středa 24. července 2013

Recy kaťata

Nejdřív to byla zavinovací sukně. Pamatujete, když se nosily... ? :-) To byla myslím možná úplně první věc, kterou jsem si na sebe ušila, ještě na gymplu. Tu jsem pak přešila na tuniko-šaty. Nosila jsem je docela dlouho, ale letos v lednu jsem se rozhodla vyřadit z šatníku i je. Bylo mi ale líto je úplně vyhodit, a tak se teď reinkarnovaly v batolecí kaťata.

Neni to žádná super paráda, ale na lítání venku stačí. Střih jsem si udělala podle kalhot, které nám kamarádi přivezli z Indie. Případně ho sem někdy v budoucnu dám, teď nestíhám... Kaťata jsou ideální pro děti nosící látkové pleny...


... a tady měla Kukyna zrovna jednorázovku, tak na ní kalhoty trochu plandají :-)


sobota 20. července 2013

Malování na cesty

Kdyby se děti náhodou na cestách nudili....   jedno malé, skladné "malování"...



V obchodě mě překvapilo, že se údajně nevyrábí notýsky bez linek.....




... ale do obalu lze kdyžtak zastrčit i bloček :-)



pátek 19. července 2013

Kam pojedeme?

Za pár dní se chystáme na dovolenou. Sedím u google mapy a plánuju. Píďka mi pořád kouká přes rameno. Skvělá příležitost na úvod do "zeměpisu" nebo možná také do "multikulturní výchovy". Jdu na to přes vlajky, protože ty Píďku baví, spoustu jich už pozná. Zná jich určitě víc než já. Takže se třeba koukáme na film a on: "Mami, to je Somálsko." (A já si musím vygooglit vlajku Somálska, abych mu to mohla odsouhlasit :-))) )

Pro začátek se naučíme sousední země. Českou a německou vlajku Píďka poznal hned. Ostatní pro něj byly novinkou. Všiml si, jak je Německo veliké. Řekli jsme si, kde se mluví jakými jazyky. Zmínila jsem i hlavní města, protože Prahu už zná a, když vše dobře dopadne, doputujeme při naší prázdninové výpravě až do Vídně. Pojedeme přes Německo do Rakouska. Jak se mluví v Německu a Rakousku? "Mami, já německy mluvit nechci!" "Neboj, německy budu mluvit já. Nebo spíš anglicky, protože to umim líp."

 

 Tak co jsme si zapamatovali?



Až se bude Píďka učit číst, budem přiřazovat názvy států....


Pak jsme vytáhli glóbus, atlas světa a různé mapy a ukázali si vše v jiném měřítku...



středa 17. července 2013

čtvrtek 11. července 2013

Šťáva nám zkvasila :-)

Tak nám ta naše slavná bezová šťáva zkvasila. Naštěstí jenom jedna láhev ze tří. Jedna flaška už je vypitá a jedna je zatim dobrá. Stalo se to nejspíš proto, že se nám tahle láhev nevešla do ledničky, tak stála v teple. Jinak si to nedokážem vysvětlit. Chutná to dobře. Jako bezový burčák nebo šampáňo. Popíjení ve větším množství ale radši riskovat nebudu, nerada bych se po...la :-)

Recy držák na nabíjení mobilu

Znáte to taky? Chcete si nabít mobil, strčíte nabíječku do zásuvky, ale mobil není kam položit, protože poblíž není žádná polička... tento problém řeší držák na mobil.

Výroba je snadná a rychlá, potřebujeme pouze prázdnou a vymytou plastovou lahvičku od šamponu. Z ní se vyřízne košíček s držátkem, do držátka dírka podle vaší nabíječky a je hotovo. Lahvičku je asi vhodné řezat řezákem, já ho ale neměla po ruce, tak jsem si tupila kuchyňský nožík a nůžky. Hrany jsem zjemnila šmirglpapírem.


 

PŘED
PO



Tento nápad jsem našla zde: http://www.surprisediy.com/diy-690.html 


Bezová šťáva

... už jsme se na ní chystali pár let, ale pokaždé jsme ten květ propásli.... Letos ne. Ale jenom díky tomu, že máme chatu na pěkně zastrčeném místě, kde je zvláštní mikroklima a všechno tam roste a kvete o něco později než všude jinde v okolí :-)

Já s dětmi sbírala květy a Kartouzek vařil připravoval šťávu :-)


Šťáva je hotová už něco přes týden a jedna flaška už je vypitá.

středa 10. července 2013

Recy šátek ze staré košile

Přemýšlela jsem, jaký materiál na šátek použít, a pak jsem si vzpomněla, že jsem si schovala starou košili na rozstřihání. Košile byla z pevného, ale zároveň slabého, lehkého, "chladivého" plátna, takže se pro letní čepeček zdála být ideální. Jednu velkou nevýhodu látka ale má, jak jsem později zjistila ... hrozně se mačká :-(

 

Šátek je vzadu zavazovací a zakrývá krk.



