Skleničky od jogurtu a hořčice + barvy na keramiku + dětské ruce. Měla to být zábava pro Píďku než se vzbudí Kuky, ale probrala se ještě před doděláním a tak to musela také zkusit (ta menší váza je její). Na fotkách to tak nevynikne, ale vázičky maj parádní barvu. Kytky z včerejšího venčení fenky a z dnešní procházky.
Minulý týden jsme měli jahodové hody, tento týden se cpeme pro změnu třešněmi, respektive bublaninou. Dnes jsem jí pekla už potřetí a v lednici jsou třešně ještě na jednu várku. Jestli teda ještě do zítřka vydrží...
čtvrtek 26. června 2014
středa 25. června 2014
úterý 24. června 2014
Workshop animace
V sobotu se ve Strakonicích konala akce Sochy pro park. Jelikož tam Kartouzek také měl své dílo, jeli jsme se podívat. Moje kamarádka Světluška tam vedla workshop animace pro děti a přiložené video je jeho výsledkem. Píďka tam má také svůj kousek - vytvořil část nazvanou "Výstup na Boubín". Jak je vidět výlet na Boubín v něm zanechal hluboký dojem. Fotky z akce bohužel žádné nemám, neboť jsme zapomněli foťák doma, ale pro zvědavce přikládám alespoň facebookový odkaz na album uskupení Jsme Strakonice, které akci pořádalo... https://www.facebook.com/media/set/?set=a.652803021477844.1073741845.188694017888749&type=1
úterý 17. června 2014
Místa v kraji - Boubín
Volyňské muzeum pořádá už několik let pod názvem Místa v kraji historicko-vlastivědné pěší výlety po okolí Volyně, někdy účastníci popojedou vlakem nebo autobusem i trochu dál. V sobotu se šlo z Vimperka na Boubín, průvodci měli být fotograf Jan Tláskal a básník a pozorovatel počasí na meteorologické stanici na Churáňově Roman Szpuk, jehož knihu Chraplavé chorály rozhodně doporučuji všem přečíst než se na Boubín také vypraví...
Trasa i pozvaní průvodci nás hodně navnadili. Ale báli jsme se, že by tu štreku Píďák neušel nebo bychom celou skupinu jenom trapně brzdili... A tak jsme zvolili alternativní, kratší, "klasickou" trasu z Kubovi Huti po modré a říkali si, že se na vrcholku třeba s muzejní partou potkáme. Nepotkali jsme se. K rozhledně jsme dorazili o dost dříve, a tak jsme se rozhodli, že na ně nebudem čekat. Děti jsme navnadili na další cíl - Boubínské jezírko. Domů jsme jeli vlakem ze Zátoně. Musíme Píďku pochválit. Ne každý pětileťák by zvládl ujít těch skoro 14 km jako my v sobotu. Fňukal jenom, když jsme šli po asfaltce. Naštěstí delší část cesty vedla přes kameny a kořínky a to děti náramně bavilo. Kukyna se střídavě nesla v nosítku nebo cupitala po svých. (Většinou v nejvíc náročném terénu chce chodit sama). Prostě rodinný výlet jak má být :-)
![]() |
| Maxmilián Boháč, Šumava s Boubínem, olej na plátně |
čtvrtek 12. června 2014
Koník na tyči
Také máte doma hromadu lichých ponožek? Vyrobte dětem koníka!
Já jsem pro výrobu použila tento materiál:
2 staré ponožky (měly by být zhruba stejně velké!)
drcený molitan na vycpání
klacek
2 knoflíky na oči
rolničky na dozdobení
pletací příze na uši a hřívu
perlovku a vlasec na šití a stahování
Použila jsem radši 2 ponožky, protože molitan je celkem jemný. Bála jsem se, že kdybych použila jen jednu ponožku, která by se hodně natáhla, mohl by z ní molitan povolenými oky vylézat. Při použití dvou ponožek víte, že když se koník někde prodře nebo protrhne, hned se vám nerozpadne.... Tak tedy, vnitřní (ošklivější) ponožku jsem nejprve nacpala molitanem. Lepší by určitě bylo ovčí rouno, ale já ho mám zrovna doma dost málo, molitanu naopak přebytek. Když jsem měla ponožku celou nacpanou molitanem, vsunula jsem do ní klacek, který si děti na jaře přinesli z venčí a trochu jsme ho pomalovali - jakože poutnická hůl. Hůl ale zacláněla v koutě, takže našla nové využití. Použít se dá uritě i nějaká zkrácená a zabroušená násada (třeba na hrábě nebo na koště). Kolem tyče jsem ponožku ještě pořádně dovycpala, na okraji sestehovala a stáhla, tak aby molitan nemohl vypadávat.
