sobota 3. března 2018

Duháček a houslistka

Měla jsem teď od podzimu hodně práce, a tak na nějaké šití nezbývalo moc času, navíc poslední dobou šiju hlavně sama na sebe a mě nemá kdo vyfotit, nemluvě o tom, že se fotim nerada... Tohle jsou dvě rychlovky, které jsem si mezi prací nemohla odpustit.

Píďka měl ve škole barevný týden. Každý den měli žáci přijít oblečeni do nějaké konkrétní barvy. V pátek to byla barva "duha". A tak jsem konečně měla důvod koupit si duhovou látku, o které jsem občas přemýšlela. Bylo to moje první šití z pruhované látky. Pruhy jsem se snažila sesadit, jak jen to šlo. Nevím, jestli je na to u raglánových triček nějaký trik, jisté je, že úplně 100 % to sesadit nejspíš nejde, ale příště bych možná mohla zkusit sesazovat odshora a ne od průramku, jako jsem to dělala. Máte-li k tomuto někdo nějakou užitečnou radu, budu za ni moc ráda... (Boty na fotce půjčené od táty.)


Kuky měla svůj úplně první houslový koncert. Pár dní před koncertem jsme zjistili, že šaty, které si chtěla vzít, už jsou jí trochu malé a navíc vůbec neladí se silonkami a s botami. Tak co dělat? Koupit nové střevíce, které jinak neunosí? Ne. Ušijeme nové šaty. Je to vlastně kopie šatů, které jsem si ušila pro sebe. Zbylo mi ještě hodně látky, tak se hodila... Na to, že je to jen prodloužené triko, ty šaty vypadaly myslím docela dobře :-) (Ještě by se hodil pásek, ale dětské pásky u nás na maloměstě bohužel nevedou.)





čtvrtek 7. prosince 2017

Adventní skládačky

Letos jsem to trochu zazdila. Třetího prosince jsem se konečně vypravila na půdu pro náš adventní domeček a při té příležitosti zjistila, že jsem nejspíš v rámci své letošní horlivé debordelizace domácnosti vyhodila i náplně do kalendáře z minulých let (pohádky a úkoly)... Takže co teď? Improvizace.

V balíčku od Mikuláše našlo každé z dětí i lepidlo. To je u nás věčně nedostatkové zboží. Buď se ztratí celá tyčinka nebo jen víčko a lepidlo vyschne. K lepidlu každý svou kartičku a celý adventní čas bude každé z dětí skládat a lepit svůj obrázek...



sobota 25. listopadu 2017

Poklad objeven!

V září jsem tu psala o tom, jak jsme na našem oblíbeném místě ukryli poklad. Včera jsme se po dlouhé době konečně zase vypravili poklad zkontrolovat a s radostí zjistili, že poklad už byl objeven.

Moc děkujeme Anežce, Daně a Petrovi za pěkný vzkaz! (Nalepili jsme si jej do prázdninového deníku.) Fakt nás hrozně moc potěšilo, že se ta hra nakonec povedla...



Poklad byl schovaný pod pařezem u kapličky sv. Vojtěcha, která (jak jsem právě zjistila) vůbec není zakreslená na mapy.cz, a to jsem si myslela, že tyhle mapy jsou fakt podrobné...



--------------------------------------------------------------------------------------------
A nakonec ještě přihazuju dvě inspirace na kostýmy pro děti. U Píďáka ve škole mají (2. rokem) nového ředitele a je znát, že se snaží se svým teamem školu pozvednout. A tak teď pořádají různé projektové dny jako např. "Den televize". Ano, čtete dobře. Televize. Ale tak, když ji nemá doma, tak ať si ji užije alespoň ve škole :-) Trochu jsme zazdili přípravu (nepovinného) převleku za televizní postavu a na poslední chvíli mě napadlo jednoduché řešení: kameraman žádný speciální oděv nepotřebuje, stačí jen vyrobit ze staré krabice kameru.
Zombík z Minecraftu (ano, pořád ho to baví) byla zas maska na Halloween...



pátek 17. listopadu 2017

Ulice jsou naše

Dneska je 17. listopad. V Praze to žije, sledujem z povzdálí. Tady na malém městě slavíme potichu, maloměstsky. S křídou v ruce...

Inspirovala mě facebooková stránka Křídní boj, která se snaží upozorňovat na problém gentrifikace některých pražských čtvrtí. Nevím, kdo za tímto nápadem stojí, ale vůbec bych se nedivila, kdyby to byla nějaká matka od malých dětí. Protože... je pro nás nějaký jednodušší způsob, jak opanovat veřejný prostor, než půjčit si od dětí křídy a vyrazit?

Maloměsta (jako je to naše) trápí úplně jiné problémy než je gentrifikace. Ukázalo se to zase u voleb. Mám to tu ráda, ale po volbách se mi tu pokaždé tak nějak hůř dýchá. Jako letos. Chodím ulicemi a míjím 190 voličů Okamury. K tomu další dvacítka voličů ostatních vyloženě extrémistických stran. Pozoruju to už spoustu let. Přiostřuje, přiostřuje.

Muselo to ven.







A když už jsme brouzdali ulicemi... vyzkoušeli jsme prvně guerilla poetring. Už léta se chystám na yarn bombing, ale pořád si ne a ne najít čas na štrikování. Opsat báseň a vyvěsit ji ve městě je naštěstí mnohem jednodušší...





A jak jste dnešní svátek slavili vy?

pátek 20. října 2017

Průsvity na okna

Dát sem fotky z léta už asi nestihnu, ale konečně jsem si stihla udělat chvilku času na hrátky s lepidlem a papírem. Jsem, co se výtvarných schopností týče, úplně nepoužitelná, takže jsem hodně opisovala od pinterestu...

Na výrobu průsvitu potřebujete: pauzák (používám ho jako podklad, na který lepím), transparentní barevné papíry (různě naskládané přes sebe dělají hezké barevné efekty), lepidlo a nůžky. Hodí se i barevné čtvrtky (na rámečky a plochy, které nemají být průsvitné) a pastelky (na dokreslování detailů), případně raznice na papír (na drobné tvary např. listy nebo vločky). Obrázky ve finále laminuju - nezničí se při zapaření okna a při odlepování a dají se pak použít i další rok. Zbytek už je jen na vaší fantazii...


Když máme každá svou představu a spojíme je dohromady...


Píďákův podzimní minimalistický průsvit. Parádní, nemyslíte?



A rovnou jsme se připravili i na zimu. Trapně nudná moje verze...


A neodolatelně vtipná verze našich dětí...


Naše starší (jarní) obrázky na okno najdete pod štítkem "Průsvit na okno".

Volby

Nakupilo se nám tu dost nepotřebných papírků... Marodíme, tak se musíme nějak zabavit. Snad nás ten humor v sobotu večer nepřejde.







Narudlou a nahnědlou kopičku už bychom měli, modrá ještě čeká na své zpracování. Neutrální a nic neříkající strany dostaly holky k pomalování...

Volili jsme tradičně Zelené.