Skřítek Hříbek

To jsem se takhle jednou nudila na chatě .... byli jsme tam jen na odpoledne, tak nemělo cenu začínat něco časově náročnějšího...

Logopedická hra

...abychom o prázdninách nevyšli ze cviku.

Na větší papír si namalujeme hrací pole - obkreslujeme např. víčka od PET lahví nebo pětikorunu. Do některých políček vepíšeme hlásky, které se dítě aktuálně učí správně vyslovovat (v našem případě ď, ť, ň, l, č, š, ž). Hlásky, které zatím nenacvičujeme, do políček nepíšeme (dají se připsat později), abychom dítě zbytečně nemátli něčím, co ještě nezvládne (v našem případě r a ř ). Dále potřebujeme figurky (já je uplstila) a hrací kostku.

Každý hráč má jednu figurku, háže se na střídačku kostkou a postupuje se vpřed podle hozené hodnoty na kostce, podobně jako v Člověče, nezlob se.  Kdo se postaví na písmeno, říká slova, která obsahují danou hlásku (slova, kde ta hláska zní, nemusí se tam psát, např. ď - děti, lidi - jde o výslovnost, ne o pravopis). Za každé správně vyslovené slovo, může hráč postoupit o jedno políčko vpřed. Dospělý (nebo hráč, který nemá logopedickou vadu) může říct max. 3 slova (nastavte si podle sebe). Říká je proto, aby malý hráč slyšel správně vyslovovaná slova a rozšiřoval si zároveň slovní zásobu k daným hláskám. Vyhrává ten, kdo se jako první dopracuje od šišlálka (start) k mrštnému jazýčku (cíl).

Víla a beruška

Na poslední chvíli jsme se rozhodli, že vyrazíme na maškarní, a tak jsem v den konání akce honem honem vyráběla převleky. U Kukynky to bylo jasné - použili jsme tylovou sukýnku (návod na výrobu zde), ke které jsme jen přidali čelenku s organzovou květinou. A víla byla na světě. Píďka chtěl jít za berušku (tu z Mrňousků, co dělá "túúdududúúúdu"). Naštěstí jsem měla doma červenou a černou látku. Tykadýlka jsem vyrobila takto: chlupaté drátky (čističe dýmek) jsem obalila ovčí vlnou v černo-šedé barvě a jehlou zaplstila. Vzniklá tykadýlka jsem přilepila k černé čelence tavnou pistolí a pro jistotu jsem spoj na čelence znovu obmotala vlnou a zaplstila. Naše jednoduché kostýmy slavily nečekaně úspěch - vyhráli jsme první místo, ale jen díky tomu, že porotci přihlíželi k tomu, zda jsou převleky vlastnoručně vyráběné. Kromě piráta a jedné Karkulky jsme byli jediní, kdo měl masku doma vyráběnou, jinak měli všichni kupované...

Muzikant

Chtěla jsem před Vánocemi přidělat nějaké figurky do betléma, alespoň muzikanta, říkala jsem si, kdybych stihla ... nestihla jsem. A tak jsem ho dodělala až teď. Do příštích Vánoc si dávám předsevzetí udělat ještě alespoň velblouda :-)

A takhle dopadl náš vánoční stromek. Na Silvestra jsme ho vyndali na balkón, aby nepřekážel při promítání, a pak už tam zůstal. Nějak se nám tam zalíbil. Sundali jsme z něj ozdoby a máme v plánu navěsit na něj krmítka pro ptáky. V noci ho ozdobila paní Zima :-)

Červenka se nám uhnízdila v knihovně...

... když jsem ji včera večer plstila, myslela jsem na jaro... a z přemítání mě vytrhl rachot pluhu odhrabujícího sníh. Ráno jsem se probudila a střecha na protějším domě nebyla sněhem jenom poprášená, byla jím přímo zasypaná. Naštěstí je ale teplo, tak zas hned všechno doufejme roztaje, protože my už doma máme jaro...

Hnízdo i ptáka jsem plstila jehlou. Bohužel jsem doma neměla vlnu přesně takové barvy, kterou bych na ptáčka potřebovala, ale myslim, že to nevadí.

Člověče, neboj se!

Když už jsem vymýšlela hru Chytání motýlků, nemohla jsem si nevzpomenout na hru, kterou jsme s Kartouzkem kdysi dávno vyráběli pro naše kamarády - Člověče, neboj se!

 

Hrací plán jsem namalovala fixami na textil na bílé plátno, Kartouzek vykreslil bubáky a bobříka, celé jsem to ještě podšila barevným plátnem. Figurky jsem uplstila. Hráč má dojít do cíle a získat bobříka odvahy. Pravidla hry jsou zde: 

Vývoj motýla II

Kuchyňská přírodověda :-)

Kukynka měla svátek, tak jsem se dala do vyrábění....

 

Vajíčko a housenku jsem uplstila jehlou...

 

...kuklu jsem uháčkovala...

...a motýl je prstová loutka z Ikey.

Hračka má celkem úspěch. Hlavně u píďky.

  Zde jsou všechny naše motýlí aktivity: Motýlí dny

Plstěný oslík pro Píďku k 2. narozeninám

Tohoto oslíka jsem plstila jehlou pro Píďku k 2. narozeninám. Nohy a ocas má radši na pevno přišitý, aby oslík něco vydržel. Výhodou plstěných hraček je to, že, když se náhodou trochu odrbou, daj se zase plstící jehlou snadno opravit.

A tady je ještě jeden plstěný oslík...

...ten patří do Betléma :-)