Duháček a houslistka

Měla jsem teď od podzimu hodně práce, a tak na nějaké šití nezbývalo moc času, navíc poslední dobou šiju hlavně sama na sebe a mě nemá kdo vyfotit, nemluvě o tom, že se fotim nerada... Tohle jsou dvě rychlovky, které jsem si mezi prací nemohla odpustit.

Píďka měl ve škole barevný týden. Každý den měli žáci přijít oblečeni do nějaké konkrétní barvy. V pátek to byla barva "duha". A tak jsem konečně měla důvod koupit si duhovou látku, o které jsem občas přemýšlela. Bylo to moje první šití z pruhované látky. Pruhy jsem se snažila sesadit, jak jen to šlo. Nevím, jestli je na to u raglánových triček nějaký trik, jisté je, že úplně 100 % to sesadit nejspíš nejde, ale příště bych možná mohla zkusit sesazovat odshora a ne od průramku, jako jsem to dělala. Máte-li k tomuto někdo nějakou užitečnou radu, budu za ni moc ráda... (Boty na fotce půjčené od táty.)

Kuky měla svůj úplně první houslový koncert. Pár dní před koncertem jsme zjistili, že šaty, které si chtěla vzít, už jsou jí trochu malé a navíc vůbec neladí se silonkami a s botami. Tak co dělat? Koupit nové střevíce, které jinak neunosí? Ne. Ušijeme nové šaty. Je to vlastně kopie šatů, které jsem si ušila pro sebe. Zbylo mi ještě hodně látky, tak se hodila... Na to, že je to jen prodloužené triko, ty šaty vypadaly myslím docela dobře :-) (Ještě by se hodil pásek, ale dětské pásky u nás na maloměstě bohužel nevedou.)

Ach, echino!

Byla to láska na první pohled. Rozmýšlela jsem se, jestli koupit, jelikož je ta látka trochu nad moje finanční poměry... ale nakonec jsem si udělala radost a vykoupila těch posledních asi 80 cm, co v Peony  měli. Kdo měl někdy v ruce Echino, chápe mé nadšení. Ta látka je prostě nádherná. Baví mě, když si jí na mně někdo všimne a můžu mu o ní vykládat.

Batoh nebo sukně? Sukně sice skoro vůbec nenosim, ale jen kvůli těm krásným látkám jsem si dala předsevzetí, že se je nosit naučim. Střih ze staré Burdy. Nemohla jsem si moc vyhrát se vzorem, jelikož té látky bylo opravdu málo.

Pořídila jsem si patku na skrytý zip a tohle byl můj první pokus s ní. Nahoře je sice vidět nepatrná mezírka, ale na to, že jsem to zkoušela poprvé, jsem s výsledkem moc spokojená. Jak jen jsem mohla š/žít bez skrytých zipů, říkám si teď. Ten pásek by to chtělo ještě nějak vychytat, babka s dědkem se mi tam nějak nevejdou.

Spodní lemy a i pásek jsem začala začišťovat v ruce. Piplám se s tím sice pokaždé nekonečně dlouho, ale výsledek stojí za to. A to ňuchání se s látkou je nejlepší relax, co znám.V lemu zašit i úplný okraj látky, jinak to prostě vzhledem k množství nešlo. (A ano, střih jsem pokládala naštorc než jak by měl správně být - kvůli vzoru - aby mi to slušelo.)

Blbý je, že jakmile člověk jednou zkusí šít z opravdu kvalitní designové látky, nechce se mu už vracet zpět. Na luxus se hrozně snadno zvyká.

Nová šicí předsevzetí?

Ne.

Nějak bylo v tom uplynulém roce míň času na šití než bych potřebovala. Ne, že bych se vůbec nikam neposunula a nic nového se nenaučila, ale odškrtnout všechny položky na mém naplánovaném seznamu šicích úkolů si rozhodně nemohu.

Letos to vypadá, že mě čeká opět dost romistické práce, a tak šití půjde zase trochu stranou.... takže mám (opět) v plánu:

- ušít quiet book pro Kuky a Píďáka (aspoň pro tu Kuky)
- šít na sebe (nakoupila jsem si totiž překrásné látky, ale než do nich střihnu, bude to chtít pár zkušebních modelů)

Poslední dobou se sžívám s overlockem, a tak sekám tepláky, pyžama, legínky. Zpracovávám látky z mé rozsáhlé syslírny. Trochu provětrat už dlouho potřebovala.

