Adventní skládačky

Letos jsem to trochu zazdila. Třetího prosince jsem se konečně vypravila na půdu pro náš adventní domeček a při té příležitosti zjistila, že jsem nejspíš v rámci své letošní horlivé debordelizace domácnosti vyhodila i náplně do kalendáře z minulých let (pohádky a úkoly)... Takže co teď? Improvizace.

V balíčku od Mikuláše našlo každé z dětí i lepidlo. To je u nás věčně nedostatkové zboží. Buď se ztratí celá tyčinka nebo jen víčko a lepidlo vyschne. K lepidlu každý svou kartičku a celý adventní čas bude každé z dětí skládat a lepit svůj obrázek...

Korunka pro princeznu

Vánoční dárek pro Kukynu ... jelikož je děsně parádivá a furt si hraje na "piseznu", těžko říct po kom to má, jelikož já na fintění se nikdy nebyla a místo na princezny jsem si hrávala spíš na indiánky.

Ušito z věcí, co se mi povalovaly doma, takový výtvor "co dům dal". Zapínání na suchý zip, aby se korunka dala nastavit přesně podle velikosti hlavy a nepadala. Pozor - háčky na svrchní stranu korunky, tj. stranu odvrácenou od hlavy, aby se nemotaly do vlasů, smyčky přišít na tu část, která se přikládá k hlavě, tj. zevnitř. (Snad je to aspoň trochu pochopitelné.)

Ty šílené cukrové šaty, co má Kukyna na sobě na fotce níže (oblečené obráceně, na pyžamo), dostala také od Ježíška - od jedné z babiček. My s Kartouzkem máme pocit, že babička už trochu ztrácí soudnost (s druhou babičkou by si tyto Vánoce mohly podat ruce, od té dostal Píďka zase šíleně blikající a houkající požární auto). Ale musí se uznat, že Kukyna byla nadšená a doslova skákala radostí. V šatech teď chodí i spát.... Akorát Kartouzek se se studem přiznal, že je mu jeho vlastní dcera v týhle nádheře poněkud nesympatická :-)))

Ozdoby z krabice

Jednoduché a celkem efektní vánoční tvoření pro děti - ozdoby z kartonu. My žádný pěkný pevný karton neměli, tak jsme rozstříhali papírovou krabici. Ozdobičky děti nejdřív natřely akrylátovými barvami - zvolili jsme "sváteční" odstíny - zlatou, stříbrnou, bronzovou, měděnou a modře perleťovou. Když barvy uschly, napatlaly na ně děti blyštivá lepidla a nakonec dozdobily třpytivými nalepovacími kamínky, které jsem jednou náhodně objevila za pár korun v Kiku.

 

Týden do Vánoc

Zbývá týden do Vánoc, já jsem ve stresu, že nestihnu ušít všechny vánoční dárky, které mám v plánu, protože okamžiků, kdy by spaly všechny tři děti najednou, je opravdu pomálu, Kartouzek má až do Vánoc dovolenou, tak se zrovna dnes pustil do velkého úklidu kuchyně.... děti nadšeně asistují ... a před chvilkou se pustily do výroby dalšího svícnu z jablka a rozinek podle svícínku, který včera vyrobil Píďka na výtvarce....

A do toho všeho si prozpěvujem tuhle vánoční odrhovačku:

(Pokud vás zaujal náš adventní kalendář, koukněte SEM)

Sněhuláci

Ozdoby na vánoční stromek ... z buráků!!

Jmenovky na dárkové balíčky

Každé z dětí má svůj dárkový pytlík, který používáme na Mikuláše, Vánoce i narozeniny jako eko variantu balení dárků.... a teď jsem k pytlíkům přidělala i jmenovky.

Jmenovky jsem vyrobila takto: ze středně pevného filcu (2 mm) jsem vystřihla 2 kolečka, na jedno z nich jsem vyšila jméno a našila korálky pro ozdobu, do druhého kolečka jsem vyřízla 2 dírky pro provlečení stuhy. Nakonec jsem kolečka ozdobným stehem sešila perlovkou k sobě. Vázací stuha se dá vyměňovat podle příležitosti, v rámci které daný dárek zrovna darujete.

