úterý 23. dubna 2013

Odhad výšky podle stopy

Ověřovali jsme další "detektivní" techniku, podle které velikost chodidla obvykle představuje 15 % výšky postavy.

Potřebujeme: metr, tužku a papír, méně zdatní počtáři také kalkulačku

Postup:

Na papír obkreslete chodidlo, stopu změřte, získané číslo vydělte 15 a vynásobte 100. Měla by vám vyjít výška postavy....



Píďka by měl podle experimentu měřit 106,6 cm. Ve skutečnosti měří 104 cm.



Já mám asi malou nohu :-) Podle výpočtu bych měla měřit 160 cm, ve skutečnosti ale měřím skoro 166 cm.





Jediný, u koho nám tato metoda skutečně fungovala, byla Kukyna, která opravdu měří 70 cm, jak nám výšlo i podle výpočtu...

A jak to vyšlo vám?

Další detektivní metody najdete zde.


pondělí 22. dubna 2013

Kuchyňková inspirace II

Narozeniny našich dětí se nezadržitelně blíží a já se bojim, že muj muž kuchyňku nestihne vyrobit. O víkendu jsme byli po dlouhatánské době v Praze, koupili jsme nějaké nádobíčko a taky úchytky a čudlíky na sporák. Háčkuju jídlo. Jinak se zatim nic neděje. Kromě toho, že si Kartouzek odnesl dvířka od starého botníku do práce na obroušení. To jsem zvědavá, jak tohle dopadne. Včera jsem hledala další inspiraci nebo spíš něco, čím bych mohla Kartouzka dostatečně namotivovat. Vznikla z toho slušná sbírka kuchyněk na mym Pinterestu, tak klikněte a mrkejte:

čtvrtek 18. dubna 2013

Tajné písmo

Správný detektiv musí rozluštit každé tajemství. A proto by měl znát i různé techniky tajného písma a hlavně jak je odtajnit.

Pamatuji si, že jsem jako malá taky zkoušela tajné písmo. Už nevím, jakým způsobem jsem ho vytvářela, ale to, jak jsem při tom málem podpálila byt, si pamatuji velmi dobře :-) Neuměla jsem tehdy ještě zacházet se žehličkou, a tak jsem papír se skrytou šifrou zahřívala nad svíčkou. A ono to vzplálo.... Tak pozor, až budete zkoušet tajné písmo vy, ať nedopadnete podobně...

Na tajné písmo existuje mnoho návodů. Já se snažila vybrat ty nejjednodušší a nejdostupnější - psali jsme mlékem, octem a citrónem.


Připravili jsme si tři papíry a nadepsali je: mléko, ocet, citrón. "Tajný inkoust" jsme nanášeli pomocí špejle. Výtvory jsme nechali uschnout. Pozor nedávat na topení!!!!






Tajné nápisy a obrázky jsme zviditelnili pomocí žehličky. (Pozor, ať vám papír nevzplane!)





A zde jsou naše výsledky:
Nejvíc neviditelné je písmo mléčné, naopak citrónové písmo je nažloutlé a tím je trochu vidět.
Nejlépe se zviditelní písmo citrónové, mléko udělá také pěkný efekt, ocet se nám téměř vůbec neodkryl - nápis přečíst šel, ale nevím, jestli to před žehlením nevypadalo skoro stejně...


Další detektivní metody najdete zde.

úterý 16. dubna 2013

Dny malého detektiva



Píďka si v knihovně vybral knížku Detektivní kancelář Ája a Ben a nenechal si ji rozmluvit, přestože je určená spíše pro starší děti. Ája a Ben pátrají po unesených štěňatech a používají při tom různé detektivní metody, které jsou v knize popsány tak, aby si je mohl každý vyzkoušet. A tak jsem se nechala knížkou inspirovat a začala vymýšlet Dny malého detektiva. Některé aktivity jsou přejaté z této knihy, některé jsme si trochu upravili, jiné jsem vymyslela nebo našla někde jinde....


A do toho ještě zrovna vyšel časopis HRA NA detektivy:


Zatím jsme ho ještě nestihli prostudovat, ale určitě najdeme spoustu inspirace i v něm. Pokud tento časopis ještě neznáte, tak vám doporučuju sehnat si ho, protože je vážně výborný. Je sice trochu dražší (53 kč), ale alespoň není nacpaný vtíravými reklamami jako třeba Sluníčko.


V tomto příspěvku se postupně objeví odkazy na všechny naše detektivní aktivity....

