Šnečí dostihy

Náš blog už nějaký ten pátek skomírá. Asi mám nějakou tvůrčí krizi nebo spíš procházím obdobím intenzivnější transformace - aktuálně jsem posedlá zbavováním se nepotřebných krámů, a tak se samozřejmě snažím nepouštět do našeho životního prostoru nové zbytnosti. Možná tu o tom někdy napíšu. Předpokládám, že mě teď mnohem víc bude bavit vymýšlet věci, které mají trvalejší hodnotu, aby stálo za to je uchovávat doma v nějakém tom šuplíku, nebo naopak hry, které jsou prostorově a materiálově naprosto nenáročné a které, když přestanou bavit, není problém zrecyklovat. Přesně taková je i následující hra!

Je to hra na dostihové sázkaře. Potřebujete jen papír, tužku a hrací kostku. Počet hráčů není nijak omezen (je dobré, když jsou alespoň dva). Věk hráčů - je lepší, když už umí počítat, ale není to podmínkou.

Nejlepší je použít linkovaný papír. Nakreslete na něj šest sloupců, nadepište čísly 1-6. Každé číslo představuje jednoho šneka /chrta / koně .... prostě sázet můžete na cokoli. Čím je váš papír větší, tím bude hra delší a závod pomalejší.

Každý hráč má přidělený stejný počet "peněz", např. 5. Použít můžete třeba knoflíky, víčka od piva, lentilky, kamínky, cokoli co je po ruce. Stačí ale také představovat si peníze v duchu a sázky zapsat na papír. U nás hráli dva hráči, a tak jsme využili hrací kameny z Dámy - každý měl svou barvu.

Na začátku hry si každý hráč vsadí - rozdělí své peníze mezi závodící zvířata. Je lepší vsadit menší částky na větší počet zvířat nebo velkou částku na jednoho favorita? To si musí každý rozhodnout sám... Tím aktivní role hráčů končí. Dál budou jen fandit.

Začne se házet kostkou. Může házet dospělák, který nemá vsazeno, nebo se hráči můžou u házení střídat. Hozená hodnota na kostce ukazuje, který kůň se posunul vpřed - označte to do tabulky a házejte dál. Pořád dokola, dokud první závodník nedoběhne do cíle. Kdo si vsadil na vítěze, vyhrává trojnásobek vsazené částky. A pokračujeme dál, dokud do cíle nedoběhne druhý závodník. Ten sázkařům vyhrává dvojnásobek vsazené částky. Třetí závodník v cíli jednonásobek. Kdo si vsadil na závodníka, který neobsadil 1.-3. místo, má smůlu - své peníze prohrál. Na konci si hráči spočtou své peníze a vyhrává ten, kdo jich má (nej)víc. (A můžete si dát i víc kol...)

Podívejte se, jak probíhal šnečí závod u nás:

Šnek č.2, který mimochodem ze startu vyrazil jako poslední, se dostal do vedení...

 ...a prvenství si udržel - do cíle doběhl jako první (tj. nejvíc nám na kostce padala dvojka).

Kdo skončí na druhém místě? Je to napínavé...

 ...šnek číslo 6 nakonec předběhl jedničku i trojku.

 Jako třetí se do cíle doplazil šnek č. 3 a vyhrál Kukyně i Píďákovi po jednom penízku. Proškrtáno a sečteno... vítězem se stal Píďák, který se nebál riskovat a vsadil 3 penízky na jednoho z vítězných šneků.

První quiet book

Moje první knížka je na světě. Má míň stran než jsem plánovala, protože víc jsem jich do narozenin nestihla, ale jinak po olemování a sešití mi přijde tlustá tak akorát. Jelikož je pro jednoleťačku, tak obsahuje minimum aktivit, je určena pro potěchu smyslů - zraku, hmatu, sluchu i čichu (mezi stránky jsem zašila trochu sušené levandule).

