Náš blog už nějaký ten pátek skomírá. Asi mám nějakou tvůrčí krizi nebo spíš procházím obdobím intenzivnější transformace - aktuálně jsem posedlá zbavováním se nepotřebných krámů, a tak se samozřejmě snažím nepouštět do našeho životního prostoru nové zbytnosti. Možná tu o tom někdy napíšu. Předpokládám, že mě teď mnohem víc bude bavit vymýšlet věci, které mají trvalejší hodnotu, aby stálo za to je uchovávat doma v nějakém tom šuplíku, nebo naopak hry, které jsou prostorově a materiálově naprosto nenáročné a které, když přestanou bavit, není problém zrecyklovat. Přesně taková je i následující hra!
Je to hra na dostihové sázkaře. Potřebujete jen papír, tužku a hrací kostku. Počet hráčů není nijak omezen (je dobré, když jsou alespoň dva). Věk hráčů - je lepší, když už umí počítat, ale není to podmínkou.
Nejlepší je použít linkovaný papír. Nakreslete na něj šest sloupců, nadepište čísly 1-6. Každé číslo představuje jednoho šneka /chrta / koně .... prostě sázet můžete na cokoli. Čím je váš papír větší, tím bude hra delší a závod pomalejší.
Každý hráč má přidělený stejný počet "peněz", např. 5. Použít můžete třeba knoflíky, víčka od piva, lentilky, kamínky, cokoli co je po ruce. Stačí ale také představovat si peníze v duchu a sázky zapsat na papír. U nás hráli dva hráči, a tak jsme využili hrací kameny z Dámy - každý měl svou barvu.
Na začátku hry si každý hráč vsadí - rozdělí své peníze mezi závodící zvířata. Je lepší vsadit menší částky na větší počet zvířat nebo velkou částku na jednoho favorita? To si musí každý rozhodnout sám... Tím aktivní role hráčů končí. Dál budou jen fandit.
Začne se házet kostkou. Může házet dospělák, který nemá vsazeno, nebo se hráči můžou u házení střídat. Hozená hodnota na kostce ukazuje, který kůň se posunul vpřed - označte to do tabulky a házejte dál. Pořád dokola, dokud první závodník nedoběhne do cíle. Kdo si vsadil na vítěze, vyhrává trojnásobek vsazené částky. A pokračujeme dál, dokud do cíle nedoběhne druhý závodník. Ten sázkařům vyhrává dvojnásobek vsazené částky. Třetí závodník v cíli jednonásobek. Kdo si vsadil na závodníka, který neobsadil 1.-3. místo, má smůlu - své peníze prohrál. Na konci si hráči spočtou své peníze a vyhrává ten, kdo jich má (nej)víc. (A můžete si dát i víc kol...)
Podívejte se, jak probíhal šnečí závod u nás:
Šnek č.2, který mimochodem ze startu vyrazil jako poslední, se dostal do vedení...
...a prvenství si udržel - do cíle doběhl jako první (tj. nejvíc nám na kostce padala dvojka).
Kdo skončí na druhém místě? Je to napínavé...
...šnek číslo 6 nakonec předběhl jedničku i trojku.
Jako třetí se do cíle doplazil šnek č. 3 a vyhrál Kukyně i Píďákovi po jednom penízku. Proškrtáno a sečteno... vítězem se stal Píďák, který se nebál riskovat a vsadil 3 penízky na jednoho z vítězných šneků.
Moc díky za super inspiraci na Vašem blogu. Jste obdivuhodná žena! :-))
OdpovědětVymazatTeda teď se dost červenám :-) Myslím, že s tou obdivuhodností to nebude tak horké, ale i tak díky za pochvalu, potěšila mě a hned mám větší chuť v psaní blogu pokračovat...
VymazatPročetla jsem všechny Vaše příspěvky při jednom nekončícím uspávání a opravdu k Vám cítím velký respekt. Taky nejím maso, nemáme televizi, mnoho času trávíme venku. Ale tak šikovná, abych dětem něco ušila nejsem. Mohu se zeptat, jak to děláte s masem u dětí? Já s tím trochu bojuju... Nejsem vůbec zvyklá maso kupovat, vařit.. Doufám, že se nezlobite za tak osobní otázku. Ať se daří a vyhýbají se Vám nemoce. Dana
OdpovědětVymazatDobrý večer,
Vymazatotázka vůbec nevadí... Máme to doma tak, že já nejím maso (vejce a mléčné výrobky ano, vegany obdivuju, ale zatím jsem nedošla tak daleko, abych udělala ve svém stravování razantnější změnu, i kvůli tomu, že stále ještě kojím) a manžel maso jí. A tak to doma řešíme tak, že necháváme na dětech, jestli maso budou chtít jíst nebo ne. Nikdo jim ho nenutí, ani nezakazuje. Já vařím čistě "bezmase", manžel občas nějaké maso uvaří, když mají chuť - většinou je to nějaká drůbež z domácího chovu, na Vánoce ryba...
Děti překvapivě mají maso docela rády, možná proto, že ho nemají tak často. Nejstarší Matěj přišel ze školy s tím, že pí. uč. říkala, že jíst maso je pro zdraví nutné, tak jsem mu poradila, ať ve škole řekne, že maminka už 17 (zítra to bude 18)let maso nejí a je zdravá :-) Matěj měl potom období, kdy si to v sobě trochu řešil, začal o sobě prohlašovat, že je taky vegetarián a, když jsme se zeptali, proč se tak rozhodl, řekl, že proto, aby se to v naší rodině trochu vyrovnalo a nebyla jsem vegetariánka sama :-) Moc dlouho mu to ale zatím nevydrželo, protože řízečku od babičky neodolá. Myslím, že to možná jednou přijde, až budou děti větší, nejen díky tomu, že se jim snažím být v tomto pozitivním vzorem, ale i proto, že s nimi jednáme na rovinu o tom, kde se maso bere.
Tak asi tak. Mějte se hezky!
Moc děkuji za odpověď!!! U nás nejí maso ani manžel, tak uvidíme jak to bude s naší malou. Akorát ty babičky to tak těžce nesou...
OdpovědětVymazatPaní učitelce bych jako zdravotní sestra mohla ukázat mnoho případů, kdy maso ničí zdraví, nebo rovnou zabíjí. A to nemluvím o otřesných podmínkách, kterým se získává. Přeji Vám jen to nejlepší a budu se moc těšit na další příspěvky. Jste mou velkou inspirací.