středa 30. září 2015

Písk!

Informace, že je možné normálně si koupit pískátko do ručně šitých nebo háčkovaných hraček, mě nadchla.... tak jsem si jich pořídila hned celý pytel a budu je teď strkat nejspíš do všechno :-)))

Sovičky - pokus o minihračku tak akorát do malé dětské ručky, stužky, aby se dobře chytala, uvnitř samozřejmě pískátko....


Koník byl dárek pro našeho malého kamaráda.... naučila jsem se na něm matracový ("skrytý") steh....v bříšku má také pískátko, snad nebude moc cestovat.... Máte pro vkládání pískátek do hraček nějaký speciální fígl?



Pokud byste mi chtěli od té hromady pískátek trochu pomoci, navštivte náš nový obchůdek s přebytky na fleru. Kromě pískátek tam zatím najdete hlavně knoflíky.... dostaly se ke mně nádherné keramické a hlavně skleněné mačkané knoflíky české výroby, které se myslím dnes už tak často v obchodech nevidí....Mám z nich radost a asi mi bude líto je prodat.... Krámek budu postupně zaplňovat, jak děti dovolí.... (jde to pomalu).



neděle 20. září 2015

Soumarské rašeliniště

Kartouzek včera večer hrál na koncertě pro šumavskou divočinu .... tak abych si trochu vynahradila to, že tam také nemůžu, vymyslela jsem, že to spojíme s výletem. Ráno jsme s dětmi nastoupili do vlaku směr Šumava, Kartouzek měl za úkol k nám přistoupit v Horní Vltavici..... ale netrefil včas na nádraží, protože mu někdo špatně poradil směr, kudy se tam dostat (že by nějaký odpůrce příznivců Hnutí Duha ?!). A tak jsme ve Vltavici vystoupili a šli ho hledat. Nachodili jsme díky tomu o 4 km více než bylo v plánu, ale nakonec jsme se našli, chytli další vlak a na Soumarský most dorazili o dvě hodiny později. Naším cílem byla naučná stezka "Soumarské rašeliniště".

Naše výlety nejsou vždy taková idylka, jak to podle fotek vypadá. Kukyna chvilku potom, co jsme ve Vltavici vystoupili z vlaku, začala ječet, že chce domů, a vydrželo jí to téměř celý den (zmohlo ji asi ranní vstávání, tak byla unavená a protivná). Kynkažu nejmíň třetinu stezky prořvala, než konečně usnula .... a Kartouzek se mě pořád dokola ptal, jestli náhodou nemám ibáč, protože ho po prokalené noci bolela hlava. Ale jinak to tam bylo moc pěkné! :-))) Aspoň že Píďák to dokázal ocenit a po příjezdu domů si dokonce začal stavět rašeliniště z dupla.

Naprosto nečekaným zážitkem pro nás bylo muzeum uprostřed přírody, které nedávno otevřela parta nadšenců v jednom z místních bunkrů. Bunkr opravili a vybavili tak, jak původně vypadal. Mohli jsme si ho prohlédnout i se zajímavým povídáním. Píďák zkusil vyhodit speciálním otvorem ven ze skrýše granát a prvně v životě střílel ze vzduchovky. Nejsem fanynka vojáků a zbraní, ale zápal, s kterým pan Němeček a spol dávají svoje malé muzeum dohromady, je mi moc sympatický.











Takhle vypadá únava :-)

"Slon stříká vodu."


středa 2. září 2015

Školák

Máme doma prvňáka. Zatím nadšený, dokonce už se stihl i zakoukat do jedné spolužačky.... Pro naší rodinu je to docela velká změna ... už se nemůžem jen tak v půlce týdne vypravit někam na výlet, musíme se přizpůsobit škole. Pro mě je masakr hlavně zvyknout si opět na ranní vstávání.... zatím jsem nadšená, jak je den najednou dlouhý a kolik se toho dá stihnout.... ale vzhledem k tomu, že chodit dřív spát se asi nenaučím, jelikož jsem sova jak poleno, nevím, jak dlouho to takhle vydržím a jestli bude stačit doplňovat spánkový deficit o víkendu. Zatím jedu na kafi.


Ke škole a obzvlášť k její komunikaci s námi rodiči se vyjadřovat radši nebudu. Potřebuji si vše v sobě zpracovat.... To mám za to, že nemám koule na to vystoupit ze systému. Chybí mi tu u nás víc spřízněných duší....