Frída

Další dvě stránky do zvířátkové knížky pro naší "Hbitou Kynkažu" (indiánské jméno Pigety) - inspirovány naší fenkou Frídou alias "Létajícím psem". Ušito trochu podle jednoho psa z Pinterestu..... ale když on se tý naší Frídě tak podobal....

Na tělo jsem zkusila použít flís. Má podobné vlastnosti jako plsť a teoreticky by se dal i vyprat (nebýt tam jiné nepratelné komponenty), snad nebude moc puckovatět. Chlupy jsou ze starého přehozu, čumák kožený, aby byl na omak jiný než zbytek těla (jako u opravdového psa). Přezka a karabinka (kterou bych si přála ještě trochu jinou) budou spíš pro starší sourozence.

Do misky je možno vložit kost z misky (kost se vůbec nepovedla, musím ji vymyslet ještě nějak lépe) nebo granule z pytlíku (nebo krabice?) - vše je na suchý zip.

Při šití quiet booku se pokouším naučit našívat aplikace.... No, zatím mi to teda moc nejde.... Dalším mým "projektem", na kterém jsem si chtěla natrénovat aplikace, byla taška na tělocvik pro Píďáka do školy....

NS Zelendárky

Máme rádi naši pani zubařku. Po předešlých špatných zkušenostech s naší "ex" nám vůbec nevadí, že za ní musíme dojíždět docela daleko. Vzhledem k tomu, že nemáme auto, je pro nás návštěva zubařky vždy výlet alespoň na půl dne...

Tentokrát potřeboval spravit zuby Kartouzek. Moc si ho doma neužijem, tak jsme vymysleli, že pojedem s ním a návštěvu Protivína spojíme s nějakou výpravou do okolí. Koukli jsme do mapy a našli hned 2 naučné stezky.... Volba tentokrát padla na Zelendárky.

Kartouzek se u zubařky docela zdržel. Spletl si totiž datum a přijel o den dřív, takže musel dlouho čekat v čekárně (ale naštěstí ho vzali). My s dětmi jsme šli zatím omrknout infocentrum v kaplance, kde se nachází i galerie se stálou výstavou protivínského rodáka Jiřího Koláře. Na tu se v budoucnu určitě taky chystáme, včera jsme ji už nestihli. Ale vyfasovali jsme obsáhlou brožurku o naučných stezkách Protivínska - hodila se a ještě se hodit bude.

Stezku zvanou Zelendárky (podle místní osady) jsme neprošli celou (má asi 13 km), ale o dost jsme si ji zkrátili (i tak jsme byli uťapkaní až až, neboť jen cesta z nádraží na protivínské náměstí, odkud jsme vycházeli, má skoro 2 km). Obešli jsme rybník Velká Rabyň (je opravdu obrovský), zkrátili si to přes hráz švarcenberského rybníka, po starém mostě na staré obchodní cestě "Landstrasse", kolem židovského hřbitova zpět do Protivína.

Máme radši kopečkaté krajiny, ale shodli jsme se, že když je rovina protkána rybníky, má to také něco do sebe...

Abych byla upřímná, Protivín nám vždy připadal jako hrozná pr..l, prostě díra. Ale čím víc prozkoumáváme samotné městečko i jeho okolí, musíme svůj první dojem poopravovat...

Příště chcem prozkoumat tu druhou naučnou stezku...

Poněkud mokrý výlet

Podle předpovědi počasí jsme se rozhodli, že pondělní výlet nasměrujeme spíš do nějakého města než do lesa... tak jsme se vypravili na daňky do Blatné. Lilo už od rána, ale nenechali jsme se zastrašit. Podle hesla, že neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečení lidé, jsme navlékli děti do nepromokavých skafandrů a vyrazili na vlak.

Pršelo opravdu vydatně. (Konečně!) Pršelo celý den bez přestávky. Dokonce jsme kvůli tomu začali uvažovat i o prohlídce zámku, kterou jsme původně neplánovali, protože jsme se báli, že by děti nebavila.... Ale v zámku stejně měli zavřeno, jelikož je pondělí.

