Prý je teď zrovna týden knihoven, takže se to hodí....
Občas se mě kamarádky ptají, kdy TO jako dělám, tak takhle jsem se "zbavila" jednoho z dětí, konkrétně Kukynky, při mém posledním šití.... Kuky (v ten den alias Karkulka) nutně potřebovala také "zašívat" jako já, po ruce ležel odstřižek koženky, k tomu pár bavlnek a jehla..... Kdysi jsem (alibisticky) doma vyhlásila pravidlo, že než budou děti připuštěny k šicímu stroji, musí se nejprve naučit šít v ruce. Takhle dopadlo Kukyny první seznamování se s jehlou. Jasně, mohla bych jí tam předkreslit nějakou předlohu, jako jsem to kdysi dělala Píďákovi, ale potřebovala jsem šít, a tak jsem jí dala prostor pro improvizaci. Ono, nemyslete si, propíchnout koženku tlustou jehlou není pro 4-leté ruce úplně jednoduché. Barvy si vybírala Kuky sama a ani jednou bavlnky nezašmodrchala. Proužek koženky jsme nakonec sešili, aby vznikla záložka. To, aby Kuky viděla, že její "práce" má nějaký smysl. A zůstala nám pěkná památka na její šicí začátky. Výsledná výšivka se mi moc líbí. Připomíná mi Japonsko :-)
Kulisu nám dělala nejnovější knížka Romana Szpuka A zavaž si tkaničky. Doporučuju!
--------------------------------------------------------------
Podařilo se mi přes facebook koupit hromadu starých Burd. Po desetikačce, no nekupte to! Sice jsou to čísla zhruba 15 let stará, ale jsou v nich i nadčasové střihy, které budou použitelné vždycky. Překvapilo mě, že spousta věcí z té doby by se s klidem dala po menší úpravě nosit i teď. A taky mě při prohlížení těch starých čísel chytá trochu nostalgie - jsou to ty Burdy, které jsem si kdysi jako mladá holka půjčovala v knihovně a učila se podle nich šít své úplně první "modely".
Beru to jako znamení, že je na čase pokusit se posunout mé šití k trochu vyšší krejčovině. V nejbližším čtvrtroce se ale k šicímu stroji nejspíš nedostanu, protože mám práce až nad hlavu. Začínám se obávat, jestli jsem nepřecenila své síly a časové možnosti, když jsem kývla na ty dvě "brigády", co teď po nocích dělám.... tak mi držte palce, ať mi z toho všeho nehrábne ... když to dobře dopadne, mám v plánu si koupit overlock ;-)
středa 5. října 2016
neděle 25. září 2016
Pure black
Po celý srpen jsem se nedotkla stroje, tak už jsem měla trochu absťák... konečně došlo i na softshellový kabát(ek) pro mě, který jsem měla v plánu už v zimě. Střih z Ottobre 2/2015. Fotila Kuky.
Všímavější z vás asi postřehli, že mi tam jaksi něco chybí. Byl to můj první pokus o "skrytou" kapsu, stroj stávkoval, nervy tekly.... a tak jsem si řekla, že si vystačim jen s jednou kapsou :-) ... na tu druhou už jsem fakt neměla trpělivost. Jinak jsem si dala hodně záležet na tom, abych i vevnitř měla všechny švy pěkně začištěné...
Ze zbytku softu ještě kalhoty pro Kynkažu. Zkusila jsem jiný střih než podle kterého obyčejně šiju (také z Ottobre). A stalo se mi něco nemilého - v pase povolila guma, kterou vždy ještě pro jistotu dávám do nápletu. I přesto, že jsem ji před použitím natahovala. Stalo se mi to za poslední 2 měsíce už potřetí u různých druhů gum, tak už mě to štve. Nevím, co dělám špatně nebo co dělat, aby se mi to nestalo. Doufejme, že kalhoty nebudou padat.
