Duháček a houslistka

Měla jsem teď od podzimu hodně práce, a tak na nějaké šití nezbývalo moc času, navíc poslední dobou šiju hlavně sama na sebe a mě nemá kdo vyfotit, nemluvě o tom, že se fotim nerada... Tohle jsou dvě rychlovky, které jsem si mezi prací nemohla odpustit.

Píďka měl ve škole barevný týden. Každý den měli žáci přijít oblečeni do nějaké konkrétní barvy. V pátek to byla barva "duha". A tak jsem konečně měla důvod koupit si duhovou látku, o které jsem občas přemýšlela. Bylo to moje první šití z pruhované látky. Pruhy jsem se snažila sesadit, jak jen to šlo. Nevím, jestli je na to u raglánových triček nějaký trik, jisté je, že úplně 100 % to sesadit nejspíš nejde, ale příště bych možná mohla zkusit sesazovat odshora a ne od průramku, jako jsem to dělala. Máte-li k tomuto někdo nějakou užitečnou radu, budu za ni moc ráda... (Boty na fotce půjčené od táty.)

Kuky měla svůj úplně první houslový koncert. Pár dní před koncertem jsme zjistili, že šaty, které si chtěla vzít, už jsou jí trochu malé a navíc vůbec neladí se silonkami a s botami. Tak co dělat? Koupit nové střevíce, které jinak neunosí? Ne. Ušijeme nové šaty. Je to vlastně kopie šatů, které jsem si ušila pro sebe. Zbylo mi ještě hodně látky, tak se hodila... Na to, že je to jen prodloužené triko, ty šaty vypadaly myslím docela dobře :-) (Ještě by se hodil pásek, ale dětské pásky u nás na maloměstě bohužel nevedou.)

Malování na sníh

Je toho teď plný internet a moc se mi ten nápad líbí, takže jsme to nemohli nezkusit - vodovky a sníh.

Nebo se dá použít i fixírka s barevnou vodou - koukněte na blog Ve víru dětí. Najdete tam i další tipy, jak si užít na sněhu.

-------------------------------------------------------------

Markéta Ubíková z blogu Carfreerodina.cz s námi udělala rozhovor o našem životě bez auta. Najdete ho ZDE.

Hop na trojúhelník!

Další venkovní křídová hra, obdoba hry Hop na písmenko! ... tentokrát jsme na malé klidné silničce kousek za městem skákali na barevné geometrické tvary.... (Já diktovala, Píďka skákal)

Píďák maluje peklo...

Kukynka obdivovala koníky, kteří bydlí na druhé straně řeky (v těchto místech spíše říčky) přiléhající k silnici, kde jsme malovali. Toho prasátka jsme si všimli až doma na fotce :-)

Vlak a ohňostroj...

Zase vlak, který byl nejdřív popsán jako rychlík a potom jako parní vlak...

A nakonec umýt ruce v potoce. Je hrozně málo vody. Zahlédli jsme dvě malé žabky...

Chromatografie aneb "inkoustový test"

V těchto dnech zkoušíme doma různé detektivní metody... Jako první jsme se vrhli na chromatografii, v Píďkovo podání "inkoustový test". (Když policisté najdou na místě činu nějakou zprávu nebo vzkaz, udělají analýzu inkoustu a pokusí se ji spojit s perem a osobou, která zprávu napsala. Různé typy per zanechají odlišné vzory na papíru.)

Chromatografie a ještě vyfukování baněk ze skleněných trubiček je to jediné, co mi uvízlo v hlavě z těch asi devíti let školní chemie.

Zjednodušeně řečeno je to chemická metoda pro oddělování složek směsi. Chcete-li to ještě jednodušeji - v případě barev (třeba fixu) se pomocí chromatografie oddělí jednotlivé barvy, z kterých byla daná barva umíchána.

A jak to všechno funguje? Ocituji příručku Domácí chemické pokusy pro žáky 2.stupně základní školy: "Při chromatologickém oddělování složek je směs dělených látek rozpouštědlem pozvolna unášena po vrstvě papíru nebo jiného materiálu. Jednotlivé složky směsi se k papíru či jinému materiálu vážou různě pevně, proto jsou rozpouštědlem unášeny různou rychlostí. Tím se složky od sebe vzdalují neboli dochází k jejich oddělování." Toto je samozřejmě jen vysvětlení pro zvídavé maminky. Předškolákum jako je Píďka budete toto asi jen těžko vysvětlovat, tomu stačí říct, že je to inkoustový test :-)

Potřebujete:
piják (nebo filtr do kávovaru) nastříhaný na proužky, fixy (nejlépe černé), vodu (máte-li vodové fixy), líh (máte-li lihové fixy) ve skleničce, tužku
My jsme použili ještě kolíčky k přichycení proužku ke skleničce, papír na zaznamenání výsledků, lepidlo

Na každý pijákový proužek jsme si asi 2 cm od okraje udělali tužkou čárku jako startovní čáru. Na tu kreslil Píďka barevné tečky. Současně jsme proužky označovali číslem a čísla a dané barevné tečky jsme zaznamenávali na list papíru. Tyto proužky jsme vložili dolním okrajem (tzn. okraj pod tečkou) do vody (vodové fixy) nebo do lihu (lihové fixy). A pak už jsme jen čekali, co to udělá.... Když se papírky téměř celé nasákli vodou nebo lihem a bylo jasné, že dál už se asi nic dít nebude, vytáhli jsme je, nechali uschnout a nalepili na papír podle čísel.

 A zde jsou naše výsledky:

U fixů se jako základ používají nejčasteji tři barvy: červená, modrá a žlutá. To se v našem testu celkem ověřilo. Samozřejmě fixy základních barev se nijak nerozloží. Nejlepší "efekty" nám dělala černá, hnědá a tmavě zelená. Fixa na textil se nerozložila ani v lihu, protože je na vodní bázi, ale ani ve vodě, protože má v sobě nejspíš něco, aby nešla vyprat, a tak na vodu nereaguje. Červená barva, jak jsme zjistili, doputovala vždy nejdál, tzn. že je rozpuštědlem unášena největší rychlostí. Ukázalo se, že je opravdu dobré namalovat si tužkou startovní čáry, hezky pak vynikne, jak se barevné fleky posunuly.


Toto jsou mé pokusné papírky, na kterých jsem si to zkoušela večer předem. Pak se nám hodily. Píďka si díky nim zahrál na detektiva, když se pokoušel podle našeho "vzorníku" určit, kterýma fixama jsem nakreslila původní puntíky.

Tyto pokusy se dají udělat i za pomocí křídy. Barvy se rozloží mnohem rychleji. Udělali jsme puntíky asi 2 cm od okraje křídy, na každou hranu jinou barvu a křídu postavili na talířek s vodou. Puntíky se přestěhovaly úplně na druhou stranu křídy.

Takto rozložit se prý dají i přírodní barviva např. štáva z červené papriky, borůvky, špenátu, listu trávy. My zkoušeli červené zelí, ale moc se nám to nepovedlo...

Chromatografií jsme otevřeli Dny malého detektiva a Barevné dny.