Šnečí dostihy

Náš blog už nějaký ten pátek skomírá. Asi mám nějakou tvůrčí krizi nebo spíš procházím obdobím intenzivnější transformace - aktuálně jsem posedlá zbavováním se nepotřebných krámů, a tak se samozřejmě snažím nepouštět do našeho životního prostoru nové zbytnosti. Možná tu o tom někdy napíšu. Předpokládám, že mě teď mnohem víc bude bavit vymýšlet věci, které mají trvalejší hodnotu, aby stálo za to je uchovávat doma v nějakém tom šuplíku, nebo naopak hry, které jsou prostorově a materiálově naprosto nenáročné a které, když přestanou bavit, není problém zrecyklovat. Přesně taková je i následující hra!

Je to hra na dostihové sázkaře. Potřebujete jen papír, tužku a hrací kostku. Počet hráčů není nijak omezen (je dobré, když jsou alespoň dva). Věk hráčů - je lepší, když už umí počítat, ale není to podmínkou.

Nejlepší je použít linkovaný papír. Nakreslete na něj šest sloupců, nadepište čísly 1-6. Každé číslo představuje jednoho šneka /chrta / koně .... prostě sázet můžete na cokoli. Čím je váš papír větší, tím bude hra delší a závod pomalejší.

Každý hráč má přidělený stejný počet "peněz", např. 5. Použít můžete třeba knoflíky, víčka od piva, lentilky, kamínky, cokoli co je po ruce. Stačí ale také představovat si peníze v duchu a sázky zapsat na papír. U nás hráli dva hráči, a tak jsme využili hrací kameny z Dámy - každý měl svou barvu.

Na začátku hry si každý hráč vsadí - rozdělí své peníze mezi závodící zvířata. Je lepší vsadit menší částky na větší počet zvířat nebo velkou částku na jednoho favorita? To si musí každý rozhodnout sám... Tím aktivní role hráčů končí. Dál budou jen fandit.

Začne se házet kostkou. Může házet dospělák, který nemá vsazeno, nebo se hráči můžou u házení střídat. Hozená hodnota na kostce ukazuje, který kůň se posunul vpřed - označte to do tabulky a házejte dál. Pořád dokola, dokud první závodník nedoběhne do cíle. Kdo si vsadil na vítěze, vyhrává trojnásobek vsazené částky. A pokračujeme dál, dokud do cíle nedoběhne druhý závodník. Ten sázkařům vyhrává dvojnásobek vsazené částky. Třetí závodník v cíli jednonásobek. Kdo si vsadil na závodníka, který neobsadil 1.-3. místo, má smůlu - své peníze prohrál. Na konci si hráči spočtou své peníze a vyhrává ten, kdo jich má (nej)víc. (A můžete si dát i víc kol...)

Podívejte se, jak probíhal šnečí závod u nás:

Šnek č.2, který mimochodem ze startu vyrazil jako poslední, se dostal do vedení...

 ...a prvenství si udržel - do cíle doběhl jako první (tj. nejvíc nám na kostce padala dvojka).

Kdo skončí na druhém místě? Je to napínavé...

 ...šnek číslo 6 nakonec předběhl jedničku i trojku.

 Jako třetí se do cíle doplazil šnek č. 3 a vyhrál Kukyně i Píďákovi po jednom penízku. Proškrtáno a sečteno... vítězem se stal Píďák, který se nebál riskovat a vsadil 3 penízky na jednoho z vítězných šneků.

Koník a panenky

Kartouzek sliboval, že pro naše děťátko vyřeže koníka. Tak se mu to u třetího dítěte konečně podařilo! Koníka našla pod stromečkem Kynkažu. Nejdřív ji sice zaujala mnohem víc jmenovka na balíčku, ale teď už po hračce ráda sáhne. Asi z ní cítí, že byla s láskou dělaná.

Od Vánoc se u nás zabydlely panenky. Kukyna si přála princeznu s šatičkami, tak jsem se zhruba po dvaceti letech pokoušela ušít oblečky. Panenky "Evičky" se nám sešly hned tři, barbína, kterou Kukyně chtěla dát moje mamka, si bude muset počkat až na narozeniny. Uf. Šití mi vůbec nešlo, panenky jsou pro mé nemotorné prsty moc malé. Výroba oblečků mě vlastně kdysi přivedla k šití a háčkování, tak je to takový hezký návrat do dětství. Už se samozřejmě chystáme na výrobu domečku a nábytečku. To se teprv pořádně vyřádíme....

Víc home-made hraček jsme letos nestihli. O oblečení z mé "dílny", které našly děti pod stromkem, někdy příště.

Softshellky "co dům dal"

Trochu jsem si uklízela útroby mojí syslírny a našla kus softshellu, tak akorát na kalhoty pro Kukynu. Zrovna se to hodilo, protože Kuky nám začla konečně pořádně růst, takže staré softshellky už jsou jí krátké. Šila jsem jen z toho, co jsem našla doma, takže růžová lemovka se úplně nehodí k jinak růžovému úpletu na kapsách, nápletu v pase by možná také slušela nějaká výraznější barva a nažehlovací odrazkový pták mohl být kůň.... ale je to asi fuk! Hlavně, že jsou kalhoty funkční....

