Dopoledne jsme s dětmi vyrazili na Šperkařský workshop u nás ve Volyni. Nevím vůbec pokolikáté už se tu koná, ale pokaždé tu najdete kolem 30 různých dílen, kde si můžete vyzkoušet nejrůznější techniky výroby šperků od těch nejjednoduších až po ty zapeklité, na které si asi nikdy netroufnu. Vzhledem k tomu, že jsem vždy ověšena dětmi, vybírám si dílničky pokud možno co nejjednodušší, kde nemusím strávit půl dne. Letos si děti zkusily vyzdobit motýlky pomocí speciálních barev Pébéo Prisme - barvy se nanesou na lůžko a tím, jak se do sebe vpíjí a zasychají, vytváří zajímavé efekty. A taky je uchvátily létající balónky - na workshopu jste si k nim mohli uplést síťku (pro vzdušný balón s košíkem), my si ale vystačili jen s pomalováním....
Po obědě jsem s dětmi vyrazila do Strakonic, kde "husité" dobívali v rámci "husitské muzejní noci" hrad. Z historického hlediska je to sice blbost, ale říkala jsem si, že, když už do Strakonic stejně jedem, mohly by děti zaujmout historické kostýmy, husitské ležení i samotná bitka... Zaujala je hlavně možnost vžít se do role práčat a vyzkoušet staré praky. Moc nám to vrhání "kamenů" nešlo.
Potom jsme se stavili u nedávno instalovaného piána na ulici.... Ještě stojí, ještě hraje.
Nakonec jsme se šli podívat na romské odpoledne v rámci projektu "Poznej svého souseda aneb K sobě blíž, spolu dál....". Stihli jsme už jenom jednu kapelu z Písku, která hrála známé romské písničky. Nevím, jestli tyto akce mohou něco změnit na vztahu majority k menšinám, které tu žijí s námi (nebo spíš vedle nás?). K tomu jsou nutné asi osobní dobré zkušenosti, které se těžko získávají, když moc nemáme možnost pravidelně se potkávat s romskými spolužáky ve školách, romskými sousedy v domech, kde bydlíme, romskými spolupracovníky, úředníky, lékaři.... Nevím, kolik gádžů se přišlo podívat v průběhu celého odpoledne - když jsme na místo dorazili my, už jich tam moc nebylo. Ale snahy pořadatelů si (jakožto vystudovaná romistka) vážím. Bohužel jsme prošvihli tanečníky z Volar, ale potkali jsme se s nimi ve vlaku cestou domů, tak jsme si aspoň popovídali...
Akce, kterých se včera zúčastnil Kartouzek, byly více intošské :-) Nejdřív vyrazil na volyňský hřbitov, kde se zvenčí galerie Na shledanou malovala vyhynulá zvířata ("Tryzna za vakovlka"). Chci to tam jít s dětmi omrknout, tak o tom možná ještě něco napíšu. Potom se přesunul do Prachatic na akci Vivat vila na podporu funkcionalistické vily Johanna Nepomuka Krale, které hrozí zbourání kvůli plánované silniční přeložce... Na obou místech Kartouzek hrál a mně je líto, že jsem tam také nemohla být... ale rozkrájet se zatím nedokážu.
Vernisáž na strakonické Artwall a koncert v Jedárně už jsme nezvládli. Na designovém trhu a festivalu Trhni si! v Písku workshopovala za naší rodinu moje ségra :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat