Jak jsme se vyvětrali (doslova!)

Kamarádka Jana nás "vyvezla" - autem - na výlet na stezku v korunách stromů. Jeli jsme dvě mámy a pět dětí. Jelikož nejsme na auto zvyklí, byla už jízda tam dobrodružná. Mně a Kuky totiž bylo špatně, cesta samá zatáčka.... Kuky asi třikrát blinkala... do toho řvoucí "mimina" a kluci, co se hádali o vyřvávající hračku a pořád po nás (i po řidičce Janě) něco nutně potřebovali. No, myslim, že chlap by to za těchto podmínek neuřídil... Jana má můj obdiv, že to zvládla s klidem.

Tušila jsem, že to tam bude dost "komerční", ale z příjezdu do Lipna jsem byla trochu v šoku... Jak tam někdo může dobrovolně trávit svoji dovolenou?! (Kartouzek by to asi nerozdýchal).
Už při výstupu z auta nás nepříjemně překvapil studený vítr, ale nenechali jsme se zastrašit. Doufali jsme, že když jsme na výlet vyrazili mimo hlavní sezónu, nebude tam tolik lidí. Cesta lesem k rozhledně na kopci ale připomínala trochu dálnici. Lidí nás míjelo hodně... ale právě díky silnému větru jsme se nakonec na rozhledně cítili skoro až trochu osamoceně...

Samotná stezka je hezky vymyšlená. Je bezbariérová, takže se na ni dostanete i s kočárkem. Podél hlavního dřevěného "chodníku" jsou i "adrenalinové zastávky" - různé druhy přelézaček (lano, žebřík, houpací prkna,...) - ty naše děti bavili asi nejvíc. Dále na stezce míjíte "poznávací koutky", které jsou ve skutečnosti ale spíše reklamou na Lesy ČR. Vyhlídková věž je 40 metrů vysoká. V době, kdy jsme ji navštívili, ale foukal tak silný vítr, že jsme si výhledy moc neužili. Byli jsme rádi, že jsme neulétli. Což je samo o sobě vlastně také zážitek jak hrom, jen bych se tam chtěla ještě někdy podívat i za slunečného počasí. Nejvíc mě fascinovaly kolem nás se kymacející špičky stromů. Byl to zvláštní pocit.

U vstupu na stezku je pěkné "hřiště" s opičí dráhou, kterou bych, kdybych na břiše neměla Kynkažu, snad také vyzkoušela. Jelikož jsme trochu promrzli, zašli jsme si dole pod kopcem na teplý čaj a horkou čokoládu. Jana se pak obětovala a sjela se všemi třemi staršími dětmi místní bobovou dráhu. (Mě by na to nikdo nedostal).

Pokud se ptáte, zda bych vám výlet na stezku korunami stromů doporučila, pak říkám ANO. I přes všechnu tu komerci kolem ten nevšední zážitek pohybu u pohupujících se špiček vzrostlých smrků za to stojí, i když v létě tam musí být určitě narváno.

Celý den byl velmi akční, takže jsem vůbec nevnímala vyzvánějící telefon. Teprve při návratu domů (už za tmy), jsme se dozvěděli, co se stalo předešlý večer (v pátek 13.) v Paříži...