O ukrytém pokladu, který nikdo nenašel

Už nevím, které z dětí tento letní úkol vymyslelo, byla to nejspíš Kuky. "Nakreslit mapu". Pěkné. Mapy mám od dětství ráda. Jenže mapu čeho? Čeho, čeho? Přece pokladu!

Celkem se to hodilo. Zrovna jsme si vyrobili náramky s kompasem z paracordu. (Návod, jak uplést náramek najdete ZDE.) Kde je sever a kde jih tedy už víme. Chodili jsme v ty dny "natáčet" (rozuměj fotit) Duplo rodinku, barbínu a kořínky na náš oblíbený kopec pro chystaný videoklip k písničce tátovy kapely, na kterém už nějaký ten pátek pracujeme a snad ho i jednou doděláme.

Někde na kopci jsme schovali poklad, i se vzkazem pro nálezce. To abychom poznali, že poklad už někdo našel, a taky aby byla sranda. Vznikla z toho hra pro náhodné kolemjdoucí. Jenže buď tam nikdo nechodí nebo už lidi ztratili chuť si hrát. Nakreslili jsme mapu a vyvěsili ji na informační tabuli nově vzniklé naučné stezky. Taky na facebook a instagram. Po pár dnech ji spláchnul déšť.

Poklad je stále na svém místě. Už jsme ho byli dvakrát zkontrolovat. A tak... kdybyste se někdy náhodou ocitli u nás ve Volyni, dejte se směle do hledání. Mapu přikládáme. Vypadá jednoduše, ale každý, kdo to v okolí Volyně jen trochu zná, určitě hned pozná, kde hledat...

Když už je řeč o mapách, zmíním ještě knížku Mapy. Píďák ji dostal k narozeninám, líbí se mu. Mě osobně trošku zklamala, čekala jsem, že bude víc "mapovitá", víc jako atlas. A ony zatím mapy tvoří jen pozadí pro množství reálií a zajímavostí z jednotlivých zemí. Knížka se určitě bude hodit, pokud chcete, aby si vaše dítě vytvořilo základní povědomí o zobrazených státech (samostatnou "mapu" má v knize asi 42 zemí), jenom ten název je trochu matoucí.

Máte tip na nějaký pěkný atlas světa pro děti?

Samizdat

Nová výstava ve volyňském muzeu. Naše děti fascinovaly hlavně psací stroje, zvlášť když jim bylo dovoleno je vyzkoušet...

Záložka

Prý je teď zrovna týden knihoven, takže se to hodí....

Občas se mě kamarádky ptají, kdy TO jako dělám, tak takhle jsem se "zbavila" jednoho z dětí, konkrétně Kukynky, při mém posledním šití.... Kuky (v ten den alias Karkulka) nutně potřebovala také "zašívat" jako já, po ruce ležel odstřižek koženky, k tomu pár bavlnek a jehla..... Kdysi jsem (alibisticky) doma vyhlásila pravidlo, že než budou děti připuštěny k šicímu stroji, musí se nejprve naučit šít v ruce. Takhle dopadlo Kukyny první seznamování se s jehlou. Jasně, mohla bych jí tam předkreslit nějakou předlohu, jako jsem to kdysi dělala Píďákovi, ale potřebovala jsem šít, a tak jsem jí dala prostor pro improvizaci. Ono, nemyslete si, propíchnout koženku tlustou jehlou není pro 4-leté ruce úplně jednoduché. Barvy si vybírala Kuky sama a ani jednou bavlnky nezašmodrchala. Proužek koženky jsme nakonec sešili, aby vznikla záložka. To, aby Kuky viděla, že její "práce" má nějaký smysl. A zůstala nám pěkná památka na její šicí začátky. Výsledná výšivka se mi moc líbí. Připomíná mi Japonsko :-)

Kulisu nám dělala nejnovější knížka Romana Szpuka A zavaž si tkaničky. Doporučuju!

--------------------------------------------------------------

Podařilo se mi přes facebook koupit hromadu starých Burd. Po desetikačce, no nekupte to! Sice jsou to čísla zhruba 15 let stará, ale jsou v nich i nadčasové střihy, které budou použitelné vždycky. Překvapilo mě, že spousta věcí z té doby by se s klidem dala po menší úpravě nosit i teď. A taky mě při prohlížení těch starých čísel chytá trochu nostalgie - jsou to ty Burdy, které jsem si kdysi jako mladá holka půjčovala v knihovně a učila se podle nich šít své úplně první "modely".

Beru to jako znamení, že je na čase pokusit se posunout mé šití k trochu vyšší krejčovině. V nejbližším čtvrtroce se ale k šicímu stroji nejspíš nedostanu, protože mám práce až nad hlavu. Začínám se obávat, jestli jsem nepřecenila své síly a časové možnosti, když jsem kývla na ty dvě "brigády", co teď po nocích dělám.... tak mi držte palce, ať mi z toho všeho nehrábne ... když to dobře dopadne, mám v plánu si koupit overlock ;-)

Rostliny a jejich moci

Kartouzkova hřbitovní zahrádka. Fotila jsem, ale stávkovala mi paměťová karta ve foťáku, takže se neuložila ani jedna fotka, což ale vůbec nevadí, protože fotili i další lidé... Koukněte SEM.

Nejvíc jsem se těšila na povídání Jiřího Zemánka. Nic moc jsem z něj ale neměla, protože jsem zrovna uspávala Kynkažu. (Klasický scénář posledních sedmi let.) Mimochodem znáte knížky Od země přes kopec do nebe a Divočina - příroda, duše, jazyk? Doporučuju. Výstavy, které knížkám předcházely, už bohužel nestihnete.

Zaujalo i čtení Hanky Patrasové. Budu si muset knížku Do tmy někde sehnat...

