čtvrtek 31. prosince 2015

PF 2016

Všechno dobré v novém roce přeje Kartouzkovic smečka!


Chtěli jsme dnes u nás udělat pro kamarády dokumentární (a pohádkový) silvestr s promítáním filmů jako předloni, ale bohužel nás postihla střevní chřipka, kterou nechceme posílat dál, takže na filmy budeme koukat sami. Vy můžete taky! Stačí mrknout na stránky projektu Promítej i ty! a vybrat si ...

Koník a panenky

Kartouzek sliboval, že pro naše děťátko vyřeže koníka. Tak se mu to u třetího dítěte konečně podařilo! Koníka našla pod stromečkem Kynkažu. Nejdřív ji sice zaujala mnohem víc jmenovka na balíčku, ale teď už po hračce ráda sáhne. Asi z ní cítí, že byla s láskou dělaná.



Od Vánoc se u nás zabydlely panenky. Kukyna si přála princeznu s šatičkami, tak jsem se zhruba po dvaceti letech pokoušela ušít oblečky. Panenky "Evičky" se nám sešly hned tři, barbína, kterou Kukyně chtěla dát moje mamka, si bude muset počkat až na narozeniny. Uf. Šití mi vůbec nešlo, panenky jsou pro mé nemotorné prsty moc malé. Výroba oblečků mě vlastně kdysi přivedla k šití a háčkování, tak je to takový hezký návrat do dětství. Už se samozřejmě chystáme na výrobu domečku a nábytečku. To se teprv pořádně vyřádíme....


Víc home-made hraček jsme letos nestihli. O oblečení z mé "dílny", které našly děti pod stromkem, někdy příště.





středa 30. prosince 2015

Cestovní pidi quiet book

Tak dlouho jsem vymýšlela, jakou hračku ušiju pro Kynkažu k Vánocům, aby nebyla úplně hloupá a zbytečná.... až jsem se rozhodla opět pro quiet book :-) Tentokrát ale v pidi verzi - o malém rozměru i počtu stránek - jednak proto, že záměrem bylo ušít hračku cestovní, a také proto, abych ji stihla v šibeničním čase, do štědrého večera.

Stránky mají rozměr pouze 10 x 10 cm a uvnitř knížky jsou jen 2 dvojstránky. "Aktivity" opět minimální, neboť se jedná o knížku pro roční dítě.


Obvykle nemám ve zvyku tahat s sebou při cestování hračky. Nemáme auto, jezdíme vlakem, autobusem nebo na kole, tudíž všechny věci, které s sebou vezeme, nosím JÁ v batohu na zádech. Optimisticky se držím teorie, že děti jsou schopny si vyhrát i s nalezenými klacíky nebo kamínky.... ty se ale ve vlaku špatně hledají. Kynkažu už je ve věku, kdy při našich přesunech málokdy spí a jen tak sedět a koukat z okýnka ji ještě nebaví, tak se kroutí, leze po zemi, snaží se utéct, aby mohla důkladněji prozkoumat vagón a ostatní cestující.... prostě občas je to trochu o nervy. Klíče a jízdenky už nezabírají, můj mobil se po pádu na zem obvykle rozpadne, takže ho jako objekt k zabavení se půjčuji jen v nejzoufalejších situacích.... Docela dobře zabírá jídlo, já mám ale ve zvyku kupovat při kratších přesunech svačinu až na místě, aby zbytečně netížila v batohu.... Je to jen období, prošli jsme si jím postupně se všemi dětmi a jednou nastane den, kdy i Kynkažu bude spořádaně sedět na zadku a adrenalin mi zvedne jen hádka, které z dětí bude sedět u okýnka.... Než tato chvíle nastane, rozhodla jsem se vpustit do batohu hračku...


