pátek 30. června 2017

Ach, echino!

Byla to láska na první pohled. Rozmýšlela jsem se, jestli koupit, jelikož je ta látka trochu nad moje finanční poměry... ale nakonec jsem si udělala radost a vykoupila těch posledních asi 80 cm, co v Peony  měli. Kdo měl někdy v ruce Echino, chápe mé nadšení. Ta látka je prostě nádherná. Baví mě, když si jí na mně někdo všimne a můžu mu o ní vykládat.


Batoh nebo sukně? Sukně sice skoro vůbec nenosim, ale jen kvůli těm krásným látkám jsem si dala předsevzetí, že se je nosit naučim. Střih ze staré Burdy. Nemohla jsem si moc vyhrát se vzorem, jelikož té látky bylo opravdu málo.


Pořídila jsem si patku na skrytý zip a tohle byl můj první pokus s ní. Nahoře je sice vidět nepatrná mezírka, ale na to, že jsem to zkoušela poprvé, jsem s výsledkem moc spokojená. Jak jen jsem mohla š/žít bez skrytých zipů, říkám si teď. Ten pásek by to chtělo ještě nějak vychytat, babka s dědkem se mi tam nějak nevejdou.


Spodní lemy a i pásek jsem začala začišťovat v ruce. Piplám se s tím sice pokaždé nekonečně dlouho, ale výsledek stojí za to. A to ňuchání se s látkou je nejlepší relax, co znám.V lemu zašit i úplný okraj látky, jinak to prostě vzhledem k množství nešlo. (A ano, střih jsem pokládala naštorc než jak by měl správně být - kvůli vzoru - aby mi to slušelo.)


Blbý je, že jakmile člověk jednou zkusí šít z opravdu kvalitní designové látky, nechce se mu už vracet zpět. Na luxus se hrozně snadno zvyká.


čtvrtek 29. června 2017

Kořínci

Tak trochu doháním před prázdninami resty a Kořínci by na tomto blogu rozhodně neměli chybět... i když jsou fotky už z května. Červen jsme totiž proleželi postupně všichni členové rodiny v posteli. Tedy vlastně ne, udržet děti v posteli je nadlidský výkon, ale na šplhání na vysoký kopec to prostě nebylo.

Pokud jste Kořínky nikdy neviděli, mrkněte SEM na web Svobodné hry, kde jsme se inspirovali. Líbili se mi víc než naše špunty, pro které jsme stavěli skřítčí domečky vloni.






  A já měla konečně chvilku času na štrikování nebo knížku....

Na Andělíčku, kam si chodíme skřítčí domečky stavět, nás ale jednoho dne čekala nemilá změna v podobě vyštěrkované cesty. Vůbec se to tam nehodí, to místo pro mě ztratilo mnoho ze svého dřívějšího kouzla. Prý to bude naučná stezka, ale cedule jsou zatím prázdné, protože nikdo neví, o čem má stezka poučit. Kamarád (vedoucí místního muzea) dostal od radních za úkol sepsat na tabule nějaký text, nikdo ale nemá konkrétní představu, o čem má vlastně psát. Hlavně, že cedule a nové lavičky už stojí. Nemůžu se ubránit dojmu, že přebytek peněz není vždy k užitku. Pro ilustraci přikládám pár srovnávacích fotek toho, jak to tam vypadalo dřív a jak teď. Názor si udělejte sami.






Cedule by byly, ale co na ně napsat?! (Chce to nějakou guerillovou tvorbu, řiká Kartouzek.)


pondělí 26. června 2017

Loutky v parku

Nějak teď nemám moc čas a ani chuť psát... a tak s víc jak 14-denním zpožděním přidávám pár fotek z akce "Loutky v parku", která se konala v rámci Víkendu otevřených zahrad ve strakonických Rennerových sadech. Pro nás jeden z několika dnů bez nemoci mezi obdobími s kašlem a horečkou.... Momentálně začínáme už 4. týden s nemocí, což je nekonečný opruz. Píďák bral ve svých 8 letech prvně v životě antibiotika a, když se konečně uzdravil, chytly jsme to my, všechny holky z rodiny. Snad se stihnem vymarodit, než začnou prázdniny...

Divadlo ToTeM - O Nirdhanatovi




DDS Tlaminy - Místo pro mě

Zatímco Píďák tvořil animovaný film v animační dílně...

...holky vyráběly loutku princezny...

A nakonec jedna lidožroutská velryba...

sobota 17. června 2017

Látkovky (pro mě)

Pokud vás toto téma pohoršuje, překlikněte prosím někam jinam.

Pratelné látkové vložky používám už spoustu let. Od narození prvního dítěte. Ale až teď nedávno (no, několik cyklů už proběhlo, než jsem se dokopala tento článek sepsat) jsem si ušila také verzi s PULem, takže už nemusím mít zábrany používat látkovky i v těch "nejdrastičtějších" dnech.


Úplně poprvé jsem se o nich dočetla na stránkách Ekolistu. Připadalo mi to trochu ulítlé, ale zároveň ve mně tento článek vzbudil zvědavost a chuť látkovky vyzkoušet. V té době jsem ale ještě bydlela na koleji bez pračky, a tak jsem experimenty odložila na "někdy v budoucnu, možná". Když jsem byla poprvé těhotná a kupovala látkové pleny, přihodila jsem ze zvědavosti do košíku i dvě balení vložek... a jsem moc ráda, že jsem tehdy našla odvahu tento krok udělat.