A teď mě napadlo, že když nemám žádné fotky z "vernisáže", můžu sem hodit alespoň pár "zákulisních" fotek dokumentujících, jak zahrada vznikala...

Záložky do knížky

První prázdninový den skládáme záložky do knížky....

(Návod je z knihy: MULATINHO, Paulo: Nápadité origami. Ikar, Praha 2001.)

Není Zeman jako Zeman

V sobotu jsme se celá rodina vypravili do Strakonic do bývalé přádelny v budově staré textilky. Výtvarné a animátorské dílny v duchu filmů Karla Zemana zabavily děti na celé odpoledne a my dospělí potkali spoustu známých a kamarádů. Po setmění se promítal dokument o Karlu Zemanovi... Více info ZDE.

Tady je důkaz, že nám v sobotu ryba snědla všechny děti. Video s animacemi, které děti v průběhu odpoledne vytvořily, snad bude také brzy zvěřejněno....

-----------------------------------------------------------------------------------------

Ten druhý Zeman, který se minulý týden ze všech sil pokoušel upoutat naší pozornost, nám zase pěkně hnul žlučí... To bylo tak: na youtube jsme se od písničky Sluníčko, sluníčko proklikali až k Modlitbě pro Martu... a, když už tedy bylo toho 17. listopadu, nemohla jsem se Píďákovi nezmínit, proč že to vlastně má ty prázdniny.... Píďáka téma nečekaně zasáhlo, zavalil mě hromadou otázek, přelouskal za doprovodu mých osvětlujících komentářů celou Zeď od Petra Síse (tuhle knížku moc doporučujeme) a pak jsme si pustili ČT 24 - zrovna ve chvíli, kdy tam Zeman v přímém přenosu legitimizoval xenofobní postoje... Máme demokracii a každý si může říkat, co chce, tedy asi i Zeman.... ale když prezident vystupuje na jednom pódiu s představiteli extrémistických uskupení, začíná to zavánět zas nějakým totalitním režimem....
Dostali se ke mně nářky nad tím, jak dnes mladí lidé vůbec netuší, co se 17.11. (´39 i ´89) stalo. V zemi, kde je v módě říkat, že humanitní obory jsou k ničemu, mě to vlastně ani moc nepřekvapuje. A jestli se na školách učí pořád stejně jako za nás (v první třídě ano), tak třeba my se na základce i na gymplu dostali v dějepise jen k počátku 2. sv. války. Víc jsme nestihli.... Tyhle věci se ale děti musí dovídat z rodin, jinak to pro ně budou  jen další  čísla v řadě nic neříkajících letopočtů, které se musí ve škole nadrtit....

Děti si předevčírem stavily železnou oponu z dupla. Vymýšlely, jak by se paňáčci z jedné strany mohli dostat na tu druhou (postaví tajně koleje pro podzemní vlak - pod domy, aby si toho nikdo nevšiml).... tak nevím, jestli jsem to letos s tou lekcí historie a občanské výchovy trochu nepřehnala :-)

Výlet do Krumlova

Máme za sebou celkem akční víkend: v pátek jsme vyrazili do Strakonic na vernisáž naší kamarádky Světlušky (uslzený Píďák při úvodní kytarové skladbě: "Mami, to je tak krásná hudba, až jsem se z toho rozbrečel."), v sobotu náročný výlet do Krumlova, v neděli jsme se vypravili na chatu a v pondělí do Protivína k zubařce, což je pro nás vždy výlet na půl dne.... Objevili jsme tam rodný dům Jiřího Koláře. Pokaždé si říkáme, že příště s sebou musíme vzít foťák, tak příště už ho snad opravdu vezmem. Mám tyhle akční dny ráda, i když jsou náročné a potřebuju pak obvykle zase naopak pár dní klidu, kdy se nic neděje, abych stihla všechny zážitky zpracovat.

Dostat se do Českého Krumlova nebylo snadné. Nemáme auto, takže jsme cestovali vlakem a autobusy (byla výluka) - 3 přestupy při cestě tam a to samé i při cestě zpět. Podle předpovědi mělo svítit sluníčko, ale padaly kroupy, pršelo a byla hnusná zima. A k tomu všemu ještě Kukyny frackovité výstupy.... :-))) Ale ustáli jsme to a stálo to za to.

Naším hlavním cílem v Krumlově byla galerie Egon Schiele Art Centrum, v které právě probíhá pět výstav pod jedním zastřešujícím názvem Mysterium Šumava. Navnadila nás hlavně rozsáhlá retrospektiva Josefa Váchala, fotky z ateliéru Seidel a výstava Ondřeje Malečka, kterého jsme si oblíbili už, když u nás ve Volyni vymaloval hřbitovní galerii Nashledanou. Více o výstavě třeba zde: http://www.kultura21.cz/vytvarne-umeni/11830-egon-schiele-art-centrum-pet-vystav-mysterium-sumava-tz
Překvapilo nás, jak je galerie obrovská. Snažili jsme se sice projít všechny výstavy, ale takové množství vystavených děl není vůbec možné během jedné návštěvy vstřebat....

Pokud se do galerie vypravíte s dětmi, doporučujeme navštívit rodinnou kavárnu, která je hned vedle. Mají tam pěkný dětský koutek a domácí limonády....

A pak už jsme se vypravili hledat medvědy (viděli jsme jednoho), Kukyna princeznu (našla jí na jednom obraze od Váchala) a prohlédnout si zámek. Nejpohodovějším výletníkem ze všech byla nejmladší Pigeta. Byl to její první velký výlet. Tak snad jí ta pohodovost vydrží....

K výstavám Váchala a ateliéru Seidel se dají koupit povedené katalogy za podle nás celkem lidovou cenu...