Na svrchní ponožku jsem našila oči, říkala jsem si, že to takhle půjde snáz. Ale nebyl to moc dobrý nápad. Ač jsem se snažila, abych oči našila na obou stranách na stejném místě, po natažení ponožky na vycpanou hlavu mi oči vyšly trochu šejdrem. Příště tedy našívat oči až na ponožku navlečenou...
Svrchní ponožku jsem pod krkem také dvakrát stáhla, aby nevykukovala ponožka svrchní. Na ozdobu jsem vlascem přišila rolničky - vlascem proto, protože předpokládam, že za ně budou děti hodně tahat, tak ať se nám to hned nepřetrhne.
Uši jsem uháčkovala, přišlo mi to jednodušší než vymýšlet střih na uši z látky. Se hřívou jsem to trochu přehnala ... koník má háro jak z 80. let, ale což příště se to třeba povede líp...
Já jsem pro výrobu použila tento materiál:
2 staré ponožky (měly by být zhruba stejně velké!)
drcený molitan na vycpání
klacek
2 knoflíky na oči
rolničky na dozdobení
pletací příze na uši a hřívu
perlovku a vlasec na šití a stahování
Použila jsem radši 2 ponožky, protože molitan je celkem jemný. Bála jsem se, že kdybych použila jen jednu ponožku, která by se hodně natáhla, mohl by z ní molitan povolenými oky vylézat. Při použití dvou ponožek víte, že když se koník někde prodře nebo protrhne, hned se vám nerozpadne.... Tak tedy, vnitřní (ošklivější) ponožku jsem nejprve nacpala molitanem. Lepší by určitě bylo ovčí rouno, ale já ho mám zrovna doma dost málo, molitanu naopak přebytek. Když jsem měla ponožku celou nacpanou molitanem, vsunula jsem do ní klacek, který si děti na jaře přinesli z venčí a trochu jsme ho pomalovali - jakože poutnická hůl. Hůl ale zacláněla v koutě, takže našla nové využití. Použít se dá uritě i nějaká zkrácená a zabroušená násada (třeba na hrábě nebo na koště). Kolem tyče jsem ponožku ještě pořádně dovycpala, na okraji sestehovala a stáhla, tak aby molitan nemohl vypadávat.
Na svrchní ponožku jsem našila oči, říkala jsem si, že to takhle půjde snáz. Ale nebyl to moc dobrý nápad. Ač jsem se snažila, abych oči našila na obou stranách na stejném místě, po natažení ponožky na vycpanou hlavu mi oči vyšly trochu šejdrem. Příště tedy našívat oči až na ponožku navlečenou...
Svrchní ponožku jsem pod krkem také dvakrát stáhla, aby nevykukovala ponožka svrchní. Na ozdobu jsem vlascem přišila rolničky - vlascem proto, protože předpokládam, že za ně budou děti hodně tahat, tak ať se nám to hned nepřetrhne.
Uši jsem uháčkovala, přišlo mi to jednodušší než vymýšlet střih na uši z látky. Se hřívou jsem to trochu přehnala ... koník má háro jak z 80. let, ale což příště se to třeba povede líp...
-----------------------------------------------------------------------------
A ještě pohled na naší zelenou zahrádku ... aneb i na vybetonovaném pidi-dvorečku se toho dá opravdu hóódně vypěstovat!! Kartouzek je prostě talent. Vpravo naše nové pískoviště. Ani jsem nečekala, jak mi bude vyhovovat - děti se zabaví a já si můžu aspoň chvilku číst :-)
pondělí 19. května 2014
S cyklovozíkem v zahradnictví
aneb jak spojit příjemný pěší výlet s užitečnou cestou do cca 6 km vzdáleného vyhlášeného zahradnictví...
