Prázdniny

Náš prázdninový plán už visí na dveřích. Zatím jsme stihli navštívit všechny babičky, výstavu lega na strakonickém hradě, ochutnali jsme maliny a lesní jahody. Pokračujeme v psaní prázdninového deníku.

Samizdat

Nová výstava ve volyňském muzeu. Naše děti fascinovaly hlavně psací stroje, zvlášť když jim bylo dovoleno je vyzkoušet...

Rostliny a jejich moci

Kartouzkova hřbitovní zahrádka. Fotila jsem, ale stávkovala mi paměťová karta ve foťáku, takže se neuložila ani jedna fotka, což ale vůbec nevadí, protože fotili i další lidé... Koukněte SEM.

Nejvíc jsem se těšila na povídání Jiřího Zemánka. Nic moc jsem z něj ale neměla, protože jsem zrovna uspávala Kynkažu. (Klasický scénář posledních sedmi let.) Mimochodem znáte knížky Od země přes kopec do nebe a Divočina - příroda, duše, jazyk? Doporučuju. Výstavy, které knížkám předcházely, už bohužel nestihnete.

Zaujalo i čtení Hanky Patrasové. Budu si muset knížku Do tmy někde sehnat...

A teď mě napadlo, že když nemám žádné fotky z "vernisáže", můžu sem hodit alespoň pár "zákulisních" fotek dokumentujících, jak zahrada vznikala...

Za indiány do Strakonic

Zkusili jste si někdy projít "své" město v roli turisty? My si to zkusili dnes. Ve Strakonicích jsme se narodili, máme tu většinu příbuzenstva, a tak jsme v tomto městě často. Přesto ale naše děti nikdy nevystoupali na Rumpál (hradní věž) nebo si to už nepamatuju. K návštěvě hradu nás přiměla výstava "Svět rudého muže", kterou tu v muzeu můžete navštívit do 14.8.2016. Před tím jsme ještě stihli nakrmit kozy v hradním safari, zkontrolovat sochu pradědečka a vyzvednout v práci babičku, která nás doprovodila. Děti mají, jak se dalo čekat, největší zážitek z úzkého schodiště na Rumpál. Ukázala bych víc fotek z výstavy, ale tak nějak se vůbec nepovedly.

Do mlhy... do lesa

Uplynulý týden jsem byla doma na děti sama - Kartouzek se totiž účastnil výtvarného sympozia LINO 2015 na Klenové.  Celý týden si tak trochu užíval malou dovolenou (z mého pohledu :-) ) a ryl a tiskl linoryt. A my s dětmi se včera vypravili za ním...

Na Klenové jsme před 11 lety měli svatbu. Bylo to pro nás trochu z ruky, ale nechtěli jsme, aby nás oddal někdo z tehdejšího vedení radnice našeho města. Na Klenové je nejen hezký hrad a zámek, ale moc se nám líbila i tamní galerie zaměřená na současné umění... A tak jsem chtěla využít příležitosti a po letech se opět vrátit na místo činu... A taky jsem si přála vidět výstavu Z lesa do lesa.

Píďák, který ve středu přišel ze školy s horečkou, se stihl zázračně uzdravit. Neodradil nás ani teploměr, který ráno ukazoval celých 0 stupňů, ani dvě výluky, které nás na cestě za tatínkem čekali. Víc jak tří hodinová cesta alespoň díky 4 přestupům nebyla nudná. Naštěstí jsme vždy stihli přestoupit do správného vozu... jeden zmeškaný spoj by totiž znamenal, že se na Klenovou už nedostaneme. To samé při cestě zpět.... kdyby nám něco ujelo, už bychom se nedostali domů. Největší opruz na tom všem bylo neustálé svlékání a oblékání. (Už trochu chápu, že náš původní plán - jet na svatbu vlakem - připadal příbuzenstvu šílený :-) )

Na návštěvu hradu jsme měli něco málo přes tři hodiny (včetně 2-km cesty tam a zase zpět). Kukyna hned po výstupu z autobusu hlásila, že už chce domů. Doufali jsme, že ji navnadí pohled na hrad (protože co když tam bydlí nějaká princezna?!), ale mlha, která byla všude kolem, houstla a houstla. Takže hrad nebyl vidět, i když jsme byli na krok od něj. Loučila jsem se s výhledy do okolí....

Když jsme konečně vstoupili na nádvoří hradu, bylo znát, že je Kukyna ohromena. Nicméně jí došlo, že přijela v softshellkách.... že jí prostě (jako správné princezně) chybí šaty. A tak už jsme pak celé odpoledne poslouchali jen: "Já chci šatičky s koníkamáááá!" ("Dojedeme pro ně domů a zase se vrátíme, jó maminko?") Píďák byl ve svém živlu, lítal po hradbách nebo hledal, kde ještě se ukrývá nějaký sklep či tajná chodba. Zámek jsme projít nestihli, takže přímo sál, kde jsme si před lety řekli "ano", jsme nenavštívili, ale výstavu Z lesa do lesa naštěstí jo. Měli jsme ji dokonce i s komentářem jednoho z jejích kurátorů - Pavla Piekara.

A pak už jen vyzvednout Kartouzkovy věci ve vile Paula, kde se sympozium konalo, a hurá domů. Mlha se zrovna rozplynula, tak nám na cestu zasvítilo sluníčko. Domů jsme dorazili až večer za tmy a já, jelikož jsem ještě nebyla dostatečně unavená, se vypravila na koncert zatančit si. (Můj první koncert po porodu?! No rozhodně jsem si ho po tom týdnu zasloužila ;-) )


PS: Dnes ráno mě budila Kukyna: "Maminko, vstávej! Vezmu si šatičky a pojedeme zase na ten zámek!"

Píďák a mlha a Róna

Venkovní výstava Vladimíra Kovaříka

Vila Paula

Tryzna za korouna

Tryzna za vakovlka - to byl název akce, kterou jsme propásli, protože jsme trajdali jinde. Zvnějšku budovy Galerie Na shledanou se malovalo. Příchozí tak vytvořili dočasný pomník druhům zvířat a rostlin, které člověk vyhubil.Více informací zde: http://galerienashledanou.blogspot.cz/2015/05/tryzna-za-vakovlka-krest-tretiho-cisla.html . Bylo mi líto, že jsme tam chyběli, tak jsme šli na hřbitov galerii omrknout se zpožděním sami. Vzali jsme s sebou i křídy .... a přimalovali další vyhynulý druh - korouna bezzubého...

Do Plzně na Trnku

Včerejší sváteční a narozeninový výlet. Vyrazili jsme do Plzně na dvě výstavy. Nejdřív do Galerie města Plzně na výstavu Jíří Trnka - Ateliér, poté do Západočeského muzea na Trnkovu Zahradu 2. Ateliér v neděli končí, takže pokud se budete zítra nacházet někde poblíž a ještě jste tam nebyli, doporučujeme zajít se mrknout, protože to rozhodně stojí za to. Od interaktivní Zahrady 2, inspirované stejnojmennou knihou, jsme čekali o malinko víc.... jsme asi zmlsaní píseckou Sladovnou anebo jsme si ji nedokázali pořádně užít, protože nás zrovna doběhla nejvíc krizová chvilka onoho dne... každopádně trpaslík nás dostal!

Nejpohodovější výletnicí byla zase Pigeta...