neděle 16. června 2013

Hop na písmenko!

Křídy poslední dobou taháme na každou procházku, tak jsme dnes vyzkoušeli další písmenkovou hru, tentokrát spojenou s pohybem.

Na silnici jsme namalovali větší kolečka a do nich vepsali písmena. A pak už jsem si vymýšlela slova a Píďka skákal na písmenka, na která ona slova začínala... Dětem, které se teprve učí písmenka poznávat, můžete diktovat přímo písmena, ne slova. Naopak děti, které už zvládnou číst, mohou skákat postupně na jednotlivá písmena a hláskovat celé zadané slovo. V tom případě si ale nakreslete "hrací pole" s celou abecedou.





sobota 15. června 2013

Kytky a písmenka

A máme tu další písmenkovou hru. Tentokrát jsem si pro Píďku vymyslela přiřazování počátečních písmen k obrázkům kytek....

Pozor! Na obrázkách by měly vždy být květiny, které zná dítě i z reálu. Nejlépe pokud si je společně nafotíte na procházce. Já jsem si tedy obrázky našla na internetu (poté vytiskla a zalaminovala), ale záměrně jsem vybrala takové druhy, které venku (nebo doma na okně) běžně potkáváme a řikáme si jejich názvy.

Obrázky můžete postupně přidávat podle toho, jak se dítě učí další a další druhy rostlin. Mějte vždy připravený pouze takový počet písmenek, kolik je obrázků, tak aby žádné nechybělo ani nebylo navíc (kvůli kontrole chyby). Počáteční písmena zvolte podle názvu, který běžně užíváte, i když třeba není botanicky správný, např. P jako pampeliška, ne S jako smetánka, pokud běžně říkáte smetánce pampeliška :-)




středa 5. června 2013

Písmenkové hledání

Když byly Píďkovi asi 2 a 3/4 roku, šokoval nás, když začal ukazovat na písmenka a říkat spávně jejich názvy. Nikdo ho to neučil, tak jsme na něj fakt koukali dost překvapeně. Naučil se je nejspíš z dětského note-booku (vánoční dárek od mojí mamky, z kterého jsem nebyla zrovna 2x nadšená :-) ). A pak se pořád ptal a ptal: "A co je tohle za písmenko?", až v čerstvých třech letech poznal celou abecedu.

Nejdřív jsem z toho nebyla moc nadšená, samozřejmě mi hned naskočila stejná věta, která napadala i všechny ostatní v našem okolí - "Ve škole se bude nudit." Ale pak jsem na kurzu Montessori pedagogiky viděla, že děti se přirozeně zajímají o písmena mnohem dřív než v 6 letech a že pokud se jejich zájem podpoří, běžně čtou už před nástupem do školy. Nechtěla jsem Píďkovi nic vnucovat, ale když se ptal, odpovídala jsem. A taky jsem ho naučila zacházet s wordem, protože pořád toužil "pracovat" jako táta a máma a šahal nám do klávesnice, až jsem to nevydržela a radši mu ukázala, na co mačkat smí a na co radši ne. (Mimochodem psaní písmenek ve wordu ho baví dodnes. Jen teď už tuhle zábavu střídá s malováním v jednoduchém grafickém programu. Dnešní děti jsou prostě na počítači jako doma, ať se nám to líbí nebo ne.)


Jen tak ze zvědavosti jsem občas zkoušela vysvětlit mu, jak se čtou slova... ale kdepak, na to jeho mozeček ještě nebyl připravený. Naučil se znát symboly (písmena) a jejich názvy, ale význam zatím nechápal. Zajímavé mi také připadalo, že teprve asi rok po tom, co se začal zajímat o písmenka, se je začal pokoušet napsat. Všechno má prostě svůj čas. A teď, když jsou Píďkovi čtyři roky, začíná konečně "slyšet" na jakou hlásku začínají slova. Zvládne taky přečíst pár jednoduchých slov jako "máma" nebo "táta", ale myslím, že má spíš naučené, jak ta slova vypadají, než že by je skutečně četl...

A tak nám nastal čas, kdy můžeme písmenka zapojit do našich her. Už se na to vymýšlení moc těším...

Naší zábavou se třeba stalo hledat v pokojíčku předměty, které začínají na nějaké určité písmeno. Dáváme je pěkně na kopičku a pak, když už je kopička zase uklizená, nás oba napadá: "A víš, co je ještě na B? Banán!" Jsme tim momentálně oba dost postižení. Píďka o tom, co začíná na jaké písmeno, přemýšlí dokonce i večer před spaním a ráno, když se vzbudí, je jeho první věta: "A mami, víš co je ještě na P?"







sobota 1. června 2013

Další pekařské pokusy mého muže...

... tentokrát rohlíky :-)

Kdyby viděl, že jsem sem tu fotku dala, tak by nebyl rád. Breptal něco o tom, že prý se nepovedly, ale chuťově byly výtečné! Škoda jen, že jich bylo tak málo. Na to kolik daly práce... a jaká spoušť pak zůstala v kuchyni :-)))