Ať žije dětská vynalézavost!

... aneb jak naše Kukyna jí polévku.

Nejdřív vyjedla většinu nudlí a zeleninu a zbyla jí v misce voda. Přemýšlela, jak ji vypít, ale tak, jak to dělají pejskové, jí to nešlo. Tak použila lžičku. Vodu z polévky pomocí lžičky přelila do skleničky a odtud ji potom vypila. Nudle, které se do skleničky také náhodně dostaly, vybrala rukou...

 

 

 

Ale jinak jsem ráda, že už konečně alespoň něco jí. Dlouho totiž jakékoli příkrmy odmítala. Píďkovi jsem specielně vyvařovala všemožné zeleninové kaše, u Kukyny jsem to velmi rychle vzdala a byla jsem ráda, když ochutnala alespoň jednu lžičku jídla denně. Necpala jsem to do ní. Nechtěla jsem jí jídlo zprotivit. Věřila jsem, že jí stačí moje mléko. Žádné zdravé dítě se přece nenechá dobrovolně vyhladovět k smrti. Jak jsem později zjistila, jeden čas jí poklesla křivka v růstových tabulkách. Ach ty tabulky! Naše děti jsou obě oproti průměru dost hubené, Kukyna je navíc malinká. Ale máme malé lidi v rodině, takže by bylo divné, kdyby tomu bylo naopak. Jinak Kukyna nikdy nejevila žádné známky nějakého strádání nebo nedostatečné výživy. Krevní testy, na které jsme byly poslány kvůli drobnému šelestu na srdci, v pořádku.

Víc jíst začala Kukyna až tak kolem 11 měsíců. To samé jídlo, co jsme jedli i my (takže téměř nesolim a nekořenim).  Nikdy se nenechá od nás nakrmit, vždy musí jíst sama. Naštěstí máme v kuchyni lino a omyvatelný ubrus. Překvapilo mě, jak rychle se naučila jíst sama lžičkou. Zatímco Píďku jsem musela krmit snad ještě ve 2 letech, Kukyna se už tak od 1 roku (a kousek) obslouží sama a většinou už i bez bryndání okolo. Až později jsem zjistila, že si Kukyna vlastně sama naordinovala metodu zvanou Baby led weaning, o které jsem donedávna neměla tušení...

Trochu si prosvítit tu podzimní tmu...

Doma mi zacláněly dva kelímky s gelem na svíčky, tak jsem Píďku přesvědčila, abychom zkusili vyrobit gelové svíčky. Použili jsme skleničky od jogurtů, dekorační barevný písek, který tu mám už asi sto let, mušličky, špendlíky. Já rozpouštěla a lila gel, Píďka do skleniček přihazoval dekoraci. Kolem hrdel skleniček jsme ještě omotali navlečené korálky.

Dneska nám kiksnul počítač. Doufám, že ho ještě nějak rozchodíme, protože se s note-bookem, na kterém píšu teď, zrovna dvakrát nekamarádím a ani jsme neměli zazálohovaná žádná data. Všechno je teď tak nějak na prd, tak snad bude zase brzo líp.
Ráno jsme se probudili, vykoukli z okna a venku bílo. Děti jsou nachcípané, tak dřepíme doma a ani si to nemůžeme jít užít. (A já si stejně nejvíc přeju, aby už bylo po sněhu a přišlo jaro!)

Být na chvíli mravencem!

Písecká Sladovna opět nezklamala. Vypravili jsme se tam na interaktivní výstavu Mraveniště.

Nejdřív jsme se vypravili do horního patra, kde jsme si vyzkoušeli, jak se staví mraveniště ...

...a na vlastní oči viděli, co všechno mravenci dokážou.

Co do lesa nepatří?

 Trocha mravenčího tvoření a potom zanechat stopu.

Televize samozřejmě zaujala, Mrňousky jsme pak museli stáhnout i doma. (Moc se nám líbily ty "kameny". Ty by se nám hodily domů.)

A pak už hurá o patro níž vyzkoušet na chvíli, jaké to je být mravencem.

Nasadit tykadýlka...

 ...na záda upevnit křidélka...

... a šup do spletitých chodbiček mraveniště.

Květiny očima mravence.

 Mraveniště bylo vytvořené z recyklovaného materiálu - starých kartonů apod.

Parádní prolejzačka z větví, taková by se nám líbila u nás na chatě :-)

Vajíčka střežená mravenčí královnou.