Všímavější z vás asi postřehli, že mi tam jaksi něco chybí. Byl to můj první pokus o "skrytou" kapsu, stroj stávkoval, nervy tekly.... a tak jsem si řekla, že si vystačim jen s jednou kapsou :-) ... na tu druhou už jsem fakt neměla trpělivost. Jinak jsem si dala hodně záležet na tom, abych i vevnitř měla všechny švy pěkně začištěné...
Ze zbytku softu ještě kalhoty pro Kynkažu. Zkusila jsem jiný střih než podle kterého obyčejně šiju (také z Ottobre). A stalo se mi něco nemilého - v pase povolila guma, kterou vždy ještě pro jistotu dávám do nápletu. I přesto, že jsem ji před použitím natahovala. Stalo se mi to za poslední 2 měsíce už potřetí u různých druhů gum, tak už mě to štve. Nevím, co dělám špatně nebo co dělat, aby se mi to nestalo. Doufejme, že kalhoty nebudou padat.
středa 21. září 2016
Cyklobrašna na dětské kolo
To byste nevěřili, jak je dnes těžké sehnat nosič na dětské (máme myslim 20´´) kolo. Nakonec se nám to podařilo díky moc hodné pani z cyklobazaru, který najdete v Protivíně na hlavní ulici vedoucí z nádraží na náměstí. Kdybych našla jejich www stránky, tak jim tu ráda udělám reklamu. Když jsme po půl roce (jezdíme do Protivína k zubařce) vešli do krámku, pani nás hned poznala, odběhla si a přinesla dva nosiče z nichž jeden opravdu seděl na velikost kola, které jsme potřebovali. Nosič jsme tedy měli (ještě by bylo pěkné ho nastříkat na černo), zbývalo ušít brašny.
Cyklobrašnu jsem šila už před naší cyklodovolenou. Na poslední chvíli, jako vždy, takže jsem ji nestihla vyfotit v nepoužitém stavu, ale aspoň můžu poreferovat, jak se osvědčila.
Šila jsem z tkaniny RINS, která má tu výhodu, že dobře drží tvar, takže nebylo nutné brašny nějak vyztužit. Navíc je také voděodpudivá, což se hodí. Jak jsme vyzkoušeli hned první den dovolené, není úplně nepromokavá, ale i přes šílený slejvák bylo oblečení v brašnách jen zvrchu trochu navlhlé, což považuju za uspokojivý stav.
Přesný návod šití nafocený nemám, ale pokusím se vám alespoň stručně popsat, jak jsem postupovala.
Nejdřív jsem si na papír obkreslila tvar nosiče a podle tohoto střihu ušila z dvojité vrstvy látky "nosnou část". (Na fotce je to ten díl, co je navrch)
V místech, kde se brašna pokládá na nosič, jsem nechala tunel. Tímto tunelem provlékáme takovou tu "upevňovací" část nosiče (jak je na pérko). Teď už se to moc nedělá, bývalo to na starých nosičích...
Na tuto nosnou část jsem našila očka pro provlečení gumičky + ucha (na pohodlné přenášení) a potom z boku zadní část brašen. Dále přišly na řadu suché zipy a poutka (s druhou částí suchého zipu), kterými brašny ještě upevňujeme ke konstrukci nosiče a kola (na jedné straně jsem bohužel vyměnila délku poutek a všimla si toho až ve chvíli, kdy to nešlo dobře opravit). Suché zipy ale moc nedoporučuju - když při jízdě Píďka do brašny nechtěně kopnul, zipy se rozepínaly... Lepší by byly např. kovové druky.
Pak teprve jsem sešila boční švy brašen (aby vznikl vak). Nakonec jsem vršek tašek olemovala popruhy s přezkou, čímž vzniklo pohodlné zapínání na rolovací brašnu. (Samozřejmě aplikace a odrazky našijte úplně na začátku.)
Není to dokonalé, ale slouží dobře a to je hlavní. Píďák byl spokojený, i když ho trochu zklamalo, že se mu tam nevejde jeho spacák :-)
Tak sportu zdar!