Záložka

Prý je teď zrovna týden knihoven, takže se to hodí....

Občas se mě kamarádky ptají, kdy TO jako dělám, tak takhle jsem se "zbavila" jednoho z dětí, konkrétně Kukynky, při mém posledním šití.... Kuky (v ten den alias Karkulka) nutně potřebovala také "zašívat" jako já, po ruce ležel odstřižek koženky, k tomu pár bavlnek a jehla..... Kdysi jsem (alibisticky) doma vyhlásila pravidlo, že než budou děti připuštěny k šicímu stroji, musí se nejprve naučit šít v ruce. Takhle dopadlo Kukyny první seznamování se s jehlou. Jasně, mohla bych jí tam předkreslit nějakou předlohu, jako jsem to kdysi dělala Píďákovi, ale potřebovala jsem šít, a tak jsem jí dala prostor pro improvizaci. Ono, nemyslete si, propíchnout koženku tlustou jehlou není pro 4-leté ruce úplně jednoduché. Barvy si vybírala Kuky sama a ani jednou bavlnky nezašmodrchala. Proužek koženky jsme nakonec sešili, aby vznikla záložka. To, aby Kuky viděla, že její "práce" má nějaký smysl. A zůstala nám pěkná památka na její šicí začátky. Výsledná výšivka se mi moc líbí. Připomíná mi Japonsko :-)

Kulisu nám dělala nejnovější knížka Romana Szpuka A zavaž si tkaničky. Doporučuju!

--------------------------------------------------------------

Podařilo se mi přes facebook koupit hromadu starých Burd. Po desetikačce, no nekupte to! Sice jsou to čísla zhruba 15 let stará, ale jsou v nich i nadčasové střihy, které budou použitelné vždycky. Překvapilo mě, že spousta věcí z té doby by se s klidem dala po menší úpravě nosit i teď. A taky mě při prohlížení těch starých čísel chytá trochu nostalgie - jsou to ty Burdy, které jsem si kdysi jako mladá holka půjčovala v knihovně a učila se podle nich šít své úplně první "modely".

Beru to jako znamení, že je na čase pokusit se posunout mé šití k trochu vyšší krejčovině. V nejbližším čtvrtroce se ale k šicímu stroji nejspíš nedostanu, protože mám práce až nad hlavu. Začínám se obávat, jestli jsem nepřecenila své síly a časové možnosti, když jsem kývla na ty dvě "brigády", co teď po nocích dělám.... tak mi držte palce, ať mi z toho všeho nehrábne ... když to dobře dopadne, mám v plánu si koupit overlock ;-)

Pure black

Po celý srpen jsem se nedotkla stroje, tak už jsem měla trochu absťák... konečně došlo i na softshellový kabát(ek) pro mě, který jsem měla v plánu už v zimě. Střih z Ottobre 2/2015. Fotila Kuky.

Všímavější z vás asi postřehli, že mi tam jaksi něco chybí. Byl to můj první pokus o "skrytou" kapsu, stroj stávkoval, nervy tekly.... a tak jsem si řekla, že si vystačim jen s jednou kapsou :-) ... na tu druhou už jsem fakt neměla trpělivost. Jinak jsem si dala hodně záležet na tom, abych i vevnitř měla všechny švy pěkně začištěné...

Ze zbytku softu ještě kalhoty pro Kynkažu. Zkusila jsem jiný střih než podle kterého obyčejně šiju (také z Ottobre). A stalo se mi něco nemilého - v pase povolila guma, kterou vždy ještě pro jistotu dávám do nápletu. I přesto, že jsem ji před použitím natahovala. Stalo se mi to za poslední 2 měsíce už potřetí u různých druhů gum, tak už mě to štve. Nevím, co dělám špatně nebo co dělat, aby se mi to nestalo. Doufejme, že kalhoty nebudou padat.

