Tak dlouho jsem vymýšlela, jakou hračku ušiju pro Kynkažu k Vánocům, aby nebyla úplně hloupá a zbytečná.... až jsem se rozhodla opět pro quiet book :-) Tentokrát ale v pidi verzi - o malém rozměru i počtu stránek - jednak proto, že záměrem bylo ušít hračku cestovní, a také proto, abych ji stihla v šibeničním čase, do štědrého večera.
Stránky mají rozměr pouze 10 x 10 cm a uvnitř knížky jsou jen 2 dvojstránky. "Aktivity" opět minimální, neboť se jedná o knížku pro roční dítě.
Obvykle nemám ve zvyku tahat s sebou při cestování hračky. Nemáme auto, jezdíme vlakem, autobusem nebo na kole, tudíž všechny věci, které s sebou vezeme, nosím JÁ v batohu na zádech. Optimisticky se držím teorie, že děti jsou schopny si vyhrát i s nalezenými klacíky nebo kamínky.... ty se ale ve vlaku špatně hledají. Kynkažu už je ve věku, kdy při našich přesunech málokdy spí a jen tak sedět a koukat z okýnka ji ještě nebaví, tak se kroutí, leze po zemi, snaží se utéct, aby mohla důkladněji prozkoumat vagón a ostatní cestující.... prostě občas je to trochu o nervy. Klíče a jízdenky už nezabírají, můj mobil se po pádu na zem obvykle rozpadne, takže ho jako objekt k zabavení se půjčuji jen v nejzoufalejších situacích.... Docela dobře zabírá jídlo, já mám ale ve zvyku kupovat při kratších přesunech svačinu až na místě, aby zbytečně netížila v batohu.... Je to jen období, prošli jsme si jím postupně se všemi dětmi a jednou nastane den, kdy i Kynkažu bude spořádaně sedět na zadku a adrenalin mi zvedne jen hádka, které z dětí bude sedět u okýnka.... Než tato chvíle nastane, rozhodla jsem se vpustit do batohu hračku...
Určitě jsem chtěla, aby na oné cestovní hračce bylo zrcátko - to bylo jasné už před rozhodnutím, že budu šít knížku, jelikož zrcadlo zaujalo Kynkažu na hračce u kamarádky v autě, v kterém dcerka nezvyklá na autosedačku málem celou jízdu prořvala. Zrcátko jsem vystřihla ze zrcadlové fólie. Dostala jsem kousek od táty - tiskne na ni v práci sítotiskem. Bohužel nezrcadlí moc dobře, obzvlášť když se pomačká. Dobře odráží jen malé předměty z malé vzdálenosti, třeba miminka z protější stránky. Nic lepšího jsem zatím nesehnala. Kolečko z fólie jsem obšila lemovací gumičkou a pak ho teprve přišila na stránku.
Dvě miminka měli být původně tři skřítci .... vznikla mimina a, pokud si vybavíte vývojové období, v kterém batolata vyndavají všechno, na co přijdou, z místa, kam daná věc patří (cédéčka z poličky, pokličky z šuplíku, kolíčky z kyblíku....), je vám jasný i můj záměr. (Na předchozí knížce je momentálně nejoblíbenější kuřátko, které se vyndavá z vajíčka.)
Motýl má každé křidélko z jiného materiálu. Jedno je chlupaté (té látce se myslím říká wellsoft), druhé hebké (kojenecký plyš), třetí hladké (softshell), čtvrté hrubé (softshell + tyl).
Nakonec v knížce samozřejmě nesmí chybět ani suchý zip, u malých dětí největší to hitovka. Sluníčko je odepínací na sucháč a uvnitř je pískátko.
Rolnička je také vděčný prvek na dětských hračkách a plastový otvíratelný kroužek umožňuje připnout knížku na ucho batohu.
Vyzkoušela jsem trochu jiný postup vazby než u předchozí knížky. Je jednodušší a celkem se mi líbí. Jednotlivé stránky mám podžehlené ronofixem.Máte-li nějaké další otázky ohledně ušití knížky, klidně se ptejte!