Cyklobrašnu jsem šila už před naší cyklodovolenou. Na poslední chvíli, jako vždy, takže jsem ji nestihla vyfotit v nepoužitém stavu, ale aspoň můžu poreferovat, jak se osvědčila.
Šila jsem z tkaniny RINS, která má tu výhodu, že dobře drží tvar, takže nebylo nutné brašny nějak vyztužit. Navíc je také voděodpudivá, což se hodí. Jak jsme vyzkoušeli hned první den dovolené, není úplně nepromokavá, ale i přes šílený slejvák bylo oblečení v brašnách jen zvrchu trochu navlhlé, což považuju za uspokojivý stav.
Přesný návod šití nafocený nemám, ale pokusím se vám alespoň stručně popsat, jak jsem postupovala.
Nejdřív jsem si na papír obkreslila tvar nosiče a podle tohoto střihu ušila z dvojité vrstvy látky "nosnou část". (Na fotce je to ten díl, co je navrch)
V místech, kde se brašna pokládá na nosič, jsem nechala tunel. Tímto tunelem provlékáme takovou tu "upevňovací" část nosiče (jak je na pérko). Teď už se to moc nedělá, bývalo to na starých nosičích...
Na tuto nosnou část jsem našila očka pro provlečení gumičky + ucha (na pohodlné přenášení) a potom z boku zadní část brašen. Dále přišly na řadu suché zipy a poutka (s druhou částí suchého zipu), kterými brašny ještě upevňujeme ke konstrukci nosiče a kola (na jedné straně jsem bohužel vyměnila délku poutek a všimla si toho až ve chvíli, kdy to nešlo dobře opravit). Suché zipy ale moc nedoporučuju - když při jízdě Píďka do brašny nechtěně kopnul, zipy se rozepínaly... Lepší by byly např. kovové druky.
Pak teprve jsem sešila boční švy brašen (aby vznikl vak). Nakonec jsem vršek tašek olemovala popruhy s přezkou, čímž vzniklo pohodlné zapínání na rolovací brašnu. (Samozřejmě aplikace a odrazky našijte úplně na začátku.)
Není to dokonalé, ale slouží dobře a to je hlavní. Píďák byl spokojený, i když ho trochu zklamalo, že se mu tam nevejde jeho spacák :-)
Tak sportu zdar!
úterý 20. září 2016
Funkční plátno Micropeach
Na začátku léta jsem si objednala hromadu funkčních látek s ideou, že, než pojedeme na dovolenou, obalim do nich celou rodinu. Bohužel (nebo spíš "díky za to") jsme měli léto tak nabité, že jsem stihla jen kalhoty pro sebe a Kuky. Zbytek látek snad zvládnu zpracovat do příštího léta, ale o funkčním plátně z Unuodesign vám chci napsat už teď.
Když jsem objednávala první várku, měli buď všechny normální barvy (tj. ty které jsem zvyklá nosit :-) ) vyprodané nebo jsem zrovna v tu chvíli musela trpět chvilkovým pomatením smyslů. Objednala jsem "tlumenou malinu", "mentolovou" a pro chlapy "béžovou". Když jsem otevřela došlý balíček, byla jsem, přiznávám, docela zklamaná. Tlumená malina je ve skutečnosti hnusně sladká růžová. Jo, zkusila jsem si z ní ty kalhoty ušít, ale vypadala jsem v nich jak v pyžamu, takže jsem je zase hned rozstřihala... na malých holkách se ta barva snese. Mentolová a béžová jsou zase hrozně světlé, tj. na kalhoty, na kterých nemá být vidět každá špína nevhodné. I když....
Barvy mě nenadchly, ale plátno jinak vypadalo hodně slibně. Z lícu na omak jako broskev, z rubu chladivě hladké. Nedalo mi to a rozhodla jsem se zkusit štěstí ještě jednou. Pro sebe jsem vybrala černobílý vzorek a konečně naskladnili i tmavě šedou. Vzala jsem i kousek černé, z které bych chtěla zkusit nějakou letní halenku. Tentokrát mě barvy nezklamaly, vypadají tak, jak jsem si je představovala.