Kukynka, potvora, se nejdřív koukala trochu nedůvěřivě. Tykadýlka si nechala nandat až potom, co jsem je měla na hlavě i já... a pak, když se dostatečně rozkoukala, mi v jednom nestřeženém okamžiku během sekundy v mraveništi zdrhla. Hledala jsem jí v každé komůrce, v každé skulince, Kukyna nikde. Kartouzek ji prej zahlíd, jak vyběhla rozesmátá z mraveniště, tak čekal až polezu za ní... a než ji stih chňapnout, byla zase uvnitř. Nakonec jsme ji hledali celá rodina a odchytli ji asi až po čtvrt hodině. Odtáhnout jsme ji museli násilím plačící... ještě že měli v přízemí na výstavě ilustrátorů dětských knížek houpačku...

Výstava je prodloužena do 5. ledna, takže pokud se vyskytujete někde v okolí a ještě jste tam nebyli, určitě jděte. Je to fakt velký zážitek i pro dospěláky.

My jsme výlet do Písku využili ještě k návštěvě OBI, kde jsme konečně koupili desku na kuchyňskou linku, takže se snad konečně dočkám v kuchyni kromě desky i dřezu... Táhli jsme ji domů vlakem (s 2 přestupy), tak si asi umíte představit, jaké to zase bylo dobrodrúžo :-)

Já a můj stín

Tohle tvoření děti obzvlášť bavilo. Nečekaně divoce se u toho chechtaly. Inspirovali jsme se zde. Na zem jsme rozprostřeli baličák, podložili ho deskami, děti si na papír lehly a Kartouzek je obkreslil. Kukyna měla na sobě rolák, tak vypadá trochu jak bez krku. Děti obrázek vybarvily (Píďák si nezapomněl přikreslit pindíka a bobky) a pak jsme ho vystřihli a oboustrankou přilepili na zeď...

Krabice od bot

Rozhodli jsme se, že se letos také zapojíme do projektu "Krabice od bot" - tj. naplníme krabici od bot vhodnými vánočními dárky a pošleme ji dítěti z chudé rodiny. Už známe jméno i věk chlapce, pro kterého budeme krabici připravovat, tak snad se nám podaří udělat mu radost.

O projektu si můžete více přečíst na přiloženém plakátku nebo na této webové adrese: http://www.krabiceodbot.cz/ Sběrná místa, kam můžete svou krabici odnést, jsou v Praze, Berouně, Semonicích (Jaroměř) nebo u nás ve Volyni (u Strakonic).

Brouci a pavouci

Na začátku bylo objevení a prolistování atlasu...

... pak vznikl obrázek:

Kolik noh má pavouk a kolik brouk?

DIY lampión

Lampiónový průvod pořádaný dětským klubem, kam chodí Píďka na dramaťák, jsme propásli, neboť jsme zrovna marodili. Uspořádali ho, pro mě nelogicky, už v říjnu... a my si slíbili, že si lampión taky vyrobíme, ale až na sv. Martina. Čekala jsem, jestli někde ve městě potkám letáček informující o lampiónovém průvodu pořádaném na Martina místní školkou jako v předchozích letech (do školky nechodíme), ale žádný plakátek jsme nepotkali, tak jsme si mysleli, že letos žádný průvod nebude.... Asi nějaký byl, Kartouzek potkal děti s lampiony ... my jsme ten náš podomácku vyrobený šli vyzkoušet na podvečerní procházku se psem.

Návod, podle kterého jsme lampión vyráběli, jsem našla na různých místech na internetu a také v jednom z podzimních sborníků Věneček.

Potřebujeme: krabičku od taveného sýru, pečící nebo pauzovací papír, čajovou svíčku, drátek, transparentní barevné papíry, lepidlo, tavicí pistoli, tyčku na nošení.

Na dno krabičky jsem tavicí pistolí přitavila čajovou svíčku. Do víčka od krabičky jsem vystřihla kruhový otvor, tak aby po obvodu zbyl okraj pro upevnění drátku. Vystřihla jsem pruh pečícího papíru o délce obvodu krabičky a kousek (tzn. cca 37 cm). Tento papír Píďka ozdobil nalepenými útržky transparentních barevných papírů (zdobit můžete podle fantazie, např. nalepit obrázky, listy atd. my zvolili nejjednodušší variantu pro čtyřleťáka). Spodní i vrchní díl krabičky od sýru potřeme po obvodu lepidlem a oblepíme vyzdobeným papírem.

Představovala jsem si, že Píďka polepí pečící papír barevnými kousky úplně celý, aby nikde nevykukovala ta ošklivá hnědá. Ale nechtěl, prý je to takhle už hotové. Kartouzek to okomentoval, že Píďák má (narozdíl ode mne) vkus :-)))

Bála jsem se, že pečící papír nebude dostatečně dobře prosvítat, ale lampión svítil moc hezky, akorát se nám to nepodařilo vyfotit.