Šípková Růženka

Po hrozně moc dlouhatánánánánské době pokračuju v šití princeznovské knížky pro Kuky. Doufám, že letos už ji dodělám, protože Kuky pomalu začíná vyrůstat z naplánovaných QB aktivit...

Labyrint. Když už do princeznovské knížky, tak jsem chtěla, aby byl tematický. Co lepšího bych tam mohla dát než prince hledajícího spící Růženku... Myslela jsem, že tuhle stránku zvládnu udělat rychle, vždyť je tak jednoduchá, ale mordovala jsem se s ní několik večerů.

Knoflíky prince a princeznu jsem sehnala U Žížalky. Růžičky jsou z Ali.

Jedeme dál!

Pokračuju v šití quiet booků. Ale moje tempo je nejpomaleji pomalé. Jednak proto, že mám i spoustu jiných šicích plánů, ale hlavně proto, že mám zrovna teď "brigádu". Práce v oboru - ta se neodmítá. A tak už skoro dva měsíce místo na pedál od šicího stroje šlapu na pedál pro přepisování nahrávek... Každému z dětí chci ušít alespoň jednu knížku. Doufám, že to stihnu dřív, než budou maturovat.

Dvoustránka do princeznovské knížky pro Kuky - "česací hlava". Nakonec zabrala mnohem víc času než jsem předpokládala, protože jsem poctivě přišívala vlásek po vlásku, každý zvlášť, aby se při česání nevytrhaly. Obsah šperkovnice snad ještě víc doplním. Kromě česání a zdobení princezny se Kuky na dvoustránce naučí zaplétat copánky a zapínat a rozepínat různé druhy zapínání. Na šperky jsem použila krásné skleněné (české!) knoflíky. A konečně jsem někam mohla propašovat tu stuhu s Elzou a Annou, jinak moc nevím, kde ji ještě použít :-)

Cestovní pidi quiet book

Tak dlouho jsem vymýšlela, jakou hračku ušiju pro Kynkažu k Vánocům, aby nebyla úplně hloupá a zbytečná.... až jsem se rozhodla opět pro quiet book :-) Tentokrát ale v pidi verzi - o malém rozměru i počtu stránek - jednak proto, že záměrem bylo ušít hračku cestovní, a také proto, abych ji stihla v šibeničním čase, do štědrého večera.

Stránky mají rozměr pouze 10 x 10 cm a uvnitř knížky jsou jen 2 dvojstránky. "Aktivity" opět minimální, neboť se jedná o knížku pro roční dítě.

Obvykle nemám ve zvyku tahat s sebou při cestování hračky. Nemáme auto, jezdíme vlakem, autobusem nebo na kole, tudíž všechny věci, které s sebou vezeme, nosím JÁ v batohu na zádech. Optimisticky se držím teorie, že děti jsou schopny si vyhrát i s nalezenými klacíky nebo kamínky.... ty se ale ve vlaku špatně hledají. Kynkažu už je ve věku, kdy při našich přesunech málokdy spí a jen tak sedět a koukat z okýnka ji ještě nebaví, tak se kroutí, leze po zemi, snaží se utéct, aby mohla důkladněji prozkoumat vagón a ostatní cestující.... prostě občas je to trochu o nervy. Klíče a jízdenky už nezabírají, můj mobil se po pádu na zem obvykle rozpadne, takže ho jako objekt k zabavení se půjčuji jen v nejzoufalejších situacích.... Docela dobře zabírá jídlo, já mám ale ve zvyku kupovat při kratších přesunech svačinu až na místě, aby zbytečně netížila v batohu.... Je to jen období, prošli jsme si jím postupně se všemi dětmi a jednou nastane den, kdy i Kynkažu bude spořádaně sedět na zadku a adrenalin mi zvedne jen hádka, které z dětí bude sedět u okýnka.... Než tato chvíle nastane, rozhodla jsem se vpustit do batohu hračku...

Určitě jsem chtěla, aby na oné cestovní hračce bylo zrcátko - to bylo jasné už před rozhodnutím, že budu šít knížku, jelikož zrcadlo zaujalo Kynkažu na hračce u kamarádky v autě, v kterém dcerka nezvyklá na autosedačku málem celou jízdu prořvala. Zrcátko jsem vystřihla ze zrcadlové fólie. Dostala jsem kousek od táty - tiskne na ni v práci sítotiskem. Bohužel nezrcadlí moc dobře, obzvlášť když se pomačká. Dobře odráží jen malé předměty z malé vzdálenosti, třeba miminka z protější stránky. Nic lepšího jsem zatím nesehnala. Kolečko z fólie jsem obšila lemovací gumičkou a pak ho teprve přišila na stránku.