Muzikant

Chtěla jsem před Vánocemi přidělat nějaké figurky do betléma, alespoň muzikanta, říkala jsem si, kdybych stihla ... nestihla jsem. A tak jsem ho dodělala až teď. Do příštích Vánoc si dávám předsevzetí udělat ještě alespoň velblouda :-)

A takhle dopadl náš vánoční stromek. Na Silvestra jsme ho vyndali na balkón, aby nepřekážel při promítání, a pak už tam zůstal. Nějak se nám tam zalíbil. Sundali jsme z něj ozdoby a máme v plánu navěsit na něj krmítka pro ptáky. V noci ho ozdobila paní Zima :-)

Hand-made dárky ;-)

Je po Vánocích, příbuzenský maraton už máme téměř celý za sebou, tak můžu odtajnit moje předvánoční snažení. Nestihla jsem vše, co jsem chtěla, a ne všechno se povedlo podle mých představ. Děti to ale stejně ocení tak jako tak, takže to snažení za to stojí. Mám to štěstí, že naše děti nejsou zkažené televizí a nepřejí si tudíž kraviny z televizních reklam. Kéž by jim to vydrželo co nejdéle!


Nějaká paráda pro malou parádnici Kukynu. Zde se ověřilo, že nejjednodušší dárky bývají často ty nejlepší ... korálky na gumičce opravdu zaujaly!

Háčkované kolíbky-košíčky pro miminka. Menší kolíbka je uháčkovaná ze starých zbytků silnější příze, ta větší je ze starých triček.

Něco do kuchyňky. To vespod má být malý dort. Moc se nepoved, no. Mně připomíná ženské prso, dětem prý čepici ... ale snaha byla :-) Pro kuchařku jsem využila recepty z časopisu HRA NA kuchaře.

Skřítci pro naše dvojčecí synovečky.

Pro muzikanta Kartouzka kapsička na trsátka. (Aby se nám furt neválely všude po bytě).

A stejně jako předešlý rok Kartouzek vyrobil pro příbuzné kalendář s obrázky, které namaloval Píďka. Letošní novinkou byly přihrádky pro každého člena rodiny u více-členných rodin. Já k tomu ještě přidala magnetické fotky - fotky oboustrannou lepičkou přilepím k magnetické folii.

Kdy už budou Vánoce?

... až Marie s Josefem dojdou do Betléma!

Dlouho jsem přemýšlela, jak náš adventní kalendář vytvořit. Nechtěla jsem ho plnit sladkostmi, protože těch děti dostanou od babiček beztak i tak dost. Tak jsem si vymyslela, že náš kalendář bude pohádkový - pro každý den napíšu jednu pohádku. Kalendář tedy bylo zapotřebí vytvořit tak, aby se do něj vešly složené listy papíru. Pak jsem si vzpomněla, co jsem kdysi viděla u kamarádů a moc se mi to líbilo: každý rok před Vánoci rozloží velký stůl, kde naaranžují prázdný chlév (asi se zvířaty, to už nevím) a z kamínků vyskládají cestu do Betléma. Plstěná Marie s Josefem putují, každý den se přiblíží o kousíček blíže k svému cíli, až na štědrý den dojdou až do chléva a v jesličkách se objeví miminko. Tento motiv se mi moc líbil a chtěla jsem ho nějak zakomponovat do adventního kalendáře, ale pořád jsem nemohla přijít na to, jak to udělat, aby byl kalendář funkční, hezký, z materiálů, které mám doma, a abych ho zvládla vyrobit sama. Nakonec jsem vymýšlení vzdala a ušila dva různé kousky - kalendář a cestu k chlívku.

Kalendář jsem ušila z různých zbytků látek, co jsem doma našla, takže to byl vlastně takový recy projekt. Inspirovala jsem se na fleru - bohužel se mi nedaří najít domeček, který mě inspiroval a jeho autorku, nejspíš už je prodaný, tak sem dám alespoň odkaz na muj pinterest ...  pro inspiraci. Celý dům jsem vypodložila lehátkovinou, aby aspoň trochu držel tvar. Na stěny jsem použila látku, kterou jsem měla kdysi za dob studií na privátě na zdi kolem postele, střecha je z jakési teplákoviny od tchýně, okýnka ze všemožných zbytků anebo z rostřihaného starého oblečení. Kapsičky jsem ještě podšila tlustejší látkou (něco jako plst), protože jednotlivé látky byly různě tlusté a taky aby se lépe přišívaly na domeček. Co jsem nestihla, bylo napsat 24 pohádek :-), takže se to zatím snažím dohánět vždy večer předem... Když nebudu stíhat nebo mě nic nenapadne, tak použiju básničky, hádanky nebo pohádky z knížek. A dvě pohádky mi přislíbil také kamarád. Zatím se ale snažím zvládnout to sama :-)

Hned vedle kalendáře jsme si pověsili prázdný chlév s jesličkami a číselným sloupcem symbolizujícím putování Marie a Josefa. Tuto dvojici nakreslil Kartouzek, protože já kreslit neumím, a nalepili jsme ji na kolík. Každý den se posunou o jedno políčko výš, blíže k Betlému. Děti tak vidí, kolik dní ještě zbývá do Vánoc a zároveň si podle čísla, na kterém zrovna stojí Marie s Josefem, mohou najít příslušné okénko na adventním kalendáři.