Určitě jsem chtěla, aby na oné cestovní hračce bylo zrcátko - to bylo jasné už před rozhodnutím, že budu šít knížku, jelikož zrcadlo zaujalo Kynkažu na hračce u kamarádky v autě, v kterém dcerka nezvyklá na autosedačku málem celou jízdu prořvala. Zrcátko jsem vystřihla ze zrcadlové fólie. Dostala jsem kousek od táty - tiskne na ni v práci sítotiskem. Bohužel nezrcadlí moc dobře, obzvlášť když se pomačká. Dobře odráží jen malé předměty z malé vzdálenosti, třeba miminka z protější stránky. Nic lepšího jsem zatím nesehnala. Kolečko z fólie jsem obšila lemovací gumičkou a pak ho teprve přišila na stránku.


Dvě miminka měli být původně tři skřítci .... vznikla mimina a, pokud si vybavíte vývojové období, v kterém batolata vyndavají všechno, na co přijdou, z místa, kam daná věc patří (cédéčka z poličky, pokličky z šuplíku, kolíčky z kyblíku....), je vám jasný i můj záměr. (Na předchozí knížce je momentálně nejoblíbenější kuřátko, které se vyndavá z vajíčka.)



Motýl má každé křidélko z jiného materiálu. Jedno je chlupaté (té látce se myslím říká wellsoft), druhé hebké (kojenecký plyš), třetí hladké (softshell), čtvrté hrubé (softshell + tyl).




Nakonec v knížce samozřejmě nesmí chybět ani suchý zip, u malých dětí největší to hitovka. Sluníčko je odepínací na sucháč a uvnitř je pískátko.


Rolnička je také vděčný prvek na dětských hračkách a plastový otvíratelný kroužek umožňuje připnout knížku na ucho batohu.

Vyzkoušela jsem trochu jiný postup vazby než u předchozí knížky. Je jednodušší a celkem se mi líbí. Jednotlivé stránky mám podžehlené ronofixem.Máte-li nějaké další otázky ohledně ušití knížky, klidně se ptejte!

 

pondělí 30. listopadu 2015

První quiet book

Moje první knížka je na světě. Má míň stran než jsem plánovala, protože víc jsem jich do narozenin nestihla, ale jinak po olemování a sešití mi přijde tlustá tak akorát. Jelikož je pro jednoleťačku, tak obsahuje minimum aktivit, je určena pro potěchu smyslů - zraku, hmatu, sluchu i čichu (mezi stránky jsem zašila trochu sušené levandule).

Není samozřejmě dokonalá, všechno jsem se teprve učila, v průběhu šití změnila "strategii" zpevňování stránek a mnohokrát mi to na stroji ujelo.... ale příští knížka (kterou už mám rozdělanou) bude určitě zas o chlup lepší....



Jednotlivé stránky už jsem tu v blogu popisovala, přibyla už jen slepice se schovaným vajíčkem a kuřátkem a jako poslední jsem dělala rybičky. Stránka, která vypadá nejjednodušeji, ale zatím má asi největší úspěch. Batolata totiž milujou suché zipy. Když jsem se rozhodovala, co dát na poslední stránku (v záloze jsem měla třeba ještě pštrosa nebo klokana), přihlédla jsem k tomu, že rybičky se dobře znakují, protože teď znakovku pro mimina občas zkoušíme, když si zrovna vzpomeneme....

Kromě rybiček se Kynkažu nejvíc líbí rolnička u kočky a vodítko u psa, za které celou knížku tahá. O knížku se přetahují všechny tři děti.






Pokusila jsem se natočit video, ale dnešní přítmí v kombinaci s mými filmařskými (ne)schopnostmi mému snímku vůbec nepřáli :-) Třeba mi ještě Kartouzek pomůže a natočíme to znovu.... Pro zvědavce vkládám to nepovedené, něco málo na něm vidět a slyšet je (třeba Kukyny kašel)....


----------------------------------------------------------------------------------------------
A pokud vás zajímá, jak zkompletovat knížku dohromady, tak tady je pár video-návodů.

Nejdřív lemování stránek.... v tomto videu je krásně ukázáno, jak udělat při lemování rohy....



