Nejdřív jsem z toho nebyla moc nadšená, samozřejmě mi hned naskočila stejná věta, která napadala i všechny ostatní v našem okolí - "Ve škole se bude nudit." Ale pak jsem na kurzu Montessori pedagogiky viděla, že děti se přirozeně zajímají o písmena mnohem dřív než v 6 letech a že pokud se jejich zájem podpoří, běžně čtou už před nástupem do školy. Nechtěla jsem Píďkovi nic vnucovat, ale když se ptal, odpovídala jsem. A taky jsem ho naučila zacházet s wordem, protože pořád toužil "pracovat" jako táta a máma a šahal nám do klávesnice, až jsem to nevydržela a radši mu ukázala, na co mačkat smí a na co radši ne. (Mimochodem psaní písmenek ve wordu ho baví dodnes. Jen teď už tuhle zábavu střídá s malováním v jednoduchém grafickém programu. Dnešní děti jsou prostě na počítači jako doma, ať se nám to líbí nebo ne.)
Jen tak ze zvědavosti jsem občas zkoušela vysvětlit mu, jak se čtou slova... ale kdepak, na to jeho mozeček ještě nebyl připravený. Naučil se znát symboly (písmena) a jejich názvy, ale význam zatím nechápal. Zajímavé mi také připadalo, že teprve asi rok po tom, co se začal zajímat o písmenka, se je začal pokoušet napsat. Všechno má prostě svůj čas. A teď, když jsou Píďkovi čtyři roky, začíná konečně "slyšet" na jakou hlásku začínají slova. Zvládne taky přečíst pár jednoduchých slov jako "máma" nebo "táta", ale myslím, že má spíš naučené, jak ta slova vypadají, než že by je skutečně četl...
A tak nám nastal čas, kdy můžeme písmenka zapojit do našich her. Už se na to vymýšlení moc těším...
Naší zábavou se třeba stalo hledat v pokojíčku předměty, které začínají na nějaké určité písmeno. Dáváme je pěkně na kopičku a pak, když už je kopička zase uklizená, nás oba napadá: "A víš, co je ještě na B? Banán!" Jsme tim momentálně oba dost postižení. Píďka o tom, co začíná na jaké písmeno, přemýšlí dokonce i večer před spaním a ráno, když se vzbudí, je jeho první věta: "A mami, víš co je ještě na P?"
Žádné komentáře:
Okomentovat