Není samozřejmě dokonalá, všechno jsem se teprve učila, v průběhu šití změnila "strategii" zpevňování stránek a mnohokrát mi to na stroji ujelo.... ale příští knížka (kterou už mám rozdělanou) bude určitě zas o chlup lepší....

Jednotlivé stránky už jsem tu v blogu popisovala, přibyla už jen slepice se schovaným vajíčkem a kuřátkem a jako poslední jsem dělala rybičky. Stránka, která vypadá nejjednodušeji, ale zatím má asi největší úspěch. Batolata totiž milujou suché zipy. Když jsem se rozhodovala, co dát na poslední stránku (v záloze jsem měla třeba ještě pštrosa nebo klokana), přihlédla jsem k tomu, že rybičky se dobře znakují, protože teď znakovku pro mimina občas zkoušíme, když si zrovna vzpomeneme....

Kromě rybiček se Kynkažu nejvíc líbí rolnička u kočky a vodítko u psa, za které celou knížku tahá. O knížku se přetahují všechny tři děti.

Pokusila jsem se natočit video, ale dnešní přítmí v kombinaci s mými filmařskými (ne)schopnostmi mému snímku vůbec nepřáli :-) Třeba mi ještě Kartouzek pomůže a natočíme to znovu.... Pro zvědavce vkládám to nepovedené, něco málo na něm vidět a slyšet je (třeba Kukyny kašel)....

----------------------------------------------------------------------------------------------
A pokud vás zajímá, jak zkompletovat knížku dohromady, tak tady je pár video-návodů.

Nejdřív lemování stránek.... v tomto videu je krásně ukázáno, jak udělat při lemování rohy....

V tomto videu uvidíte, jak "svázat" stránky k sobě:

A tady je, jak udělat hřbet knížky:

Lev, slon, kočka

Narozeniny naší Kynkažu se nezadržitelně blíží a já jako vždy nestíhám.... Už teď je jasné, že knížka nebude mít tolik stran, kolik jsem původně plánovala.... tak mi aspoň zůstane pár nápadů v zásobě pro případnou další quiet book. Ještě chci stihnout nejmíň dvě stránky a pak všechno zkompletovat, olemovat, udělat hřbet... Mám na to už jen týden....

Lev - v čumáku má zašité pískátko. Hlavu jsem dělala nadvakrát - obyčejné kolečko bylo nedostačující, kvůli vysokému pískátku jsem musela ušít "kornoutek"

Slon - uši šustí, chobot se natahuje. Kartouzek mi u něj hned urval tu vnitřní gumičku, takže jsem musela vše opravovat.... ale lepší než kdyby se to stalo až po sešití stránek...

Kočka - ušila jsem ji z hebkého sametu, takže je při hlazení příjemná na omak. Uši jsou odstávající. Fousky jsou z vlasce - mám radost, když moje nápady fungují - jsou jako opravdové. Když se otočí korálek s myší, může myš běžet opačným směrem. Rolnička by byla lepší menší, ale měla jsem jen velkou, tak snad nebude dělat neplechu při zavírání knížky...

U kočky jsem definitivně změnila strategii podžehlování stránek - obyč vlizelín nestačil. Myslela jsem, že s ním dodělám tuhle první knížku, ale došla mi trpělivost - silnější výztuha je opravdu lepší. Stránky tak nějak nakombinuji, uvidíme, co to ve výsledku udělá.

Frída

Další dvě stránky do zvířátkové knížky pro naší "Hbitou Kynkažu" (indiánské jméno Pigety) - inspirovány naší fenkou Frídou alias "Létajícím psem". Ušito trochu podle jednoho psa z Pinterestu..... ale když on se tý naší Frídě tak podobal....

Na tělo jsem zkusila použít flís. Má podobné vlastnosti jako plsť a teoreticky by se dal i vyprat (nebýt tam jiné nepratelné komponenty), snad nebude moc puckovatět. Chlupy jsou ze starého přehozu, čumák kožený, aby byl na omak jiný než zbytek těla (jako u opravdového psa). Přezka a karabinka (kterou bych si přála ještě trochu jinou) budou spíš pro starší sourozence.

