"Na Mačkov" jsme jezdívali od jara do podzimu téměř každý víkend a trávili jsme tu obvykle i část prázdnin. Nebyla jsem tu už 16 let a dva měsíce. Kdybych tu měla vylíčit, co všechno pro mě toto místo znamená, byl by tento příspěvek příliš patetický. Všechno vypadá tak nějak menší než si pamatujeme, jen stromy hodně vyrostly. Tak, že zakrývají i výhledy na celý lom, které mám ještě v paměti. Po dlouhé době jsem si zase pořádně zaplavala, voda je tu nádherně průhledná a příjemná na omak. Nestihla jsem prolézt všechna svá místa, spousta cest už je neprostupně zarostlých. Příroda úplně pohltila i bývalou střelnici. Kdoví, jestli bych do svého "bunkru" uprostřed skály ještě zvládla vyšplhat. Zpětně jsem vděčná za tu volnost, kterou nám dětem dospělí nechávali. Celý den jsme lezli po skalách, skotačili ve vodě nebo lítali po lese a nikdo se o nás moc nestaral. Přála bych nějaké takové místo i našim dětem...
 |
| Velryba |
Do Bechyně se s námi vypravila i naše mamka. Strávili jsme dnes 6 hodin ve vlaku. Kromě lázeňského parku, klášterní zahrady a náměstí jsme se byli podívat i na dům, kde bydlela babička s dědou. Jména na zvoncích už jsou jiná, ale ta prolejzačka je tam pořád, i pár klepačů. V Bechyni jsem se naučila háčkovat a v Bechyni jsem prvně šila na šicím stroji.
Žádné komentáře:
Okomentovat