Nebudu se tu dopodrobna rozepisovat o různých druzích vložek a o údržbě, na toto téma už na internetu najdete spoustu informací. Např. na stránkách www.latkove-vlozky.cz . Důvody, proč dát přednost látkovkám před jednorázovkami, jsou stejné jako u látkových plen: jsou šetrnější k přírodě i k našemu zdraví a jako bonus ušetříte i nějakou tu korunu.

Moje šití
Své látkovky jsem si ušila ze zbytků látek, z kterých jsem kdysi šila plenky (přečtěte si o tom ZDE). Přikoupila jsem jen 1 čtverec (nepromokavého) PULu. Šila jsem (přibližně) podle Caramilly, ale návodů se dá na netu najít určitě víc. Velikosti jsem si upravila podle svých potřeb, a to mi na šití vlastních vložek připadá nejlepší - můžete si je ušít přesně podle sebe a toho, jak vám to vyhovuje. Já mám radost hlavně z "nočních" (prodloužených) vložek, protože ty, co jsem si kdysi koupila společně s plínkami byly moc krátké. Šila jsem z bílých látek, protože mi krvácet na barevnou látku připadá prostě divné, ale to je jen můj osobní problém, většinou na fotkách doma šitých vložek vídám látky barevné :-)

Moje zkušenosti
Je logické, že kdyby mi používání látkových vložek bylo nepříjemné, nepsala bych tu o nich oslavné články. Zrovna tak je jasné, že kdyby bylo jejich nošení tak moc nechutné, nehygienické a prostě fuj fuj, jak píší některé facebookové diskutující, které je nikdy nezkusily, pod fotkami výtvorů v jedné nejmenované šicí fb skupině, tolik žen by si je nekupovalo nebo nezkoušelo ušít. Pravda je taková, že látkové vložky jsou oproti umělohmotných ("igelitovým") jednorázovkám velmi příjemné a prodyšné. Ze začátku byl pro mě nezvyk zvyknout si na to, že jsou tlustější než jednorázovky. Doporučuju je (z vlastní zkušenosti) hlavně ženám, které trpí na kvasinkové infekce.
Co se druhů vložek týče - na dny, kdy je krvácení silnější, doporučuju vložky s PULem, ne že by byl nějak zásadní, ale dodá vám větší pocit jistoty, že nikde nic neproteče. Jak už jsem psala, mám i "modely" bez PULu - "obal" ve tvaru vložky, zespoda rozevírací, do kterého se vkládají savé vkládačky. Občas se mi stávalo, že vkládačka trochu ujela stranou a vložka protekla, ale ke konci MS je tento druh látkovek výborný, protože si můžete ubrat vrstvu. Navíc i rychleji po vyprání schnou.
K údržbě jen toto - pokud jste tak trochu lenivé jako já, rozhodně nedoporučuju skladovat použité vložky v kyblíku s víkem "namokro" (ve studené vodě), jak se všude doporučuje. Voda se musí opravdu pravidelně vyměňovat, jinak si doma vytvoříte neskutečně smrdutě zabijáckou chemickou zbraň :-) Radím proto vložky bezprostředně po použití proprat ve studené vodě a skladovat "nasucho", např. s plenami. My už pleny nevedem, a tak hážu většinou rovnou do pračky (u nás se pere téměř každý den).
Nejčastější námitka, kterou čítám v debatách o látkových vložkách, zní nějak takto: "A to jako, když jsem celý den v práci, mám schovávat zakrvácenou vložku někde v kabelce?" Nevím. Jsem na rodičáku, do práce zatím nechodím. Přiznám se, že jedeme-li na větší výlet mimo domov nebo pokud se vypravím třeba na nějaký koncert mezi lidi, kde se potřebuju cítit sebejistě, sáhnu raději po jednorázovce. Noste látkovky třeba jen doma nebo je zkombinujte s menstruačním kalíškem. Každá nevyhozená jednorázovka, která neskončí na smeťáku nebo ve spalovně, dobrá.

Cyklická žena, STM
Když už je řeč o menstruaci, nemůžu se nezmínit... Pojem cyklická žena jste už nejspíš slyšeli nebo o něm četli. Je to teď módní téma, kterého je všude hodně. Knížky jsem nečetla. Nechtěla jsem se nechat ovlivnit. Začala jsem se jen důkladněji pozorovat v průběhu cyklu a nestačila se divit. Proč nám o tom dřív nikdo neřekl? U mě, která vždy měla menstruaci velmi nepravidelnou (zpoždění klidně i o měsíc), se jenom tím, že jsem své tělo začala víc vnímat, téměř úplně zpravidelnil cyklus (odchylka max. 2 dny, což u mě bylo dřív něco naprosto nevídaného). Nemám už takové bolesti jako dřív. Chápu proměny svých nálad, učím se s nimi pracovat.
Myslím, že poznám, kdy mám ovulaci. Odtud už je jen krůček k STM - symptotermální metodě antikoncepce. Umělých hormonů už netřeba. Přiznám se, že brožurku od CENAPu a kvalitní teploměr mám doma už snad 2 roky, ale ještě jsem se nedokopala začít se opravdu pravidelně měřit. Tak třeba teď, když to vypadá, že po osmi letech přestávám kojit, konečně začnu.
(ZDE odkaz na fb skupinu "Přirozená antikoncepce")