Nasáváme teplo a světlo do zásoby :-)

Nemám ráda konec podzimu a zimu. Špatně snášim nedostatek světla a chlad. A tak jsem ráda, že je teď ještě docela hezky. Chodíme nasávat teplo a světlo do zásoby. Dokud to ještě jde...

V neděli jsme vyrazili na kole (možná letos už naposled?) do Krušlova na akci k ukončení sezóny v místním včelíně. Zavítáte-li někdy na Strakonicko, určitě si tam udělejte výlet, stojí to za to! Nejedná se totiž o jen tak ledajaký včelín, ale o skvost vytvořený včelařem a lidovým řezbářem panem Machem. Více o krušlovském včelíně zde. My se těšili na stínové divadlo o včelách, které do Krušlova přivezl toulavý divadelní autobus. Bohužel v autobusu bylo příliš málo místa a o divadlo byl příliš velký zájem ... a tak se dovnitř protlačil jen Píďka. Na další reprízu už jsme nečekali, začínalo pršet a chtěli jsme domů dojet ještě za světla....

 Píle a spořivost jest nejen včelek ctnost, a tak šel Kartouzek v pondělní svátek do práce. No s tou spořivostí to u něj vlastně neni tak horký, ale to sem nepatří :-) My s dětmi jsme šli původně na šípky, pak jsme to změnili na kaštany a nakonec jsme se ocitli na nádvoří muzejní tvrze, čili u Kartouzka v práci. Děti se válely v listí a my s Kukynou jsme pak vyrazily ještě na nějaké kaštany. Když Kartouzkovi skončila pracovní doba (nebo jsme se o tom alespoň domnívali - zapomněli jsme si přeměnit čas na mobilu i v počítači a tak zavřel o hodinu dřív... ale pšššt, snad tam už nikdo na prohlídku muzea nepřišel :-) ), šli jsme se ještě podívat za tvrz, kde Kartouzek s kolegou staví repliku starodávné pece na keramiku z hlíny. Až se pec vypálí, měla by být plně funkční, tak jsem zvědavá, jak se jim to podaří. V budoucnu by snad měla být přístupná i pro návštěvníky muzea.

 

Včera už byla docela kosa. Vypravili jsme se opět omrknout hřbitovní galerii, tentokrát jenom z venčí, protože jsme neměli klíče. Děti si tam potom chtěly malovat křídami, tak jsme tvořili. Sice jsem měla trochu pocit nepatřičnosti, že si hrajeme na hřbitově, ale byli jsme schovaní vzadu za obřadní síní, tak snad jsme nikomu nevadili.

A dnes zase svítí sluníčko. Poslali jsme dopis Ježíškovi. Teda zatím čeká za oknem, tak snad si ho Ježíšek v noci odnese. Je to dobrý, Píďka si nepřál nic nesplnitelného. Chtěl hlavně různá jídla do kuchyňky, která jsem mu stejně chtěla vyrobit, tak snad to do těch Vánoc stihnu. Dopoledne si Píďka krátil vyráběním další novinové koláže. Ta kočičí ho evidentně zaujala, tak teď lepil psa se zlomenou packou. Ale prý mu ji "spravil". Inspirací mu možná byla naše Frída, která na dřevě hlídá, co se děje u sousedů. Packu si zatím naštěstí nezlomila...

 Tak snad tu zimu nějak překlepem!