S cyklovozíkem v zahradnictví

aneb jak spojit příjemný pěší výlet s užitečnou cestou do cca 6 km vzdáleného vyhlášeného zahradnictví...

Chtěli jsme si ještě dokoupit nějaké bylinky a také jahody, které nám z nějakých záhadných důvodů vůbec nevykvetly, a, jelikož nemáme auto, vypravili jsme se do Stříteže pěšky, s cyklovozíkem. Lepší by to bylo možná na kole, ale momentálně na něm nemůžu jezdit, takže se šlo pěšky. 

S dětmi byla občas trochu potíž. Píďka, kterého jsme prosili, aby si na cestě do kopce vystoupil a trochu tatínkovi ulevil v tlačení, stávkoval a žbrblal, že ho bolí nohy. Kukyna naopak ve vozíku sedět vesměs odmítala a chtěla chodit pěšky (čímž občas dost zdržovala) nebo se nosit v náručí. Ale nakonec jsme ty jejich výmysly my rodiče ustáli. (Osvědčilo se nám na cesty brát bonbónky. Né že bych uplácení sladkostmi za normálních okolností nějak podporovala, ale při krizovkách na cestách se hodí!) Větší část cesty vedla po turistické trase, kde jsme nepotkali jediné auto, takže příjemná procházka.

Zahradnictví se ukázalo být celkem atraktivním cílem pro malé výletníky, jelikož tam mají také kozu, rybičky a papoušky. Už ve Stříteži jsme uslyšeli první hřmění, tak jsme cestou zpátky upalovali, abychom nezmokli. Kdykoli se vracíme domů po této cestě prcháme před nějakou bouřkou. Hřmělo celou cestu domů, na obloze obrovský černý mrak, v dálce bylo vidět, jak prší. Ale měli jsme štěstí. Trochu začalo kapat, až když jsme vjeli do našeho městečka... Doma jsem se dozvěděla od sestry (která bydlí v Praze :-) ), že prý u nás padaly kroupy ... takže jsme dnes měli opravdu štěstí... a teď už zase příjemně svítí sluníčko.

Tady jsme se dočetli o těch kroupách :-)))
http://www.novinky.cz/domaci/336722-v-cechach-hrozi-bourky-u-strakonic-naprselo-za-hodinu-40-mm.html

Recy tepláčky z tátova trika

Po dlouhé době (když nepočítám šití narozeninové víly) jsem zase vytáhla šicí stroj, což beru jako příznivé znamení, že moje jarní únava a vycuclost mě konečně pomalu ale jistě opouští. Byl to takový malý šicí experiment. Tepláčky ze starého trika. Žádná paráda, neboť triko už bylo dost jeté, ale kaťata třeba na hrabání se v zemi. Nebo se určitě budou hodit, až bude Kukyna trénovat bytí bez plínky. Nebo na malování. Nohavice jsou z rukávů (kdyby měla K. kratší nohy, vypadalo by to líp, protože by se větší část rukávu rozstřihla a pak sešila na břišní část...).  "Břišní část" a pas je z "těla" trička - široký pruh látky přišitý k nohavicím a v pase na gumu.

Šperkařský workshop

Pozítří se u nás ve Volyni koná již po osmé šperkařský workshop. A jelikož ho pořádá moje dobrá kamarádka, která mi šla na svatbě za svědkyni, a jelikož jsem na workshopu také měla párkrát svou dílnu s papírovými šperky, ráda tu této akci udělám reklamu...

Prý se jedná o největší čistě šperkařskou akci v Čechách. Klidně tomu věřím, protože workshop se od doby svého vzniku neskutečně rozrostl. Koná se nejenom v prostorách Pošumavské tržnice, ale také venku pod několika obřími stany (takže, i kdyby pršelo, nezmoknete). Tentokrát by mělo přijet své výtvory prodávat 44 šperkařů a vy sami si budete moci zkusit vyrobit svůj šperk ve 33 dílnách!! Vstupné na workshop je ZDARMA, platí se pouze u jednotlivých dílen za spotřebovaný materiál. Pokud si nechcete vyrobit nic na místě, můžete si tu alespoň zakoupit šperkařské komponenty a zkusit něco doma. Na své si tu přijdou nejenom dospělí, ale také děti. A budou tu mít i doprovodný program pro pány a kluky, které šperky moc neberou :-)

Více info a seznam dílen zde: http://www.sperkarskyworkshop.cz/workshop.html

 

Radost

Dárky, které mě včera, o mých narozeninách, překvapily a udělaly mi velkou radost:

Obrázek od Píďky...

....a kolovrátek od tchýňky!

