Letos s ušima

Letos poprvé se Kartouzkovi povedl beránek i s ušima, a proto si SEM ukládáme odkaz na recept. Nádivka z kopřiv z naší chaty. Vajíčka děti celý týden pomalovávaly fixami... na malování voskem nedošlo, přestože nám Kartouzek vyrobil stojánky na vosk a svíčku.... tak třeba za rok.

CHA! Oprava: Prohlížím si staré fotky a koukám, že před třemi lety měl beránek také uši :-))

Dopisy sobě

Píšu si dopisy. (Sama sobě.) A otvírám jednou za 5 let. (No, teď mám zpoždění osm měsíců...) První jsem napsala ve třeťáku na gymplu o vyučování při hodině ZSV, aniž bych tehdy věděla něco o koučinkových metodách typu "představte si sama sebe za pět let" nebo aniž bych znala časosběrné dokumenty....

V dopisech líčím svou aktuální situaci, čím zrovna žiju a hlavně očekávání do budoucna - přání a představy, předsevzetí. Je hodně zajímavé si je po pěti letech připomínat, hodnotit, co se povedlo a co byla jen hodně naivní iluze, kam jsem se posunula (a že se vždycky posunu...), co pro mě ztratilo důležitost...

Jeden čas jsem si psala dopisy i po jednom roce. V životě jsou občas období, kdy se i za jeden rok může vše otočit úplně naruby. Když jsem zas ale zajela do stereotypnějších kolejí, přestala jsem "roční dopisy" otvírat a ponechala si jen ty pětileté.

Moje studentské představy o budoucnosti byly naivní (což jsem si ale nenaivně uvědomovala už tenkrát - že asi jsou).... co mě ale hodně překvapilo je to, že mé základní životní nasměrování zůstává vlastně pořád stejné. Tedy - vyvíjím se, posouvám se, sbírám zkušenosti, mění se kulisy kolem mne, ale nemění se představy o tom, jakým způsobem žít, abych se cítila šťastná a svobodná. (Hodnoty zůstávají nastaveny stejně?)

V příští pětiletce se nejspíš rozlouskne můj budoucí způsob obživy... Jsem ráda, že jsem si díky dopisům připoměla, jak jsem nastavená. Měla bych k tomu přihlédnout, až se budu rozhodovat, kterou cestou se dát. Protože jít proti sobě je cesta do pekel nebo k nějaké nemoci. Být v souladu se svými hodnotami je důležité, i když má člověk někdy pocit, že je tak trochu sám a proti všem.

První koženková...

... taška! Ohýbací, jednoduchoučká. Zatím s koupeným popruhem, jelikož si ty nové dovednosti cíleně dávkuji pomalu, krůček po krůčku, v budoucnu nebude problém popruh vyměnit za ušitý neb je na karabinky. Taška měla být užší, ale i tak z ní mám radost a myslím, že se celkem povedla, i když zkušené kabelkářky se jistě shovívavě usmívají. Nedaří se mi vyfotit barvy takové, jaké ve skutečnosti jsou.... popruh je nahnědlý, ne šedý.

Omalované...

"Omalovánková" látka z Ikey - nejsuprovější zábava pro děti - ty naše zabavila na téměř celé odpoledne....

Pomalované polštáře budou zdobit "gaučík" (z matrace z dětské postýlky) v pokojíčku v prostoru pod rohovou palandou. Kus látky ještě zbyl, tak asi ještě nějaké polštáře přiděláme...

Smrt nesem ze vsi....

....ale ještě se jí moc nechce, potvoře mrazivé...

Zkouším koženku

Moje první pokusy s koženkou. Pro začátek jednoduché kapsičky. "Peněženka" pro Píďku (chce už chodit sám nakupovat) a pouzdro na fixy pro Kuky. Mám radost, zatím to jde dobře (ťuk ťuk), tak už jsem natěšená na šití jednoduché koženkové tašky...

PS: Koženku mám ODTUD.