První bunda a kombinéza a kabátek

Pod vánočním stromkem jsem našla nějaké penízky, tak jsem za ně koupila hromadu softshellu a chystala se do něj obalit kromě Kartouzka celou rodinu. Do jara... jsem to chtěla stihnout. Nestihla. Tak budem alespoň připravení na podzim. Chtěla jsem sem pak dát jednu hromadnou fotku, ale kdo ví, kdy bude ten kabát pro mě hotový... Včera jsem došila bundu pro Píďáka a, i když není dokonalá, mám z ní takovou radost, že se prostě musím pochlubit už teď. Růžovky pro holky (tu barvu si vybrala Kuky!) jsem šila už na konci zimy. Zkazila jsem na nich, co se dalo (už vím, jak vypadá spálený soft), ale také jsem si zkusila spoustu nových věcí (třeba všít reflexní paspulku). S kombinézou jsem nakonec spokojená. Kabátek pro Kuky se moc nezdařil a navíc je jí hrozně velký. Já tedy všechno, co šiju, dělám o kousek větší, aby z toho děti hned nevyrostly, ale tohle byl trochu větší kus. No, lepší varianta než kdyby jí to bylo malé...

Softshell je z Unuodesignu.
Střih na kombinézu a dívčí kabátek z Ottobre 4/2015.
Střih na bundu je od Kateřiny Ševčíkové z fb skupiny Šijeme s Ottobre (v souborech volně ke stažení).
Střih na softshellové kalhoty je od Caramilly (jen jsem ho prodloužila).

Něco jako boty

Ten pocit, když jste vy nebo vaše děti oblečeny od hlavy až po kotníky ve vámi vlastnoručně ušitých věcech... Znáte to? Jenom ty boty.... myslela jsem si, že na ty si fakt nikdy netroufnu. Moc mě baví dívat se na to, jak to někdo umí a už dlouho přemýšlím, jestli si nenechat nějaké boty ušít na míru...

A pak se to stalo. Přišel ke mně návod na doma šité barefoot balerínky a ta představa mě úplně nadchla. Stačilo si ke všem těm pinterestovým látkovým papučkám v duchu přilepit podrážku a šití vlastních bot se najednou nejevilo tak nereálné... Já totiž strašně nerada chodím do obchodu kupovat oblečení nebo boty - prostě věci, které se musí vyzkoušet....

Takhle dopadly mé první pokusy: karamelové botky jsou úplně první prototyp z koženky.... kterou nedoporučuju, protože se v ní potí noha. Modré boty jsou moje úplně první šití z pravé kůže v životě. Největší horor bylo lepení podrážky. Rozhodně doporučuju lepené plochy nejdřív zdrsnit šmirglem. Já to neudělala a lepidlo na kůži vůbec nedrželo. (Zkušenější šičky bot mi pak doporučili šít podrážku chloupkem ("rubem") dospod - aby byla na té straně, z které se to lepí - pak to drží lépe.)

Boty jsem ještě nevyzkoušela venku, zatím k tomu nebylo vhodné počasí, ale jsem zvědavá.... nejdřív se asi budu muset naučit správně v "bosonohých" botách chodit. Vzhledem k tomu, že už od dětství dupu tak, že mám všechny boty hned na patě produpané, nebude to asi úplně snadné. Barefootová mánie mě až doteď nechávala chladnou, chození na boso mě sice zaujalo, ale když jsem viděla ty ceny bf bot, řikala jsem si, že nemusím zkoušet všechno (a chodit úplně bosa si hned netroufám). Tak se zdá, že bf přecejen zkusím - a jestli mě to chytne, doufám, že se mi nohy o moc nerozplácnou - ráda bych se v zimě vešla do bruslí :-))

Balerínky se mi moc nepovedly, ale rozhodně chci šití bot dál zkoušet (jelikož mám doma nakoupené plotny ještě tak na 14 párů bot :-)). Pustím se do toho hned, jak ze sebe setřesu frustraci z lepení :-)

Info "co, kde, proč":
Návod a střih, podle kterého jsem šila, ZDE. Pokračování ZDE.
Trochu jinak vyřešená pata ZDE.
Kůži jsem koupila v Kutilovi na Florenci, dají se tam sehnat odřezky za super cenu, které na zkušební balerínky bohatě postačí.
Podrážka je 4-mm Adidas plotna z Botaservisu.
Lepila jsem Chemoprenem na obuv.
Facebooková skupina "Šijeme bf botičky".
Proč nosit bosé boty?
Jantařin článek Už jedině barefoot.