Tajné písmo
Chromatografie

Odhad výšky podle stopy


Snímání otisků


Podoba pachatele

Chromatografie aneb "inkoustový test"

V těchto dnech zkoušíme doma různé detektivní metody... Jako první jsme se vrhli na chromatografii, v Píďkovo podání "inkoustový test". (Když policisté najdou na místě činu nějakou zprávu nebo vzkaz, udělají analýzu inkoustu a pokusí se ji spojit s perem a osobou, která zprávu napsala. Různé typy per zanechají odlišné vzory na papíru.)

Chromatografie a ještě vyfukování baněk ze skleněných trubiček je to jediné, co mi uvízlo v hlavě z těch asi devíti let školní chemie.

Zjednodušeně řečeno je to chemická metoda pro oddělování složek směsi. Chcete-li to ještě jednodušeji - v případě barev (třeba fixu) se pomocí chromatografie oddělí jednotlivé barvy, z kterých byla daná barva umíchána.

A jak to všechno funguje? Ocituji příručku Domácí chemické pokusy pro žáky 2.stupně základní školy: "Při chromatologickém oddělování složek je směs dělených látek rozpouštědlem pozvolna unášena po vrstvě papíru nebo jiného materiálu. Jednotlivé složky směsi se k papíru či jinému materiálu vážou různě pevně, proto jsou rozpouštědlem unášeny různou rychlostí. Tím se složky od sebe vzdalují neboli dochází k jejich oddělování." Toto je samozřejmě jen vysvětlení pro zvídavé maminky. Předškolákum jako je Píďka budete toto asi jen těžko vysvětlovat, tomu stačí říct, že je to inkoustový test :-)

Potřebujete:
piják (nebo filtr do kávovaru) nastříhaný na proužky, fixy (nejlépe černé), vodu (máte-li vodové fixy), líh (máte-li lihové fixy) ve skleničce, tužku
My jsme použili ještě kolíčky k přichycení proužku ke skleničce, papír na zaznamenání výsledků, lepidlo



Na každý pijákový proužek jsme si asi 2 cm od okraje udělali tužkou čárku jako startovní čáru. Na tu kreslil Píďka barevné tečky. Současně jsme proužky označovali číslem a čísla a dané barevné tečky jsme zaznamenávali na list papíru. Tyto proužky jsme vložili dolním okrajem (tzn. okraj pod tečkou) do vody (vodové fixy) nebo do lihu (lihové fixy). A pak už jsme jen čekali, co to udělá.... Když se papírky téměř celé nasákli vodou nebo lihem a bylo jasné, že dál už se asi nic dít nebude, vytáhli jsme je, nechali uschnout a nalepili na papír podle čísel.


 A zde jsou naše výsledky:

U fixů se jako základ používají nejčasteji tři barvy: červená, modrá a žlutá. To se v našem testu celkem ověřilo. Samozřejmě fixy základních barev se nijak nerozloží. Nejlepší "efekty" nám dělala černá, hnědá a tmavě zelená. Fixa na textil se nerozložila ani v lihu, protože je na vodní bázi, ale ani ve vodě, protože má v sobě nejspíš něco, aby nešla vyprat, a tak na vodu nereaguje. Červená barva, jak jsme zjistili, doputovala vždy nejdál, tzn. že je rozpuštědlem unášena největší rychlostí. Ukázalo se, že je opravdu dobré namalovat si tužkou startovní čáry, hezky pak vynikne, jak se barevné fleky posunuly.


Toto jsou mé pokusné papírky, na kterých jsem si to zkoušela večer předem. Pak se nám hodily. Píďka si díky nim zahrál na detektiva, když se pokoušel podle našeho "vzorníku" určit, kterýma fixama jsem nakreslila původní puntíky.


Tyto pokusy se dají udělat i za pomocí křídy. Barvy se rozloží mnohem rychleji. Udělali jsme puntíky asi 2 cm od okraje křídy, na každou hranu jinou barvu a křídu postavili na talířek s vodou. Puntíky se přestěhovaly úplně na druhou stranu křídy.






Takto rozložit se prý dají i přírodní barviva např. štáva z červené papriky, borůvky, špenátu, listu trávy. My zkoušeli červené zelí, ale moc se nám to nepovedlo...