Naučit se příst na kolovratu byl dlouho můj sen. Jednou jsem si už jeden starý kolovrátek koupila. Byla jsem tehdy trochu slepá, tak moc jsem ho chtěla. Dala jsem za něj tisícovku, přestože byl prožraný od červotoče, ale říkala jsem si, že se to zrestauruje. Doma jsme zjistili, že tam bylo také něco prasklé. Kartouzek odnesl kolovrátek do práce k restaurátorce a od té doby jsem ho neviděla. Bylo mi řečeno, že už je špatný a dohromady tak, aby byl funkční, už se asi nedá. Kdoví, jestli se s ním ještě někdy shledám.... prostě vyhozená tisícovka. Pak jsem si začala brousit zuby na kolovrat nový, ale peníze pořád tak nějak nezbývaly. Postupně jsem se s představou, že si sama zpracovávám vlnu, začala loučit. A teď to vypadá, že se příst přecejen ještě začnu učit. Nejdřív tedy musíme dát tento kolovrat pořádně do kupy, zjistit, jestli má všechno, co má mít ... ale vypadá to nadějně.

A Kartouzek mi slíbil, že mi zaplatí kadeřnici. Naposled jsem se nechala ostříhat, když jsem byla těhotná s Kukynou, takže už to fakt hodně potřebuju. Těším se na velkou změnu :-)

Narozeniny

Vidím to optimisticky!

Přesně před 15 lety jsem přestala jíst maso. A navzdory všem pochybovačům jsem stále ještě živá a zdravá (ťuk ťuk). A dokonce i těhotním, rodím a kojím. Už si ani nepamatuji, kdy jsem byla naposled "pořádně" nemocná (ťuk ťuk ťuk), od doby, co jsem poprvé otěhotněla, neužívám žádné léky.

Před 15 lety jsem se osobně neznala s žádným vegetariánem. Dnes mám mezi přáteli vegetariánů a veganů poměrně dost. Ne že bych snad šla někomu příkladem, to spíš vrána k vráně... však to znáte.

Před 15 lety jsem se musela odhlásit z obědů ve školní jídelně, protože už mě nebavilo krmit se jen přílohami bez masa. A o pár let později jsem si přečetla v časopise Vegetarián+Vegan, že školní jídelna na strakonickym gymplu je první v republice, která vaří každý den 2 jídla, z nichž jedno je vždy vegetariánské. V mém rodném městě se už po několikáté konají kurzy zdravého vegetariánského vaření a je o ně velký zájem.

Před 15 lety jsem si ve většině restaurací mohla dát leda tak smažák, dnes už maj nabídku bezmasých jídel většinou širší. V ČR už funguje docela dost vegetariánských restaurací nebo dokonce i restaurace specializující se na raw pokrmy. Sojové maso se dá sehnat ve většině obchodů s potravinami, výrobky z tofu alespoň ve větších supermarketech. Před měsícem byla u nás ve Volyni otevřena prodejna zdravé výživy.

Před 12 lety jsem ležela na strakonické interně se zápalem plic. Měli tam x různých diet podle druhů nemocí, ale přinést mi jídlo bez masa byl problém. ("Zase vám dali nejlepší maso a vy ho nejíte!" slyším ještě teď spolupacientku z pokoje.) O pár let později v porodnici té samé nemocnice považovali možnost zvolit si bezmasou stravu za samozřejmost, i když z toho, co mi vozili na talíři, jsem byla občas trochu na rozpacích. "Jíte file? Pani kuchařka už neví, co by vám uvařila." Ale snaha se cení!

VIDÍM TO OPTIMISTICKY!

Férová snídaně ve vašem městě

Férová snídaně je piknik na podporu fair trade. Koná se na oslavu Světového dne pro fair trade, což je svátek, který druhou květnovou sobotu slaví tisíce lidí na světě. Loni na 87 místech piknikovalo 2800 lidí po celé České republice. A letos jsem se u nás ve Volyni ujala role organizátorky já. Organizuji tento typ akce poprvé v životě, tak doufám, že to moc nepohnojim.

Kromě pojídání vlastních donesených snídaní z fairtradových,bio nebo lokálních surovin máme ve Volyni v plánu také:

- vzájemně ochutnávat doma připravené dobroty
- vyměňovat si recepty
- debatovat např. o tom, co bychom chtěli změnit / vylepšit v našem městě
- hrát na hudební nástroje a zpívat
- vyrobit si malou májku (třeba do květináče)
- hrát hry: petanque, kuličky, kuželky
- skákat panáka nebo gumu
- malovat 1 velký společný obraz nebo vybarvovat omalovánky s fair trade tématikou
- malovat křídami
- najít zájemce o své domácí produkty nebo přebytky ze zahrádky
Jaké si to uděláme, takové to budem mít!

Zaujala vás také tato akce? Pak se podívejte na stránku http://www.ferovasnidane.cz/ , jestli se férová snídaně nekoná také ve vašem městě nebo někde v okolí. Letos se bude piknikovat na více než 100 místech po celé České republice.