Dvě miminka měli být původně tři skřítci .... vznikla mimina a, pokud si vybavíte vývojové období, v kterém batolata vyndavají všechno, na co přijdou, z místa, kam daná věc patří (cédéčka z poličky, pokličky z šuplíku, kolíčky z kyblíku....), je vám jasný i můj záměr. (Na předchozí knížce je momentálně nejoblíbenější kuřátko, které se vyndavá z vajíčka.)

Motýl má každé křidélko z jiného materiálu. Jedno je chlupaté (té látce se myslím říká wellsoft), druhé hebké (kojenecký plyš), třetí hladké (softshell), čtvrté hrubé (softshell + tyl).

Nakonec v knížce samozřejmě nesmí chybět ani suchý zip, u malých dětí největší to hitovka. Sluníčko je odepínací na sucháč a uvnitř je pískátko.

Rolnička je také vděčný prvek na dětských hračkách a plastový otvíratelný kroužek umožňuje připnout knížku na ucho batohu.

Vyzkoušela jsem trochu jiný postup vazby než u předchozí knížky. Je jednodušší a celkem se mi líbí. Jednotlivé stránky mám podžehlené ronofixem.Máte-li nějaké další otázky ohledně ušití knížky, klidně se ptejte!

 

První quiet book

Moje první knížka je na světě. Má míň stran než jsem plánovala, protože víc jsem jich do narozenin nestihla, ale jinak po olemování a sešití mi přijde tlustá tak akorát. Jelikož je pro jednoleťačku, tak obsahuje minimum aktivit, je určena pro potěchu smyslů - zraku, hmatu, sluchu i čichu (mezi stránky jsem zašila trochu sušené levandule).

Není samozřejmě dokonalá, všechno jsem se teprve učila, v průběhu šití změnila "strategii" zpevňování stránek a mnohokrát mi to na stroji ujelo.... ale příští knížka (kterou už mám rozdělanou) bude určitě zas o chlup lepší....

Jednotlivé stránky už jsem tu v blogu popisovala, přibyla už jen slepice se schovaným vajíčkem a kuřátkem a jako poslední jsem dělala rybičky. Stránka, která vypadá nejjednodušeji, ale zatím má asi největší úspěch. Batolata totiž milujou suché zipy. Když jsem se rozhodovala, co dát na poslední stránku (v záloze jsem měla třeba ještě pštrosa nebo klokana), přihlédla jsem k tomu, že rybičky se dobře znakují, protože teď znakovku pro mimina občas zkoušíme, když si zrovna vzpomeneme....

Kromě rybiček se Kynkažu nejvíc líbí rolnička u kočky a vodítko u psa, za které celou knížku tahá. O knížku se přetahují všechny tři děti.

Pokusila jsem se natočit video, ale dnešní přítmí v kombinaci s mými filmařskými (ne)schopnostmi mému snímku vůbec nepřáli :-) Třeba mi ještě Kartouzek pomůže a natočíme to znovu.... Pro zvědavce vkládám to nepovedené, něco málo na něm vidět a slyšet je (třeba Kukyny kašel)....

----------------------------------------------------------------------------------------------
A pokud vás zajímá, jak zkompletovat knížku dohromady, tak tady je pár video-návodů.

Nejdřív lemování stránek.... v tomto videu je krásně ukázáno, jak udělat při lemování rohy....

V tomto videu uvidíte, jak "svázat" stránky k sobě:

A tady je, jak udělat hřbet knížky:

Lev, slon, kočka

Narozeniny naší Kynkažu se nezadržitelně blíží a já jako vždy nestíhám.... Už teď je jasné, že knížka nebude mít tolik stran, kolik jsem původně plánovala.... tak mi aspoň zůstane pár nápadů v zásobě pro případnou další quiet book. Ještě chci stihnout nejmíň dvě stránky a pak všechno zkompletovat, olemovat, udělat hřbet... Mám na to už jen týden....

Lev - v čumáku má zašité pískátko. Hlavu jsem dělala nadvakrát - obyčejné kolečko bylo nedostačující, kvůli vysokému pískátku jsem musela ušít "kornoutek"

Slon - uši šustí, chobot se natahuje. Kartouzek mi u něj hned urval tu vnitřní gumičku, takže jsem musela vše opravovat.... ale lepší než kdyby se to stalo až po sešití stránek...