Chromatografií jsme otevřeli Dny malého detektiva a Barevné dny.

sobota 13. dubna 2013

Kváskový chléb

Do pečení kváskového chleba jsem se nepustila já, ale muj muž. Jednou odjel do Nahořan na zkoušku své kapely a přivez si odtud kvásek. Prostudoval internet, myslim, že nakukoval hlavně sem: http://www.kvaskovychleb.cz/doku.php   a pustil se do pečení. A ono se to povedlo! Prý měl velké štěstí, protože udělat správný kvásek je trochu umění. Byla jsem trochu skeptická. Řikala jsem si, že když se mu to povedlo jednou, neznamená to, že se mu to povede i napodruhé. Ale ono jo! A tak už vůbec nekupujem chleba v obchodě. Střídáme se. Jednou peče Kartouzek kváskový chleba v troubě, pak zase já kvasnicový v domácí pekárně. Kartouzek se chechtá, že z toho pečení dělaj některý ženský na netu vědu, váží vše přesně na gramy a vedou si pečlivé záznamy, zatímco on to tam háže všechno od oka. Chleba byl zatím pokaždý trochu jiný, ale vždycky dobrý. Někdo má halt talent od přírody...



Přímo tento zde vyfocený chleba byl speciální tím, že byl pepřový. Kartouzek totiž omylem do těsta místo kmínu nasypal pepř :-) Bylo to výborný!

A tady je pěkné povídání o kváskovém chlebu v pořadu Biolenka:
 

pondělí 8. dubna 2013

Zvířata a další velikonoční deco :-)

Je to sice už trochu s křížkem po funuse, ale třeba se to bude někomu hodit příští rok... Dřív jsem to nestihla, omlouvám se.

Tady jsou návody na jednoduché velikonoční dekorace, které zvládne myslím téměř každý.... když jsem to zvládla i já :-)


Kuře (nebo jiný pták)


Potřebujeme: pletací přízi, stuhu, 2 korálky, 2 knoflíky, kousíček tlustého filcu na zobák, ovčí rouno nebo jinou výplň na vycpání

Krátkými sloupky se uháčkuje kolečko (mně s touto přízí vždy vyjde spíš šestiúhelník). Při ukončování si nechám dlouhou přízi na následné sešití ptáka. Prostředkem provlíknu stuhu ohnutou napůl, zauzluju nad i pod háčkovaným kolečkem, aby vzniklo oko, za které se pták pověsí. Na oba konce stuhy zavěsím korálky. Háčkované kolečko ohnu napůl a tím dostanu tvar ptáčka. z obou stran přišiju knoflíkové oči. Vložím zobák ze silnjšího filcu a začnu ptáka sešívat. Na spodní straně prošiju i nožičky (stuhu s korálky). Postupně vycpávám ovčím rounem. Dosešiju půlkruh a je hotovo.


Slepička
Střih na tuto slepičku nám na jedno z našich šicích setkání přinesla Marcela D., která ve Strakonicích organizuje bedýnkový prodej sezónních zemědělských produktů. Zkoušela jsem tento návod najít na netu a našla jsem ho zde na Fleru: http://www.fler.cz/magazin/pomohou-nam-slepicky-privolat-jaro-640 Akorát my jsme slepičky nešili ze dvou čtverců, ale rovnou z jednoho obdelníku.


Zajíc
Na jednom z dalších našich šicích dýchánků jsem dostala střih na zajíčka. Moc se nepovedl. Teda mně se líbí, ale všichni, komu ho ukážu, se na něj koukaj divně :-)



Nevim jak jinak sem ten střih vložit, tak jsem ho přefotila, snad si s tím případné zájemkyně o něj nějak poradí:

Zajícový zápich
Ten byl převelice jednoduchý! Použila jsem střih odtud:
http://eabdesigns.typepad.com/my_weblog/2012/01/an-early-spring-easter-project.html
Střih jsem vystřihla 2x z hnědého tenkého filcu, dovnitř strčila špejli, obšila, vycpala ovčím rounem.



Vajíčkový zápich
Ze silnějšího filcu jsem vystřihla 2 vajíčka. Na obě jsem barevnými bavlnkami našila dva proužky ze slabého filcu a pokusila se o výšivku :-). Mezi vajíčka jsem vložila špejli a obšila. Přivázala mašli.

 





Přes vaření a pečení je u nás doma táta Kartouzek, a tak beránka, jako každý rok, pekl on. To mám ale šikovného chlapa, že jo?




Zdobení vajíček jsme letos nějak nezvládli. Pokoušeli jsme se pouze zdobit krupicí...
Návod zde:
http://rooster-hill.blogspot.cz/2012/03/lentilkove-kraslice.html

...ale výsledek dost nic moc. Jednak se nám nepodařilo rozetřít lepidlo rovnoměrně po celém vajíčku, takže tam máme nepokrytá místa a navíc Píďka při barvení dost tlačil, takže spoustu krupice odrolil.


(A pokud vás zajímá, co bílošedého v modré vaničce to tam za Píďkou vykukuje, pak vězte, že je to Marie se sv. Annou - socha, na které Kartouzek už hrozně dlouho pracuje. Jsem zvědavá, jestli ji někdy dokončí :-) )