Číselná řada končí číslem 23, 24. prosince se v domečku objeví panenka Marie, Josef a v jesličkách Ježíšek. Na obloze zazáří kometa.  Postavičky s kometou jsou z filcu a plsti, na zadní straně mají našitý suchý zip. Jeho druhá část je všitá i v domečku na místech, kde se na štědrý den postavičky objeví.

Jen ty šňůrky na zavěšení jsem mohla vyměnit :-)

Krabice od bot

Rozhodli jsme se, že se letos také zapojíme do projektu "Krabice od bot" - tj. naplníme krabici od bot vhodnými vánočními dárky a pošleme ji dítěti z chudé rodiny. Už známe jméno i věk chlapce, pro kterého budeme krabici připravovat, tak snad se nám podaří udělat mu radost.

O projektu si můžete více přečíst na přiloženém plakátku nebo na této webové adrese: http://www.krabiceodbot.cz/ Sběrná místa, kam můžete svou krabici odnést, jsou v Praze, Berouně, Semonicích (Jaroměř) nebo u nás ve Volyni (u Strakonic).

Nasáváme teplo a světlo do zásoby :-)

Nemám ráda konec podzimu a zimu. Špatně snášim nedostatek světla a chlad. A tak jsem ráda, že je teď ještě docela hezky. Chodíme nasávat teplo a světlo do zásoby. Dokud to ještě jde...

V neděli jsme vyrazili na kole (možná letos už naposled?) do Krušlova na akci k ukončení sezóny v místním včelíně. Zavítáte-li někdy na Strakonicko, určitě si tam udělejte výlet, stojí to za to! Nejedná se totiž o jen tak ledajaký včelín, ale o skvost vytvořený včelařem a lidovým řezbářem panem Machem. Více o krušlovském včelíně zde. My se těšili na stínové divadlo o včelách, které do Krušlova přivezl toulavý divadelní autobus. Bohužel v autobusu bylo příliš málo místa a o divadlo byl příliš velký zájem ... a tak se dovnitř protlačil jen Píďka. Na další reprízu už jsme nečekali, začínalo pršet a chtěli jsme domů dojet ještě za světla....

 Píle a spořivost jest nejen včelek ctnost, a tak šel Kartouzek v pondělní svátek do práce. No s tou spořivostí to u něj vlastně neni tak horký, ale to sem nepatří :-) My s dětmi jsme šli původně na šípky, pak jsme to změnili na kaštany a nakonec jsme se ocitli na nádvoří muzejní tvrze, čili u Kartouzka v práci. Děti se válely v listí a my s Kukynou jsme pak vyrazily ještě na nějaké kaštany. Když Kartouzkovi skončila pracovní doba (nebo jsme se o tom alespoň domnívali - zapomněli jsme si přeměnit čas na mobilu i v počítači a tak zavřel o hodinu dřív... ale pšššt, snad tam už nikdo na prohlídku muzea nepřišel :-) ), šli jsme se ještě podívat za tvrz, kde Kartouzek s kolegou staví repliku starodávné pece na keramiku z hlíny. Až se pec vypálí, měla by být plně funkční, tak jsem zvědavá, jak se jim to podaří. V budoucnu by snad měla být přístupná i pro návštěvníky muzea.

 

Včera už byla docela kosa. Vypravili jsme se opět omrknout hřbitovní galerii, tentokrát jenom z venčí, protože jsme neměli klíče. Děti si tam potom chtěly malovat křídami, tak jsme tvořili. Sice jsem měla trochu pocit nepatřičnosti, že si hrajeme na hřbitově, ale byli jsme schovaní vzadu za obřadní síní, tak snad jsme nikomu nevadili.

A dnes zase svítí sluníčko. Poslali jsme dopis Ježíškovi. Teda zatím čeká za oknem, tak snad si ho Ježíšek v noci odnese. Je to dobrý, Píďka si nepřál nic nesplnitelného. Chtěl hlavně různá jídla do kuchyňky, která jsem mu stejně chtěla vyrobit, tak snad to do těch Vánoc stihnu. Dopoledne si Píďka krátil vyráběním další novinové koláže. Ta kočičí ho evidentně zaujala, tak teď lepil psa se zlomenou packou. Ale prý mu ji "spravil". Inspirací mu možná byla naše Frída, která na dřevě hlídá, co se děje u sousedů. Packu si zatím naštěstí nezlomila...

 Tak snad tu zimu nějak překlepem!