V tomto videu uvidíte, jak "svázat" stránky k sobě:



A tady je, jak udělat hřbet knížky:



neděle 29. listopadu 2015

1 rok

Na velké oslavy se spoustou pozvaných hostů si moc nepotrpíme, ale zrovna to vyšlo tak, že nás přijel navštívit děda a "tety" - dvě z mých třech sester, tak se nás u dortu sešlo celkem dost.... A jak jsme tak povídali, tak jsme malé oslavenkyni úplně zapomněli předat dárek - quiet book, kvůli které jsme oslavu o den odložili, protože jsem ji ještě včera dodělávala :-)))  (O knížce více zítra.)



pátek 27. listopadu 2015

Není Zeman jako Zeman

V sobotu jsme se celá rodina vypravili do Strakonic do bývalé přádelny v budově staré textilky. Výtvarné a animátorské dílny v duchu filmů Karla Zemana zabavily děti na celé odpoledne a my dospělí potkali spoustu známých a kamarádů. Po setmění se promítal dokument o Karlu Zemanovi... Více info ZDE.











Tady je důkaz, že nám v sobotu ryba snědla všechny děti. Video s animacemi, které děti v průběhu odpoledne vytvořily, snad bude také brzy zvěřejněno....


-----------------------------------------------------------------------------------------

Ten druhý Zeman, který se minulý týden ze všech sil pokoušel upoutat naší pozornost, nám zase pěkně hnul žlučí... To bylo tak: na youtube jsme se od písničky Sluníčko, sluníčko proklikali až k Modlitbě pro Martu... a, když už tedy bylo toho 17. listopadu, nemohla jsem se Píďákovi nezmínit, proč že to vlastně má ty prázdniny.... Píďáka téma nečekaně zasáhlo, zavalil mě hromadou otázek, přelouskal za doprovodu mých osvětlujících komentářů celou Zeď od Petra Síse (tuhle knížku moc doporučujeme) a pak jsme si pustili ČT 24 - zrovna ve chvíli, kdy tam Zeman v přímém přenosu legitimizoval xenofobní postoje... Máme demokracii a každý si může říkat, co chce, tedy asi i Zeman.... ale když prezident vystupuje na jednom pódiu s představiteli extrémistických uskupení, začíná to zavánět zas nějakým totalitním režimem....
Dostali se ke mně nářky nad tím, jak dnes mladí lidé vůbec netuší, co se 17.11. (´39 i ´89) stalo. V zemi, kde je v módě říkat, že humanitní obory jsou k ničemu, mě to vlastně ani moc nepřekvapuje. A jestli se na školách učí pořád stejně jako za nás (v první třídě ano), tak třeba my se na základce i na gymplu dostali v dějepise jen k počátku 2. sv. války. Víc jsme nestihli.... Tyhle věci se ale děti musí dovídat z rodin, jinak to pro ně budou  jen další  čísla v řadě nic neříkajících letopočtů, které se musí ve škole nadrtit....


Děti si předevčírem stavily železnou oponu z dupla. Vymýšlely, jak by se paňáčci z jedné strany mohli dostat na tu druhou (postaví tajně koleje pro podzemní vlak - pod domy, aby si toho nikdo nevšiml).... tak nevím, jestli jsem to letos s tou lekcí historie a občanské výchovy trochu nepřehnala :-)





čtvrtek 26. listopadu 2015

Sňík

....jak řiká naše Kuky sněhu. Děti nadšené, já ne. Já už zas netrpělivě vyhlížim jaro....

To níže jsou (byli) prý ptáci....



pátek 20. listopadu 2015

Lev, slon, kočka

Narozeniny naší Kynkažu se nezadržitelně blíží a já jako vždy nestíhám.... Už teď je jasné, že knížka nebude mít tolik stran, kolik jsem původně plánovala.... tak mi aspoň zůstane pár nápadů v zásobě pro případnou další quiet book. Ještě chci stihnout nejmíň dvě stránky a pak všechno zkompletovat, olemovat, udělat hřbet... Mám na to už jen týden....

Lev - v čumáku má zašité pískátko. Hlavu jsem dělala nadvakrát - obyčejné kolečko bylo nedostačující, kvůli vysokému pískátku jsem musela ušít "kornoutek"


Slon - uši šustí, chobot se natahuje. Kartouzek mi u něj hned urval tu vnitřní gumičku, takže jsem musela vše opravovat.... ale lepší než kdyby se to stalo až po sešití stránek...