První koženková...

... taška! Ohýbací, jednoduchoučká. Zatím s koupeným popruhem, jelikož si ty nové dovednosti cíleně dávkuji pomalu, krůček po krůčku, v budoucnu nebude problém popruh vyměnit za ušitý neb je na karabinky. Taška měla být užší, ale i tak z ní mám radost a myslím, že se celkem povedla, i když zkušené kabelkářky se jistě shovívavě usmívají. Nedaří se mi vyfotit barvy takové, jaké ve skutečnosti jsou.... popruh je nahnědlý, ne šedý.

Zkouším koženku

Moje první pokusy s koženkou. Pro začátek jednoduché kapsičky. "Peněženka" pro Píďku (chce už chodit sám nakupovat) a pouzdro na fixy pro Kuky. Mám radost, zatím to jde dobře (ťuk ťuk), tak už jsem natěšená na šití jednoduché koženkové tašky...

PS: Koženku mám ODTUD.

Rok mé šicí výzvy...

Je to jeden rok, co jsem si na sebe ušila "projekt", v kterém jsem si dala za cíl posunout své šicí schopnosti o nějaký ten level výš, tak bych teď mohla zhodnotit, jak se mi dařilo.....

Řeknu to takhle: Jsem nadšená!!! Nejen, že jsem si splnila svá zadaná předsevzetí (prozkoumat možnosti svého šicího stroje, začít šít z úpletů, skamarádit se s výztuhami, zkusit našívat aplikace), ale pustila jsem se i do šití kousků, u nichž by mě ještě před rokem vůbec nenapadlo, že bych mohla najít odvahu na ně jen pomyslet ( quiet book, softshellová kombinéza a kabát - fotky snad brzy). Všechny mé začátečnické první pokusy najdete pod štítkem "učím se šít".

Má to i své stinné stránky - z koníčku se stala tak trochu závislost, ale dokud mě ta závislost ruinuje jenom finančně, tak myslim, že dobrý :-)))

Mám samozřejmě hlavu plnou další šicích plánů, takže jedu dál! Nechala jsem si pod stromeček nadělit nějaké další časopisy a v dalším roce mé šicí výzvy bych chtěla zkusit:

- myslet víc na sebe a nešít jen na děti
- osahat si koženku
- ušít tašku, kabelku, batoh
- ušít quiet book pro Kuky a Píďáka

Tak šití zdar! Málo zlomených jehel, málo došlých spodních nití 2 cm před koncem, žádné párání a především večer unavené a spavé děti!!

První quiet book

Moje první knížka je na světě. Má míň stran než jsem plánovala, protože víc jsem jich do narozenin nestihla, ale jinak po olemování a sešití mi přijde tlustá tak akorát. Jelikož je pro jednoleťačku, tak obsahuje minimum aktivit, je určena pro potěchu smyslů - zraku, hmatu, sluchu i čichu (mezi stránky jsem zašila trochu sušené levandule).

Není samozřejmě dokonalá, všechno jsem se teprve učila, v průběhu šití změnila "strategii" zpevňování stránek a mnohokrát mi to na stroji ujelo.... ale příští knížka (kterou už mám rozdělanou) bude určitě zas o chlup lepší....

Jednotlivé stránky už jsem tu v blogu popisovala, přibyla už jen slepice se schovaným vajíčkem a kuřátkem a jako poslední jsem dělala rybičky. Stránka, která vypadá nejjednodušeji, ale zatím má asi největší úspěch. Batolata totiž milujou suché zipy. Když jsem se rozhodovala, co dát na poslední stránku (v záloze jsem měla třeba ještě pštrosa nebo klokana), přihlédla jsem k tomu, že rybičky se dobře znakují, protože teď znakovku pro mimina občas zkoušíme, když si zrovna vzpomeneme....

Kromě rybiček se Kynkažu nejvíc líbí rolnička u kočky a vodítko u psa, za které celou knížku tahá. O knížku se přetahují všechny tři děti.

Pokusila jsem se natočit video, ale dnešní přítmí v kombinaci s mými filmařskými (ne)schopnostmi mému snímku vůbec nepřáli :-) Třeba mi ještě Kartouzek pomůže a natočíme to znovu.... Pro zvědavce vkládám to nepovedené, něco málo na něm vidět a slyšet je (třeba Kukyny kašel)....