Šije se z toho bez větších problémů.
A teď to nejhlavnější - zkušenosti uživatele. Kalhoty jsem si ušila na začátku prázdnin a prochodila v nich celé léto. Je to ideální materiál na letní kalhoty, látka příjemně chladí, člověk se v nich nezpotí. Téměř vůbec se na plátno nechytá špína. Jako fakt! Když prší jen zlehounka, nepromokne. Když prší opravdu hodně (a zažila jsem v kalhotách i jedno extrémně mokré odpoledne) promokne, ale ne tak, že by měl člověk pocit, že na něm visí nacucaná houba nebo studený hadr. Vlastně si toho, že máte mokré kalhoty pocitově skoro ani nevšimnete. Možná i pro to, že látka hrozně rychle schne. Prostě ideál na ty trochu extrémní dovolené, na které máme ve zvyku jezdit. Večer přeperete, ráno je oblečení suché.
Zkusila jsem najít nějaké fotky, kde by na nás byly kalhoty pěkně vidět, ale nenašla jsem. Přikládám alespoň Kukyny tlumenou malinu, moje kalhoty mám na sobě snad na všech našich letních fotkách, kde se mihnu :-)
Ještě mám v zásobě funkční tričkovinu. Na tu jsem taky hodně zvědavá, vypadá dost podobně jako materiál, z kterého mám jedno triko z Lidlu, které je mým nejoblíbenějším letním trikem už několik let... Snad mě tričkovina svými vlastnostmi potěší stejně jako funkční plátno. (S barvami je to asi podobné, objednala jsem modrou, přišla mi černá :-) )
Když jsem objednávala první várku, měli buď všechny normální barvy (tj. ty které jsem zvyklá nosit :-) ) vyprodané nebo jsem zrovna v tu chvíli musela trpět chvilkovým pomatením smyslů. Objednala jsem "tlumenou malinu", "mentolovou" a pro chlapy "béžovou". Když jsem otevřela došlý balíček, byla jsem, přiznávám, docela zklamaná. Tlumená malina je ve skutečnosti hnusně sladká růžová. Jo, zkusila jsem si z ní ty kalhoty ušít, ale vypadala jsem v nich jak v pyžamu, takže jsem je zase hned rozstřihala... na malých holkách se ta barva snese. Mentolová a béžová jsou zase hrozně světlé, tj. na kalhoty, na kterých nemá být vidět každá špína nevhodné. I když....
Barvy mě nenadchly, ale plátno jinak vypadalo hodně slibně. Z lícu na omak jako broskev, z rubu chladivě hladké. Nedalo mi to a rozhodla jsem se zkusit štěstí ještě jednou. Pro sebe jsem vybrala černobílý vzorek a konečně naskladnili i tmavě šedou. Vzala jsem i kousek černé, z které bych chtěla zkusit nějakou letní halenku. Tentokrát mě barvy nezklamaly, vypadají tak, jak jsem si je představovala.
Šije se z toho bez větších problémů.
A teď to nejhlavnější - zkušenosti uživatele. Kalhoty jsem si ušila na začátku prázdnin a prochodila v nich celé léto. Je to ideální materiál na letní kalhoty, látka příjemně chladí, člověk se v nich nezpotí. Téměř vůbec se na plátno nechytá špína. Jako fakt! Když prší jen zlehounka, nepromokne. Když prší opravdu hodně (a zažila jsem v kalhotách i jedno extrémně mokré odpoledne) promokne, ale ne tak, že by měl člověk pocit, že na něm visí nacucaná houba nebo studený hadr. Vlastně si toho, že máte mokré kalhoty pocitově skoro ani nevšimnete. Možná i pro to, že látka hrozně rychle schne. Prostě ideál na ty trochu extrémní dovolené, na které máme ve zvyku jezdit. Večer přeperete, ráno je oblečení suché.
