně ono, ale myslím, že kalhoty dopadly lépe než při mém prvním pokusu. Prvně jsem zkusila ušít kapsy (ta první se nepovedla, druhá už celkem jo). A doufám, že ten koníkový úplet na kapsách zajistí kalhotám stejnou popularitu jako TĚMTO šatičkám, které Kuky nosí pořád, kamkoli jdeme.... Maminky ostatních prvňáků, které také chodí vyzvedávat své děti ke škole, už si musí myslet, že Kuky snad ani nemá nic jiného na sebe.... No obávám se, že softshellky jsou moc málo "šatičkové", ale aspoň na odrážedlo si je dnes byla ochotná vzít.... tak snad jsem je nešila zbytečně :-)

Rostoucí tepláčky

Ještě mi zbyl kus pirátské teplákoviny - na tepláčky jako dělaná. Hodně jsem si tu látku oblíbila, nejen kvůli vzoru, ale hlavně se mi z ní dobře šije, je hezky pevná (přesto pružná). Tepláčky jsem šila podle Ottobre, jen jsem je trochu přizpůsobila našim požadavkům - chtěla jsem, aby déle vydržely a aby nevylézaly při nošení v nosítku.... Proto jsem o dost prodloužila náplety na nohavicích, které se dají podle potřeby ohrnovat, a přidala jsem náplet i do pasu, čímž se pas zvýšil a díky tomu netáhne ani při nošení Kynkažu na záda. Díky pružnosti úpletu se dají tepláčky s klidem natáhnout i přes látkovou plínku.

Pirátská čepice a nákrčník

Když jsme na zimu vybavili Kuky, tak jsme museli dovybavit i Píďáka.... vybral si pirátskou látku a vyžadoval ji ještě víc, když zjistil, že nákrčník s piráty má i náš kamarád Vojta...

Čepice je oboustranná "houmleska" (střih z Ottobre 4/2012). Už si ji u mě objednal i Kartouzek. A až Píďákovi začne připadat obrázkové oblečení moc trapné (a pro mrňata) (obávám se, že to bude už brzo), přetočí na decentní tmavě modrou verzi....

Nákrčník tedy nepřetočí. Ten má vespod flís. Ale když už jsem (až na druhý pokus) přišla na ten trik s otočením tunelu, tak už nebude problém ušít klidně další. Ostatně chystám se je teď našít pro celou rodinu, protože to zatím vypadá na nejpraktičtější model, co jsme dosud ozkoušeli. Šila jsem sice podle NÁVODU, ale ten nejvíc klíčový obrázek jsem nepochopila....No nic, uklidňuje mě vědomí, že nejsem jediná, kdo to napoprvé nedal.... a to jsem si ještě říkala, co furt všichni s těma nákrčníkama maj :-))) tak už vim...

Čepice a nákrčník pro Kuky

Čepici jsem měla hotovou už dávno. Háčkovala jsem ji kdysi na prodej na nějaké trhy. Neprodala se, teď jsem ji našla v bedně a připadá mi moc povedená na to, aby jen tak ležela někde schovaná a nevyužitá. Líbí se mi ten šupinkový vzor a že je taková pevná... Shodou okolností jsem si také dělala pořádek v šuplíku s látkami a přízemi a našla ještě několik klubek téhle příze.... Původně z ní měl být svetr pro mě, ale pletení jsem vzdala ještě dřív než jsem vůbec začala. A tak mohl k čepici přibýt i nákrčník... jen mohl být možná ještě trochu vyšší... a ty efektní knoflíky asi budou dělat neplechu.

Je první půlka října.... a naše děti si hrajou na tři krále :-)))

Smečka

Konečně se mi podařilo vyfotit celou naší smečku.... Je to pěkné, jak se na sebe těší, mladší vzhlíží ke starším, učí se od nich, starší se učí být pozorní a tolerantní k mladším, méně zkušeným a neohrabanějším.... Věkově smíšený kolektiv mi připadá mnohem přirozenější a pro děti prospěšnější než školkové a školní třídy, kde jsou všichni stejně staří. Tak jsem ráda, že si jej naše děti mohou užít alespoň takhle - na pravidelných procházkách s našimi kamarády...

Chrastidla

Zakázka. Po dlouhé době v ruce háček.... Snad se budou v La Škole líbit.

PS: Ano, je to obháčkované kindervajíčko. Plním rýží nebo čočkou.

Chodec

Kynkažu se už víc jak týden snaží přemisťovat samostatně jen po dvou končetinách.... A daří se jí to velmi dobře, tak jsme dnes prvně zkusili chození venku a v botičkách. Moc tomu ťapání nedala.... vždy vykročila nejkratší cestou směr tráva, kde započala podrobný průzkum okolí pěkně z blízka - pomocí i jiných smyslů než je zrak. Tráva je totiž děsně zajímavá!

Sezóna sbírání kaštanů započata....

--------------------------------------------------------------------------------------

A ještě tu mám tip na jednu strašně dobrou polévku...... kterou nám Kartouzek uvařil včera k obědu z řepy a našich domácích rajčat. Vařil podle tohoto RECEPTU, akorát jsme doma neměli olivový olej a balzamikový ocet a prý přidal navíc bazalku a saturejku... K řepě jsem měla celé své dětství díky jednomu školkovému traumátku s řepovým kompotem odpor, ale od chvíle, co jsem našla (až v dospělosti) odvahu řepu znovu ochutnat (v nekompotované úpravě), ji mám moc ráda.