Na Klenové jsme před 11 lety měli svatbu. Bylo to pro nás trochu z ruky, ale nechtěli jsme, aby nás oddal někdo z tehdejšího vedení radnice našeho města. Na Klenové je nejen hezký hrad a zámek, ale moc se nám líbila i tamní galerie zaměřená na současné umění... A tak jsem chtěla využít příležitosti a po letech se opět vrátit na místo činu... A taky jsem si přála vidět výstavu Z lesa do lesa.
Píďák, který ve středu přišel ze školy s horečkou, se stihl zázračně uzdravit. Neodradil nás ani teploměr, který ráno ukazoval celých 0 stupňů, ani dvě výluky, které nás na cestě za tatínkem čekali. Víc jak tří hodinová cesta alespoň díky 4 přestupům nebyla nudná. Naštěstí jsme vždy stihli přestoupit do správného vozu... jeden zmeškaný spoj by totiž znamenal, že se na Klenovou už nedostaneme. To samé při cestě zpět.... kdyby nám něco ujelo, už bychom se nedostali domů. Největší opruz na tom všem bylo neustálé svlékání a oblékání. (Už trochu chápu, že náš původní plán - jet na svatbu vlakem - připadal příbuzenstvu šílený :-) )
Na návštěvu hradu jsme měli něco málo přes tři hodiny (včetně 2-km cesty tam a zase zpět). Kukyna hned po výstupu z autobusu hlásila, že už chce domů. Doufali jsme, že ji navnadí pohled na hrad (protože co když tam bydlí nějaká princezna?!), ale mlha, která byla všude kolem, houstla a houstla. Takže hrad nebyl vidět, i když jsme byli na krok od něj. Loučila jsem se s výhledy do okolí....
Když jsme konečně vstoupili na nádvoří hradu, bylo znát, že je Kukyna ohromena. Nicméně jí došlo, že přijela v softshellkách.... že jí prostě (jako správné princezně) chybí šaty. A tak už jsme pak celé odpoledne poslouchali jen: "Já chci šatičky s koníkamáááá!" ("Dojedeme pro ně domů a zase se vrátíme, jó maminko?") Píďák byl ve svém živlu, lítal po hradbách nebo hledal, kde ještě se ukrývá nějaký sklep či tajná chodba. Zámek jsme projít nestihli, takže přímo sál, kde jsme si před lety řekli "ano", jsme nenavštívili, ale výstavu Z lesa do lesa naštěstí jo. Měli jsme ji dokonce i s komentářem jednoho z jejích kurátorů - Pavla Piekara.
A pak už jen vyzvednout Kartouzkovy věci ve vile Paula, kde se sympozium konalo, a hurá domů. Mlha se zrovna rozplynula, tak nám na cestu zasvítilo sluníčko. Domů jsme dorazili až večer za tmy a já, jelikož jsem ještě nebyla dostatečně unavená, se vypravila na koncert zatančit si. (Můj první koncert po porodu?! No rozhodně jsem si ho po tom týdnu zasloužila ;-) )
PS: Dnes ráno mě budila Kukyna: "Maminko, vstávej! Vezmu si šatičky a pojedeme zase na ten zámek!"
 |
| Píďák a mlha a Róna |
 |
| Venkovní výstava Vladimíra Kovaříka |
 |
| Vila Paula |
Žádné komentáře:
Okomentovat