Kočka - ušila jsem ji z hebkého sametu, takže je při hlazení příjemná na omak. Uši jsou odstávající. Fousky jsou z vlasce - mám radost, když moje nápady fungují - jsou jako opravdové. Když se otočí korálek s myší, může myš běžet opačným směrem. Rolnička by byla lepší menší, ale měla jsem jen velkou, tak snad nebude dělat neplechu při zavírání knížky...

U kočky jsem definitivně změnila strategii podžehlování stránek - obyč vlizelín nestačil. Myslela jsem, že s ním dodělám tuhle první knížku, ale došla mi trpělivost - silnější výztuha je opravdu lepší. Stránky tak nějak nakombinuji, uvidíme, co to ve výsledku udělá.

Dračí doupě

Moje quiet bookové snažení pokračuje.... Tentokrát jsem dodělala dvojstránku na výzvové téma "tvary a knoflíky". Výzva proběhla už dávno, ale já se s touhle dvojstránkou trtala nekonečně dlouho. Poslední dva týdny už jsem čekala jen na dodělání dvou posledních hub, ale už nějak nebyla síla a chuť ... tak tedy dnes KONEČNĚ hotovo. Jestli budu dělat každou stránku takhle dlouho, tak ty tři knížky, co mám v plánu (pro každé z dětí jednu) snad nikdy nedodělám. Těmi "tvary" se myslely buď různé geometrické tvary nebo puzzle nebo "tetris". Téma se mi hodilo do knížky pro Kuky, která bude princeznovská, takže místo, abych pracovala na knížce pro Kynkažu, která bude mít za měsíc narozeniny, rozdělala jsem už druhou knížku.

Změnila jsem formát - z 20 x 20 cm jsem ho zvětšila na 30 x 30. A změnila jsem i výztuhu, kterou stránky podžehluji. Knížka pro menší Kynkažu bude hezky měkká, více aktivit v knížce pro Kuky už si ale žádá pevnější stránky, takže jsem místo obyč vlizelínu vyzkoušela Ronar fix lux a jsem spokojená.

To, co vidíte, není iglú :-), ale dračí jeskyně. Neumim kreslit a je to dost znát. Celá jeskyně je rozkládací puzzle, přidělává se k pozadí suchým zipem. Jednotlivé látkové kusy jsou zpevněné ronofixem (2 vrstvy). Tedy myslím, už si to přesně nepamatuju, jeskyní jsem začínala. Přemýšlela jsem, jak to udělat, aby se dalo do jeskyně vstoupit, a vyřešila to černými stužkami. Uvnitř jeskyně se skrývá netopýr, který se dá odepnout. Za drnem trávy se schovává žába.

Celou princeznovskou knihou bude procházet princezna Anežka. Tu už také mám, i když zatím jen ve spodním prádle. Oblečení je samozřejmě také v plánu, stejně jako oblékací princ, který bude mít ve výbavě i brnění s mečem, aby se mohl vypravit na pětihlavého draka. Víc hlav už se mi tam nevešlo. Stránka s drakem slouží k učení zapínání knoflíků, barev, počítání do pěti. Nohy jsou na patentky, takže jsou hýbací, případně i odepínací. Všechny houby i zvířátka jsou také na patentky, takže se mohou libovolně prohazovat a děti si budou cvičit jemnou motoriku. Už se těšíme, až bude princ sekat hlavy. Ty jsou oboustranné, drak se může dívat doleva i doprava. Princezna bude mít ve své komnatě i košík a na různých místech v knížce bude moct sbírat houby. Poznáte, které jsou jedlé a které se nesbírají?

Na této dvoustránce jsem si vyzkoušela spoustu nových věcí. Hlavně jsem si ověřila, že se opravdu vyplácí podžehlovat si aplikace výztuhou. Jednou jsem to kvůli lenosti neudělala a hned to bylo poznat. Osahala jsem si pro mě do té doby nepoznané výztuhy: kromě klasického vlizelínu také ronofix a ronar fix (lux), dále také oboustranně nažehlovací Vliesofix Bondaweb (koupen u Mráze, už ho nemají). Pokud se jako donedávna já neorientujete v různých druzích výztuh a chcete na tom něco změnit nebo si je osahat, doporučuji si objednat vzorník od Polytexu. Zašlou vám ho zdarma do schránky a je vskutku výborný.