Zámecký park, kde se natáčela Kukyny oblíbená pohádka "Princezna Náná", byl naštěstí otevřený. Našli jsme v něm i malou boudičku, kde jsem mohla v suchu nakojit Pigetu. A pak už jsme se procházeli mezi pávy a daňky.... kdybychom pro ně měli něco k snědku, tak by snad přišli až úplně k nám....

Kartouzek si vzpomněl, že se v oboře nachází uměle vytvořené jeskyně, tak jsme je šli hledat. Nebudu se tvářit, že jsme neměli i dost krizové chvilky, ale nakonec děti samy hlásily, že se jim výlet moc líbil. Škoda jen, že jsme si kvůli počasí nemohli vypůjčit lodičku.

Sobota v parku

V sobotu jsme měly s mojí sestrou společný prodejní stánek na Design marketu ve strakonickém parku. Potkala jsem tam spoustu kamarádů a známých, takže to bylo příjemně strávené odpoledne. Večer za tmy se pak promítal němý film z roku 1927 (s Vlastou Burianem v hlavní roli) Milenky starého kriminálníka s živým hudebním doprovodem kapely Neuvěřitelno. Neskutečně vtipná komedie... byla jsem na tom už u nás v kině a musela jsem to zažít znova - promítání venku v parku dalo zážitku z filmu zase nový rozměr.

Jednou z dílen na marketu byl i stánek, kde si děti mohli vyzkoušet animaci.... Píďák taky animoval, ale jeho pirátská loď ve filmečku prý není, i když je tam podepsaný :-) Asi se zrovna ten jeho pokus nepovedl dobře nafotit....

Jinak já se hrozně moc těšila, až bude trh konečně za námi a já se budu moct pustit do šití látkových knížek. (Včera jsem se vykašlala na úklid i na vaření a hned se vrhla na šití psa a la naše fenka Frída...)

Indiáni na chatě

Letošní 3-týdenní dovolená na chatě přerušovaná vždy víkendovými akcemi. V indiánském duchu a kromě indiánů byla hlavním tématem všech dnů kadibudka. Konečně po více než 4 letech, co chatu máme, nemusíme chodit do lesa. Už chodíme "na Růženu". Kadibudka to bude luxusní. Po levé ruce okénko s výhledem do zeleného lesa, po pravé tabule s křídami (také vás nejlepší nápady napadají na záchodě?). Ještě zbývá dodělat interiérová výzdoba a venku před kadiboudou stylové umyvadélko na čistou vodu pro opláchnutí rukou. Škoda, že jsme si první týden zapomněli doma foťák - že nemám zdokumentované, jak děti kopou jámu pro budoucí latrínu, mě trochu mrzí. Zúčastňovaly se všech prací - i opravy podezdívky chaty.

Plánů bylo hodně, času málo. Míň než jsme si přáli. To je tak, když někdo neumí ani na dovolené vypnout mobil.... to je ta nevýhoda trávení dovolené kousek od místa bydliště....

Pohřbili jsme našeho ptáčka Karlíka. Bylo mu 7,5 , což je, jak jsme se dočetli, na andulku dost úctyhodný věk.

 

Indiánské hábity jsou z našich starých trik (pošité prostřihy z Dadky - od oka, narychlo). Týpí je ušité ze starého povlaku na peřinu podle TOHOTO návodu. Čelenky jsou z drhaného pásku (a la "náramky přátelství") našitého na tunýlek z bavlněného plátna. Tunýlek je zezadu spojen dalším tunýlkem s provlečenou gumou - aby čelenka dobře seděla na hlavě. Náhrdelníky zdobí zuby z fima.

Motýl

Tahle housenka se nejdřív přežrala na našich papričkách a pak se rozhodla zakuklit v naší zácloně. Čekali jsme, co z kukly vyleze za motýla.... a nakonec to byla můra (zelná).