Šila jsem podle střihu od Caramilly. Ještě to není úplně ono, ale myslím, že kalhoty dopadly lépe než při mém prvním pokusu. Prvně jsem zkusila ušít kapsy (ta první se nepovedla, druhá už celkem jo). A doufám, že ten koníkový úplet na kapsách zajistí kalhotám stejnou popularitu jako TĚMTO šatičkám, které Kuky nosí pořád, kamkoli jdeme.... Maminky ostatních prvňáků, které také chodí vyzvedávat své děti ke škole, už si musí myslet, že Kuky snad ani nemá nic jiného na sebe.... No obávám se, že softshellky jsou moc málo "šatičkové", ale aspoň na odrážedlo si je dnes byla ochotná vzít.... tak snad jsem je nešila zbytečně :-)

Písk!

Informace, že je možné normálně si koupit pískátko do ručně šitých nebo háčkovaných hraček, mě nadchla.... tak jsem si jich pořídila hned celý pytel a budu je teď strkat nejspíš do všechno :-)))

Sovičky - pokus o minihračku tak akorát do malé dětské ručky, stužky, aby se dobře chytala, uvnitř samozřejmě pískátko....

Koník byl dárek pro našeho malého kamaráda.... naučila jsem se na něm matracový ("skrytý") steh....v bříšku má také pískátko, snad nebude moc cestovat.... Máte pro vkládání pískátek do hraček nějaký speciální fígl?

Pokud byste mi chtěli od té hromady pískátek trochu pomoci, navštivte náš nový obchůdek s přebytky na fleru. Kromě pískátek tam zatím najdete hlavně knoflíky.... dostaly se ke mně nádherné keramické a hlavně skleněné mačkané knoflíky české výroby, které se myslím dnes už tak často v obchodech nevidí....Mám z nich radost a asi mi bude líto je prodat.... Krámek budu postupně zaplňovat, jak děti dovolí.... (jde to pomalu).

Koník na tyči

Také máte doma hromadu lichých ponožek? Vyrobte dětem koníka!

Já jsem pro výrobu použila tento materiál:

2 staré ponožky (měly by být zhruba stejně velké!)
drcený molitan na vycpání
klacek
2 knoflíky na oči
rolničky na dozdobení
pletací příze na uši a hřívu
perlovku a vlasec na šití a stahování

Použila jsem radši 2 ponožky, protože molitan je celkem jemný. Bála jsem se, že kdybych použila jen jednu ponožku, která by se hodně natáhla, mohl by z ní molitan povolenými oky vylézat. Při použití dvou ponožek víte, že když se koník někde prodře nebo protrhne, hned se vám nerozpadne.... Tak tedy, vnitřní (ošklivější) ponožku jsem nejprve nacpala molitanem. Lepší by určitě bylo ovčí rouno, ale já ho mám zrovna doma dost málo, molitanu naopak přebytek. Když jsem měla ponožku celou nacpanou molitanem, vsunula jsem do ní klacek, který si děti na jaře přinesli z venčí a trochu jsme ho pomalovali - jakože poutnická hůl. Hůl ale zacláněla v koutě, takže našla nové využití. Použít se dá uritě i nějaká zkrácená a zabroušená násada (třeba na hrábě nebo na koště). Kolem tyče jsem ponožku ještě pořádně dovycpala, na okraji sestehovala a stáhla, tak aby molitan nemohl vypadávat.

Na svrchní ponožku jsem našila oči, říkala jsem si, že to takhle půjde snáz. Ale nebyl to moc dobrý nápad. Ač jsem se snažila, abych oči našila na obou stranách na stejném místě, po natažení ponožky na vycpanou hlavu mi oči vyšly trochu šejdrem. Příště tedy našívat oči až na ponožku navlečenou...

Svrchní ponožku jsem pod krkem také  dvakrát stáhla, aby nevykukovala ponožka svrchní. Na ozdobu jsem vlascem přišila rolničky - vlascem proto, protože předpokládam, že za ně budou děti hodně tahat, tak ať se nám to hned nepřetrhne.

Uši jsem uháčkovala, přišlo mi to jednodušší než vymýšlet střih na uši z látky. Se hřívou jsem to trochu přehnala ... koník má háro jak z 80. let, ale což příště se to třeba povede líp...

-----------------------------------------------------------------------------

A ještě pohled na naší zelenou zahrádku ... aneb i na vybetonovaném pidi-dvorečku se toho dá opravdu hóódně vypěstovat!! Kartouzek je prostě talent. Vpravo naše nové pískoviště. Ani jsem nečekala, jak mi bude vyhovovat - děti se zabaví a já si můžu aspoň chvilku číst :-)