Kočka - ušila jsem ji z hebkého sametu, takže je při hlazení příjemná na omak. Uši jsou odstávající. Fousky jsou z vlasce - mám radost, když moje nápady fungují - jsou jako opravdové. Když se otočí korálek s myší, může myš běžet opačným směrem. Rolnička by byla lepší menší, ale měla jsem jen velkou, tak snad nebude dělat neplechu při zavírání knížky...

U kočky jsem definitivně změnila strategii podžehlování stránek - obyč vlizelín nestačil. Myslela jsem, že s ním dodělám tuhle první knížku, ale došla mi trpělivost - silnější výztuha je opravdu lepší. Stránky tak nějak nakombinuji, uvidíme, co to ve výsledku udělá.






neděle 15. listopadu 2015

Jak jsme se vyvětrali (doslova!)

Kamarádka Jana nás "vyvezla" - autem - na výlet na stezku v korunách stromů. Jeli jsme dvě mámy a pět dětí. Jelikož nejsme na auto zvyklí, byla už jízda tam dobrodružná. Mně a Kuky totiž bylo špatně, cesta samá zatáčka.... Kuky asi třikrát blinkala... do toho řvoucí "mimina" a kluci, co se hádali o vyřvávající hračku a pořád po nás (i po řidičce Janě) něco nutně potřebovali. No, myslim, že chlap by to za těchto podmínek neuřídil... Jana má můj obdiv, že to zvládla s klidem.

Tušila jsem, že to tam bude dost "komerční", ale z příjezdu do Lipna jsem byla trochu v šoku... Jak tam někdo může dobrovolně trávit svoji dovolenou?! (Kartouzek by to asi nerozdýchal).
Už při výstupu z auta nás nepříjemně překvapil studený vítr, ale nenechali jsme se zastrašit. Doufali jsme, že když jsme na výlet vyrazili mimo hlavní sezónu, nebude tam tolik lidí. Cesta lesem k rozhledně na kopci ale připomínala trochu dálnici. Lidí nás míjelo hodně... ale právě díky silnému větru jsme se nakonec na rozhledně cítili skoro až trochu osamoceně...


Samotná stezka je hezky vymyšlená. Je bezbariérová, takže se na ni dostanete i s kočárkem. Podél hlavního dřevěného "chodníku" jsou i "adrenalinové zastávky" - různé druhy přelézaček (lano, žebřík, houpací prkna,...) - ty naše děti bavili asi nejvíc. Dále na stezce míjíte "poznávací koutky", které jsou ve skutečnosti ale spíše reklamou na Lesy ČR. Vyhlídková věž je 40 metrů vysoká. V době, kdy jsme ji navštívili, ale foukal tak silný vítr, že jsme si výhledy moc neužili. Byli jsme rádi, že jsme neulétli. Což je samo o sobě vlastně také zážitek jak hrom, jen bych se tam chtěla ještě někdy podívat i za slunečného počasí. Nejvíc mě fascinovaly kolem nás se kymacející špičky stromů. Byl to zvláštní pocit.






U vstupu na stezku je pěkné "hřiště" s opičí dráhou, kterou bych, kdybych na břiše neměla Kynkažu, snad také vyzkoušela. Jelikož jsme trochu promrzli, zašli jsme si dole pod kopcem na teplý čaj a horkou čokoládu. Jana se pak obětovala a sjela se všemi třemi staršími dětmi místní bobovou dráhu. (Mě by na to nikdo nedostal).

Pokud se ptáte, zda bych vám výlet na stezku korunami stromů doporučila, pak říkám ANO. I přes všechnu tu komerci kolem ten nevšední zážitek pohybu u pohupujících se špiček vzrostlých smrků za to stojí, i když v létě tam musí být určitě narváno.




Celý den byl velmi akční, takže jsem vůbec nevnímala vyzvánějící telefon. Teprve při návratu domů (už za tmy), jsme se dozvěděli, co se stalo předešlý večer (v pátek 13.) v Paříži...