Největší strach jsem měla z knoflíkových dírek a věděla jsem proč. Dopadly příšerně. Kdybych je obšila normálně ručně, tak nejspíš vypadají líp.... Chce to ještě hodně cviku.

Frída

Další dvě stránky do zvířátkové knížky pro naší "Hbitou Kynkažu" (indiánské jméno Pigety) - inspirovány naší fenkou Frídou alias "Létajícím psem". Ušito trochu podle jednoho psa z Pinterestu..... ale když on se tý naší Frídě tak podobal....

Na tělo jsem zkusila použít flís. Má podobné vlastnosti jako plsť a teoreticky by se dal i vyprat (nebýt tam jiné nepratelné komponenty), snad nebude moc puckovatět. Chlupy jsou ze starého přehozu, čumák kožený, aby byl na omak jiný než zbytek těla (jako u opravdového psa). Přezka a karabinka (kterou bych si přála ještě trochu jinou) budou spíš pro starší sourozence.

Do misky je možno vložit kost z misky (kost se vůbec nepovedla, musím ji vymyslet ještě nějak lépe) nebo granule z pytlíku (nebo krabice?) - vše je na suchý zip.

Při šití quiet booku se pokouším naučit našívat aplikace.... No, zatím mi to teda moc nejde.... Dalším mým "projektem", na kterém jsem si chtěla natrénovat aplikace, byla taška na tělocvik pro Píďáka do školy....

Sudslavický okruh

V půl 11 jsme ještě leželi v posteli (Ano! to se nám už dlouho nestalo....) a ve čtvrt na 12 už jsme opouštěli dům a mazali na vlak. Mezitím jsme stihli vymyslet, kam pojedeme, obléci se, nasnídat, připravit sváču, zbalit batůžky.... kdo má doma 3 malé děti (nebo více), chápe, jaký to byl výkon :-)

Volba padla na Sudslavickou stezku u Bohumilic v Čechách (u  Vimperka), která vede přírodní rezervací Opolenec, a volba to byla dobrá. Naposledy jsem tu byla na gympláckém botanickém výletě s naším třídním Vojtěchem Žílou.... a od té doby se změnilo hlavně to, že stezka vypadá velmi opečovávaně. Informační tabule o místní fauně, flóře, geologickém podloží i historických stavbách jsou neponičené, text je zajímavý, né nudný. Kromě informačních tabulí na stezce potkáte také (nejen) pro děti zábavné úkoly - odhad vzdálenosti nebo výšky a skok daleký měřený podle skokanských schopností různých zvířat (Píďák skáče jako kuna, Kartouzek jako liška).

Kromě vzácných květin a živočichů jsou hlavními lákadly této naučné stezky: 600 let stará památná lípa, zbytky zaniklé vápenky a hlavně sudslavická jeskyně, která je jedním z nejdůležitějších středoevropských nalezišť kosterních pozůstatků čtvrtohorní zvěře. Za mých studenstkých let jsme ještě jeskyni prolézali, dnes už je do ní vstup z bezpečnostních důvodů zakázán

Počasí nám přálo, bylo pod mrakem, tedy žádné vedro. U řeky u lípy jsme našli "poklad", v lese pak lesní jahody a borůvky. Děti budou asi nejvíc vzpomínat na to, jak jsme se po žebříku škrábali na vysokou skálu - děti bez problémů (Kukyně asi dáme indiánské jméno "Kamzík"), to jen já měla závratě....

--------------------------------------------------------------------------------

Já bych se nyní měla připravovat na srpnový Design market, ale místo toho mám rozděláno spoustu jiných věcí: ušila jsem dětem mini-týpí (ještě musí Kartouzek připravit tyčky), mám rozešité indiánské oblečky, rozpletené čelenky. Konečně jsem koupila látku na závěsy do kuchyně. Píďák potřebuje nové tepláky, přislíbila jsem kamarádce kalhoty pro její dceru. A do toho všeho jsem se na facebooku přihlásila do skupiny zaměřené na šití látkových knížek a nechala se vyhecovat, abych se pustila do své první stránky ke své první "quiet book". Je fakt, že to mám v plánu už od doby, co se Píďák narodil, takže konečně mě něco nakoplo.... Tady je moje úplně první stránka (vyrobená v rámci stránkové výzvy na téma ovoce / strom). Je jednoduchoučká, protože bude součástí knížky pro malou Pigetu...