Zkusila jsem najít nějaké fotky, kde by na nás byly kalhoty pěkně vidět, ale nenašla jsem. Přikládám alespoň Kukyny tlumenou malinu, moje kalhoty mám na sobě snad na všech našich letních fotkách, kde se mihnu :-)
Ještě mám v zásobě funkční tričkovinu. Na tu jsem taky hodně zvědavá, vypadá dost podobně jako materiál, z kterého mám jedno triko z Lidlu, které je mým nejoblíbenějším letním trikem už několik let... Snad mě tričkovina svými vlastnostmi potěší stejně jako funkční plátno. (S barvami je to asi podobné, objednala jsem modrou, přišla mi černá :-) )
středa 24. srpna 2016
Moravský kras
Pár fotek z naší letošní cyklodovolené.... Podrobnosti o trasách a navštívených místech a možná i "veselé" historky z našeho bez-autového cestování mám v plánu sepsat na našem druhém, dlouhé měsíce zanedbávaném, carfree blogu.... jestli se dokopu. Bylo to krásné, intenzivní i masakrózní.
| Adamov, zastávka. |
| Stará huť u Adamova |
| Jedovnice - kostel sv. Petra a Pavla - oltář od M. Medka a J. Koblasy |
| Jedovnice - kostel sv. Petra a Pavla |
| Rudické propadání |
| Rudické propadání |
| Rudický větrný mlýn |
| Rudice - kaple sv. Barbory |
| Křtiny - kostel Jména Panny Marie - zvonkohra |
| Křtiny |
| Křtiny |
| Jeskyně Výpustek |
| Boskovice - židovská čtvť |
| Boskovice - synagoga |
| Jeskyně Balcarka |
| Jeskyně Balcarka |
| Propast Macocha |
| Kateřinská jeskyně |
| Kateřinská jeskyně |
| Ježibaba v Kateřinské jeskyni |
| Dům přírody |
sobota 20. srpna 2016
Rostliny a jejich moci
Kartouzkova hřbitovní zahrádka. Fotila jsem, ale stávkovala mi paměťová karta ve foťáku, takže se neuložila ani jedna fotka, což ale vůbec nevadí, protože fotili i další lidé... Koukněte SEM.
Nejvíc jsem se těšila na povídání Jiřího Zemánka. Nic moc jsem z něj ale neměla, protože jsem zrovna uspávala Kynkažu. (Klasický scénář posledních sedmi let.) Mimochodem znáte knížky Od země přes kopec do nebe a Divočina - příroda, duše, jazyk? Doporučuju. Výstavy, které knížkám předcházely, už bohužel nestihnete.
Zaujalo i čtení Hanky Patrasové. Budu si muset knížku Do tmy někde sehnat...
A teď mě napadlo, že když nemám žádné fotky z "vernisáže", můžu sem hodit alespoň pár "zákulisních" fotek dokumentujících, jak zahrada vznikala...
Nejvíc jsem se těšila na povídání Jiřího Zemánka. Nic moc jsem z něj ale neměla, protože jsem zrovna uspávala Kynkažu. (Klasický scénář posledních sedmi let.) Mimochodem znáte knížky Od země přes kopec do nebe a Divočina - příroda, duše, jazyk? Doporučuju. Výstavy, které knížkám předcházely, už bohužel nestihnete.
Zaujalo i čtení Hanky Patrasové. Budu si muset knížku Do tmy někde sehnat...
A teď mě napadlo, že když nemám žádné fotky z "vernisáže", můžu sem hodit alespoň pár "zákulisních" fotek dokumentujících, jak zahrada vznikala...
středa 3. srpna 2016
Něco jako tábor
Tři dětné rodiny na společném stanování. Koupání v rašelinovém Křišťanovickém rybníku jsme si kvůli počasí moc neužili. Lilo i při hledání pokladu na zřícenině hradu Hus, a tak se zásoby suchého oblečení rychle tenčily. V tábořišti u rybníka se zastavil čas - je to kemp jak z dob našeho dětství bez zbytečných lákadel a "atrakcí", kterými jsou dnešní kempy přeplněné. Chtěli bychom z našeho společného táboření udělat každoroční tradici...
| Honzo, vstávej! |
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
