Ještě v pondělí jsme se prodírali chumelenicí a v pátek už jsme lítali venku jenom v mikině... Tak dlouho jsme se rozhodovali, kam půjdem, jestli s kolem nebo bez, s kočárkem nebo bez.... až to vypadalo, že se nerozhoupem a vůbec nikam nepůjdem...Nakonec jsem ze zoufalosti z naší nerozhodnosti vymyslela hru - vzali jsme s sebou foťák, vydali se směrem Andělíček a ... hledali jsme jaro! Děti měly za úkol hlásit všechny známky toho, že jaro už je tu a jako správní průzkumníci jsme vše dokumentovali foťákem. Našimi úlovky tedy neměli být natrhané kytky nebo nějaké jiné hmatatelné důkazy (i když fialky jsme ochutnali), ale obrázky s jarní tématikou.... Moc fotek s úlovky vám ale neukážu, náš foťák si s těmi pidi výjevy neumí moc poradit...
Při procházce se naplno projevila nátura našich dětí - Píďák pořád v pohybu, Kukyna se všeho bojí .... i mravenců (nedávno spustila histerák na celý autobus kvůli malé mušce). Jestli se s věkem trochu neotrká, tak to bude mít, chudák, v naší rodině, která miluje les a dobrodružné dovolené, asi těžké. Pigeta to celé prospala.
Jeřabinka je, Kukynko, pěkná, ale ta tu leží už od podzimu, stejně jako ten suchý list, co si chceš odnést domů...
V jednu nestreženou chvíli nám Píďák utekl a na cestu namaloval šipky, abychom věděli, kudy jít :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat