Soumarské rašeliniště

Kartouzek včera večer hrál na koncertě pro šumavskou divočinu .... tak abych si trochu vynahradila to, že tam také nemůžu, vymyslela jsem, že to spojíme s výletem. Ráno jsme s dětmi nastoupili do vlaku směr Šumava, Kartouzek měl za úkol k nám přistoupit v Horní Vltavici..... ale netrefil včas na nádraží, protože mu někdo špatně poradil směr, kudy se tam dostat (že by nějaký odpůrce příznivců Hnutí Duha ?!). A tak jsme ve Vltavici vystoupili a šli ho hledat. Nachodili jsme díky tomu o 4 km více než bylo v plánu, ale nakonec jsme se našli, chytli další vlak a na Soumarský most dorazili o dvě hodiny později. Naším cílem byla naučná stezka "Soumarské rašeliniště".

Naše výlety nejsou vždy taková idylka, jak to podle fotek vypadá. Kukyna chvilku potom, co jsme ve Vltavici vystoupili z vlaku, začala ječet, že chce domů, a vydrželo jí to téměř celý den (zmohlo ji asi ranní vstávání, tak byla unavená a protivná). Kynkažu nejmíň třetinu stezky prořvala, než konečně usnula .... a Kartouzek se mě pořád dokola ptal, jestli náhodou nemám ibáč, protože ho po prokalené noci bolela hlava. Ale jinak to tam bylo moc pěkné! :-))) Aspoň že Píďák to dokázal ocenit a po příjezdu domů si dokonce začal stavět rašeliniště z dupla.

Naprosto nečekaným zážitkem pro nás bylo muzeum uprostřed přírody, které nedávno otevřela parta nadšenců v jednom z místních bunkrů. Bunkr opravili a vybavili tak, jak původně vypadal. Mohli jsme si ho prohlédnout i se zajímavým povídáním. Píďák zkusil vyhodit speciálním otvorem ven ze skrýše granát a prvně v životě střílel ze vzduchovky. Nejsem fanynka vojáků a zbraní, ale zápal, s kterým pan Němeček a spol dávají svoje malé muzeum dohromady, je mi moc sympatický.

Takhle vypadá únava :-)

"Slon stříká vodu."