Chtěli jsme si ještě dokoupit nějaké bylinky a také jahody, které nám z nějakých záhadných důvodů vůbec nevykvetly, a, jelikož nemáme auto, vypravili jsme se do Stříteže pěšky, s cyklovozíkem. Lepší by to bylo možná na kole, ale momentálně na něm nemůžu jezdit, takže se šlo pěšky.
S dětmi byla občas trochu potíž. Píďka, kterého jsme prosili, aby si na cestě do kopce vystoupil a trochu tatínkovi ulevil v tlačení, stávkoval a žbrblal, že ho bolí nohy. Kukyna naopak ve vozíku sedět vesměs odmítala a chtěla chodit pěšky (čímž občas dost zdržovala) nebo se nosit v náručí. Ale nakonec jsme ty jejich výmysly my rodiče ustáli. (Osvědčilo se nám na cesty brát bonbónky. Né že bych uplácení sladkostmi za normálních okolností nějak podporovala, ale při krizovkách na cestách se hodí!) Větší část cesty vedla po turistické trase, kde jsme nepotkali jediné auto, takže příjemná procházka.
Zahradnictví se ukázalo být celkem atraktivním cílem pro malé výletníky, jelikož tam mají také kozu, rybičky a papoušky. Už ve Stříteži jsme uslyšeli první hřmění, tak jsme cestou zpátky upalovali, abychom nezmokli. Kdykoli se vracíme domů po této cestě prcháme před nějakou bouřkou. Hřmělo celou cestu domů, na obloze obrovský černý mrak, v dálce bylo vidět, jak prší. Ale měli jsme štěstí. Trochu začalo kapat, až když jsme vjeli do našeho městečka... Doma jsem se dozvěděla od sestry (která bydlí v Praze :-) ), že prý u nás padaly kroupy ... takže jsme dnes měli opravdu štěstí... a teď už zase příjemně svítí sluníčko.
Tady jsme se dočetli o těch kroupách :-)))
http://www.novinky.cz/domaci/336722-v-cechach-hrozi-bourky-u-strakonic-naprselo-za-hodinu-40-mm.html
Chtěli jsme si ještě dokoupit nějaké bylinky a také jahody, které nám z nějakých záhadných důvodů vůbec nevykvetly, a, jelikož nemáme auto, vypravili jsme se do Stříteže pěšky, s cyklovozíkem. Lepší by to bylo možná na kole, ale momentálně na něm nemůžu jezdit, takže se šlo pěšky.
S dětmi byla občas trochu potíž. Píďka, kterého jsme prosili, aby si na cestě do kopce vystoupil a trochu tatínkovi ulevil v tlačení, stávkoval a žbrblal, že ho bolí nohy. Kukyna naopak ve vozíku sedět vesměs odmítala a chtěla chodit pěšky (čímž občas dost zdržovala) nebo se nosit v náručí. Ale nakonec jsme ty jejich výmysly my rodiče ustáli. (Osvědčilo se nám na cesty brát bonbónky. Né že bych uplácení sladkostmi za normálních okolností nějak podporovala, ale při krizovkách na cestách se hodí!) Větší část cesty vedla po turistické trase, kde jsme nepotkali jediné auto, takže příjemná procházka.
Zahradnictví se ukázalo být celkem atraktivním cílem pro malé výletníky, jelikož tam mají také kozu, rybičky a papoušky. Už ve Stříteži jsme uslyšeli první hřmění, tak jsme cestou zpátky upalovali, abychom nezmokli. Kdykoli se vracíme domů po této cestě prcháme před nějakou bouřkou. Hřmělo celou cestu domů, na obloze obrovský černý mrak, v dálce bylo vidět, jak prší. Ale měli jsme štěstí. Trochu začalo kapat, až když jsme vjeli do našeho městečka... Doma jsem se dozvěděla od sestry (která bydlí v Praze :-) ), že prý u nás padaly kroupy ... takže jsme dnes měli opravdu štěstí... a teď už zase příjemně svítí sluníčko.
Tady jsme se dočetli o těch kroupách :-)))
http://www.novinky.cz/domaci/336722-v-cechach-hrozi-bourky-u-strakonic-naprselo-za-hodinu-40-mm.html
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
