Vidím to optimisticky!

Přesně před 15 lety jsem přestala jíst maso. A navzdory všem pochybovačům jsem stále ještě živá a zdravá (ťuk ťuk). A dokonce i těhotním, rodím a kojím. Už si ani nepamatuji, kdy jsem byla naposled "pořádně" nemocná (ťuk ťuk ťuk), od doby, co jsem poprvé otěhotněla, neužívám žádné léky.

Před 15 lety jsem se osobně neznala s žádným vegetariánem. Dnes mám mezi přáteli vegetariánů a veganů poměrně dost. Ne že bych snad šla někomu příkladem, to spíš vrána k vráně... však to znáte.

Před 15 lety jsem se musela odhlásit z obědů ve školní jídelně, protože už mě nebavilo krmit se jen přílohami bez masa. A o pár let později jsem si přečetla v časopise Vegetarián+Vegan, že školní jídelna na strakonickym gymplu je první v republice, která vaří každý den 2 jídla, z nichž jedno je vždy vegetariánské. V mém rodném městě se už po několikáté konají kurzy zdravého vegetariánského vaření a je o ně velký zájem.

Před 15 lety jsem si ve většině restaurací mohla dát leda tak smažák, dnes už maj nabídku bezmasých jídel většinou širší. V ČR už funguje docela dost vegetariánských restaurací nebo dokonce i restaurace specializující se na raw pokrmy. Sojové maso se dá sehnat ve většině obchodů s potravinami, výrobky z tofu alespoň ve větších supermarketech. Před měsícem byla u nás ve Volyni otevřena prodejna zdravé výživy.

Před 12 lety jsem ležela na strakonické interně se zápalem plic. Měli tam x různých diet podle druhů nemocí, ale přinést mi jídlo bez masa byl problém. ("Zase vám dali nejlepší maso a vy ho nejíte!" slyším ještě teď spolupacientku z pokoje.) O pár let později v porodnici té samé nemocnice považovali možnost zvolit si bezmasou stravu za samozřejmost, i když z toho, co mi vozili na talíři, jsem byla občas trochu na rozpacích. "Jíte file? Pani kuchařka už neví, co by vám uvařila." Ale snaha se cení!

VIDÍM TO OPTIMISTICKY!