Do misky je možno vložit kost z misky (kost se vůbec nepovedla, musím ji vymyslet ještě nějak lépe) nebo granule z pytlíku (nebo krabice?) - vše je na suchý zip.

Při šití quiet booku se pokouším naučit našívat aplikace.... No, zatím mi to teda moc nejde.... Dalším mým "projektem", na kterém jsem si chtěla natrénovat aplikace, byla taška na tělocvik pro Píďáka do školy....

Poněkud mokrý výlet

Podle předpovědi počasí jsme se rozhodli, že pondělní výlet nasměrujeme spíš do nějakého města než do lesa... tak jsme se vypravili na daňky do Blatné. Lilo už od rána, ale nenechali jsme se zastrašit. Podle hesla, že neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečení lidé, jsme navlékli děti do nepromokavých skafandrů a vyrazili na vlak.

Pršelo opravdu vydatně. (Konečně!) Pršelo celý den bez přestávky. Dokonce jsme kvůli tomu začali uvažovat i o prohlídce zámku, kterou jsme původně neplánovali, protože jsme se báli, že by děti nebavila.... Ale v zámku stejně měli zavřeno, jelikož je pondělí.

Zámecký park, kde se natáčela Kukyny oblíbená pohádka "Princezna Náná", byl naštěstí otevřený. Našli jsme v něm i malou boudičku, kde jsem mohla v suchu nakojit Pigetu. A pak už jsme se procházeli mezi pávy a daňky.... kdybychom pro ně měli něco k snědku, tak by snad přišli až úplně k nám....

Kartouzek si vzpomněl, že se v oboře nachází uměle vytvořené jeskyně, tak jsme je šli hledat. Nebudu se tvářit, že jsme neměli i dost krizové chvilky, ale nakonec děti samy hlásily, že se jim výlet moc líbil. Škoda jen, že jsme si kvůli počasí nemohli vypůjčit lodičku.

Tryzna za korouna

Tryzna za vakovlka - to byl název akce, kterou jsme propásli, protože jsme trajdali jinde. Zvnějšku budovy Galerie Na shledanou se malovalo. Příchozí tak vytvořili dočasný pomník druhům zvířat a rostlin, které člověk vyhubil.Více informací zde: http://galerienashledanou.blogspot.cz/2015/05/tryzna-za-vakovlka-krest-tretiho-cisla.html . Bylo mi líto, že jsme tam chyběli, tak jsme šli na hřbitov galerii omrknout se zpožděním sami. Vzali jsme s sebou i křídy .... a přimalovali další vyhynulý druh - korouna bezzubého...

Mrkev

Zkoušíme s Píďkou animovat a tohle je náš první výtvor... MRKEV.

Ptačí zpěv napodobil Píďka pomocí vodní píšťalky ...


Pár poučení pro příště:
1. před začátkem focení překontrolovat baterky ve foťáku
2. patentky nejsou moc dobrý nápad pro klouby papírových panáčků
3. já a můj foťák si neumíme poradit s černým pozadím
4. pozor na malé škůdce, co nám stíní, strkají do obrázku ručičky, berou rekvizity
5. pozor na nožičky od stativu

ZOO a dinopark Plzeň

Nejspíš můj poslední větší výlet před porodem... Do Plzně jsme se chystali už nějakou dobu a nakonec nás nalákal magický kolotoč (o tom příště).

Plzeňská zoo se nám moc líbila. Nestihli jsme ji projít celou. Je taková komorní, přívětivá, míň hektická než třeba zoo v Praze. Kartouzek litoval, že ji neobjevil už v dobách svých plzeňských studií.

Naproti tomu dinopark mě osobně vůbec nenadchl. Prostě komerční opičárna se stánky s lákadly na každém kroku. (Paneláky v pozadí nám přišly velmi komické.) Děti tam nejvíc zaujalo hřiště. Jestli pojedem do plzeňské zoo ještě někdy znovu, tak dinopark už určitě vynecháme a radši si projdem celou zahradu...