Látku jsem stříhala takto:
1x kruh o poloměru 9cm, rozstřihne se napůl, vzniknou 2 boční díly
1x pruh š. 12 cm, d. 36 cm (já střihla trochu delší), z jedné strany můžete zaoblit rohy - hlavní díl
1x pruh š. 11 cm, d. alespoň 86 cm (já mám opět o trochu delší), podélně ohnout napůl, konce můžete zkosit, vznikne pruh na zavazování

Rozměry jsou uvedené již včetně přídavků na švy. Kukyně je šátek trochu větší ... alespoň jí dýl vydrží.

Hlavní díl se všije mezi boční půlkruhy a k tomu se přišije zavazovací část. Snad je to pochopitelné podle fotek. Zavazovací část se také může rozstřihnout napůl a může se do ní všít kšilt. Nám ale kšilty moc nevyhovují, tak jsem čepičku záměrně ušila bez kšiltu.

Ze staré košile jsem samozřejmě neustřihla 86 cm dlouhý pruh. Musela jsem ho nastavit. Šev jsem potom na šátečku umístila schválně trochu nastranu a našila na něj knoflíky na ozdobu :-)


Píďka se v těchto dnech učí jezdit na kole bez koleček...


úterý 9. července 2013

Skladné šusťáky do deště

Když bylo Píďkovi necelých 14 měsíců, vyrazili jsme na čundr na Šumavu. Vytáhli nás tam kamarádi, neplánovaně, takže nebyl moc čas se připravit. Navíc ze čtyř dnů, na které mě připravoval Kartouzek, byl nakonec týden. Přecházeli jsme Šumavu po hřebeni, spali v nouzových nocovištích, všechno, co jsme ten týden potřebovali k životu, jsme si nesli na zádech (mně půl batohu zabíraly jenom pleny), Píďku jsem nesla v šátku na břiše... místa na oblečení nám v batohu zbývalo opravdu pomálu, navíc jsme s tímto typem cestování s dítětem neměli téměř žádné zkušenosti.... První dny občasně pršelo, tudíž tráva byla mokrá, a tak měl Píďka hned promočené všechny kalhoty. Nebo aspoň navlhlé, protože v tomhle počasí oblečení nechtělo schnout. Vypadal sice, že mu to vůbec nevadí, já si ale dala předsevzetí, že mu ušiju nějaké nepromokavé kalhoty... pro příště! :-)

Ptala jsem se u nás v obchodě na nepromokavé látky a měli jenom obyčejný slabý šusťák. Moc jsem mu nedůvěřovala, ale koupila jsem ho na zkoušku. Doma jsem ho zkusila strčit pod proud vody z kohoutku... a opravdu neprotekl. Se střihem jsem si moc hlavu nelámala, obkreslila jsem tepláky a šusťáky střihla trochu volnější, aby se daly navléknout i přes kalhoty. Nohavice a pas na gumu, jinak žádné kapsy, nášivky, nic. Říkala jsem si, že čím míň švů, tím míň budou protékat. Šila jsem klasickým švem, ale látku jsem před šitím 2x zahnula, aby švy moc nepropouštěly vodu.

Nakonec jsem byla ráda, že jsem kalhoty ušila ze šusťáku, protože je úžasně skladný, takže kalhoty nezabírají v batohu téměř žádné místo. Vozíme je v postranní kapsičce batohu pořád, kamkoli jedeme. Akorát Píďka už z těch svých původních šusťáků vyrostl. Začala jsem je teď dávat Kukyně. Jsou jí sice ještě trochu velké, ale díky gumičkám na nohavicích to vůbec nevadí. A protože se blíží naše další "dovolená" (podobně aktivně laděná expedice, tentokrát však na kolech, protože obě děti už neuneseme), ušila jsem Píďkovi kalhoty další... A teď ať si klidně prší! (i když radši bychom byli, kdyby nepršelo)
Ještě bych chtěla někdy v budoucnu ušít ze stejného materiálu bundičky, abychom v batohu nemuseli tahat klasické objemné bundy...




A takhle málo místa zabírají oboje kalhoty našich dětí:


Našla jsem ještě staré fotky z doby, kdy jsem ušila první šusťáky. Mloka maloval Kartouzek fixami na textil. (A ten svetr, to je můj úplně první svetr v životě! A bohužel zatím i poslední :-)))) )