----------------------------------------------------------------------------------------------
A pokud vás zajímá, jak zkompletovat knížku dohromady, tak tady je pár video-návodů.

Nejdřív lemování stránek.... v tomto videu je krásně ukázáno, jak udělat při lemování rohy....

V tomto videu uvidíte, jak "svázat" stránky k sobě:

A tady je, jak udělat hřbet knížky:

Dračí doupě

Moje quiet bookové snažení pokračuje.... Tentokrát jsem dodělala dvojstránku na výzvové téma "tvary a knoflíky". Výzva proběhla už dávno, ale já se s touhle dvojstránkou trtala nekonečně dlouho. Poslední dva týdny už jsem čekala jen na dodělání dvou posledních hub, ale už nějak nebyla síla a chuť ... tak tedy dnes KONEČNĚ hotovo. Jestli budu dělat každou stránku takhle dlouho, tak ty tři knížky, co mám v plánu (pro každé z dětí jednu) snad nikdy nedodělám. Těmi "tvary" se myslely buď různé geometrické tvary nebo puzzle nebo "tetris". Téma se mi hodilo do knížky pro Kuky, která bude princeznovská, takže místo, abych pracovala na knížce pro Kynkažu, která bude mít za měsíc narozeniny, rozdělala jsem už druhou knížku.

Změnila jsem formát - z 20 x 20 cm jsem ho zvětšila na 30 x 30. A změnila jsem i výztuhu, kterou stránky podžehluji. Knížka pro menší Kynkažu bude hezky měkká, více aktivit v knížce pro Kuky už si ale žádá pevnější stránky, takže jsem místo obyč vlizelínu vyzkoušela Ronar fix lux a jsem spokojená.

To, co vidíte, není iglú :-), ale dračí jeskyně. Neumim kreslit a je to dost znát. Celá jeskyně je rozkládací puzzle, přidělává se k pozadí suchým zipem. Jednotlivé látkové kusy jsou zpevněné ronofixem (2 vrstvy). Tedy myslím, už si to přesně nepamatuju, jeskyní jsem začínala. Přemýšlela jsem, jak to udělat, aby se dalo do jeskyně vstoupit, a vyřešila to černými stužkami. Uvnitř jeskyně se skrývá netopýr, který se dá odepnout. Za drnem trávy se schovává žába.

Celou princeznovskou knihou bude procházet princezna Anežka. Tu už také mám, i když zatím jen ve spodním prádle. Oblečení je samozřejmě také v plánu, stejně jako oblékací princ, který bude mít ve výbavě i brnění s mečem, aby se mohl vypravit na pětihlavého draka. Víc hlav už se mi tam nevešlo. Stránka s drakem slouží k učení zapínání knoflíků, barev, počítání do pěti. Nohy jsou na patentky, takže jsou hýbací, případně i odepínací. Všechny houby i zvířátka jsou také na patentky, takže se mohou libovolně prohazovat a děti si budou cvičit jemnou motoriku. Už se těšíme, až bude princ sekat hlavy. Ty jsou oboustranné, drak se může dívat doleva i doprava. Princezna bude mít ve své komnatě i košík a na různých místech v knížce bude moct sbírat houby. Poznáte, které jsou jedlé a které se nesbírají?

Na této dvoustránce jsem si vyzkoušela spoustu nových věcí. Hlavně jsem si ověřila, že se opravdu vyplácí podžehlovat si aplikace výztuhou. Jednou jsem to kvůli lenosti neudělala a hned to bylo poznat. Osahala jsem si pro mě do té doby nepoznané výztuhy: kromě klasického vlizelínu také ronofix a ronar fix (lux), dále také oboustranně nažehlovací Vliesofix Bondaweb (koupen u Mráze, už ho nemají). Pokud se jako donedávna já neorientujete v různých druzích výztuh a chcete na tom něco změnit nebo si je osahat, doporučuji si objednat vzorník od Polytexu. Zašlou vám ho zdarma do schránky a je vskutku výborný.

Největší strach jsem měla z knoflíkových dírek a věděla jsem proč. Dopadly příšerně. Kdybych je obšila normálně ručně, tak nejspíš vypadají líp.... Chce to ještě hodně cviku.